Vejdi do prázdna

Enter the Void není film o drogách, je to film zdrogovaný - počáteční zprostředkování tripu slouží k plynulému nájezdu na vypravěčský, kamerový i střihový styl, kterým se vypráví i poté, co účinky drog pominou. Pomocí "zhuleně" táhlé atmosféry, netradičních kamerových úhlů, fascinací světly i barvami a opakování některých scén však film pokračuje ve sjednocování tripu se smrtí - dá se říct, že se jedná o formální potvrzení obsahu (neboť tato spojitost je doslovně vyřčena jednou z postav). Způsob, jakým je film natočen mi přijde skutečně perfektní a doufám, že pro ostatní filmové tvůrce inspirující, jak už bylo řečeno, vizuální hrátky slouží příběhu - příběhu, jehož dějová kostra je sice velice chudá, ale jehož transcendentní přesah a jedinečná, pohlcující atmosféra předčí mluvené slovo... Enter the Void zaměňuje klasický koloběh života za koloběh smrti - život je přízemní, droga povznášející a smrt představuje tu nejlepší drogu - "smrtelná" rána pro život pak přichází s tím, když film vysvětlí příchod k životu jako prázdno (nebo možná vymazání?). PS: Jinak by se pár much samozřejmě našlo, určitě to není film pro každého... 9/10 (11.09.2011)

Tenhle měsíc jsem poznal Gaspara. V Enter the Void pro mě všechno úžasně funguje...prvních 25 minut. Pak přijde úvodní zásadní zvrat a najednou už je tam jen všeho víc a pořád stejných kousků. Repetitivnost je to slovo. Vymyslel jsem perfektní kamerové posuny - dám jich tam sto. Tak ještě chvilku jíme, jíme...jenže pak už jsme přejezení, pořád je to stejný, oni říkají, že po osmé už nic nejedí a přitom se to tam furt láduje. Pak utečou tři hodiny, mě už to leze i ušima a přitom...přitom je to opravdu po chvilce prázdné. Najednou mi opravdu přijde, že si se mnou jen někdo hraje na efekt. No, vrátím se k začátku - nemusím znát všechny. (13.09.2014)

Neskutečně vymazlený filmový trip, na jehož konci jsem měl pocit, že se propadám do absolutní prázdnoty. Ač těch 140 minut zdaleka není bez chyb a zavrtění hlavou, tahle směsice halucinogenních úletů, porna a existenciální kocoviny prostě patří k letošním vrcholům. Souhlasím s těmi, kteří by raději neviděli to, co se děje, když se první kruh uzavře... ale na duševním kráteru to moc nemění. (29.04.2010)

Neopísateľný filmový zážitok, predchádzajúce filmy od G. Noé boli síce všetky viac-menej nadpriemerné, ale nič ma nemohlo pripraviť na tento surový a naturálny klenot. Úplne dokonalé prepojenie reality smrti a reality života, ktoré sa prostredníctvom totálne psycho-halucinogéneho úletu stáva skutočnosťou. Vo filme sa slovami pomerne šetrí, ale má to svoj dôvod a síce, že veľa myšlienok je tu šikovne vyjadrených aj bez nich, iba prostredníctvom vizuálneho prežívania ústrednej postavy. Prenádherná kamera, bezchybní herci, obrovský myšlienkový presah.... jeden z filmov, ktorý sa vám zavŕta do vnútra a ostane tam riadne dlho, u mnohých navždy. Gaspar Noé je macher. (08.06.2015)

S provokatérem Noéem, jsem se setkal pouze u snímku "Zvrácený" (na seznámení s jeho tvorbou hodně odvážný start) a bylo mi jasné, že od takového režiséra, můžu očekávat prakticky cokoliv. A co třeba takřka tříhodinový trip bez příběhu s bizarní vizuální stránkou, která může vyjadřovat prakticky cokoliv. Nemá cenu se rozepisovat o příběhu, protože zde není žádná stěžejní zápletka, ale pouze neurčitá cesta odnikud, nikam. Pokud vezmete originální kamerové jízdy ze "Zvráceného", roztáhnete je na necelé tři hodiny, odečtete násilí, ale necháte explicitní erotiku, vznikne vám tento snímek. Alespoň já to tak viděl a nikdo mi to nemůže vyčíst, protože má film stovky podob a žádná není správná. (14.04.2013)