Vejdi do prázdna

Jsou filmy, ktere sokuji. Sokuji a divak se vraci z kina s hlavou plnou myslenek, casto i oplzlych, a jeste dlouho mu vydrzi. Pak je Vejdi do prazdna. Noe svymi zabery uz jen pokracuje ve sve image a la Zvraceny. Baví ho dávat do snimku mrtvolku embrya, sex na sto zpusobu a obri vystrikujici penis. To vse uz na me ale pusobi prilis prvoplanove. Ano, kamera je krasna. Napad je originalni. Ale povrchnost a ucelovost to vsechno zabiji. (29.04.2010)

S provokatérem Noéem, jsem se setkal pouze u snímku "Zvrácený" (na seznámení s jeho tvorbou hodně odvážný start) a bylo mi jasné, že od takového režiséra, můžu očekávat prakticky cokoliv. A co třeba takřka tříhodinový trip bez příběhu s bizarní vizuální stránkou, která může vyjadřovat prakticky cokoliv. Nemá cenu se rozepisovat o příběhu, protože zde není žádná stěžejní zápletka, ale pouze neurčitá cesta odnikud, nikam. Pokud vezmete originální kamerové jízdy ze "Zvráceného", roztáhnete je na necelé tři hodiny, odečtete násilí, ale necháte explicitní erotiku, vznikne vám tento snímek. Alespoň já to tak viděl a nikdo mi to nemůže vyčíst, protože má film stovky podob a žádná není správná. (14.04.2013)

Když na vás z 161 minut dlouhého filmu nejvíce zapůsobí úvodní titulky, je zkrátka něco špatně. Enter the Void je hloupá, prvoplánově šokující a do sebe zahleděná festivalová ptákovina, která je ještě ke všemu úmorně dlouhá a úmorně nudná. Vše, čím dokáže zaujmout, se odehraje v první půlhodině, načež následuje téměř nekonečná sebeonanie s naprosto směšnými dialogy a banálním příběhem, to vše zaobalené do psychedelického hávu. Pokud použiju jeden příměr v souladu s obsahem filmu, tak bych jeho sledování přirovnal k tomu, jako by z vás holka po vzájemném vyvrcholení nechtěla slézt a ještě celé dvě hodiny v této poloze ležérně žmoulala vaše přirození v ruce. Nuda k posrání! Po audiovizuální stránce nelze v první hodině vytknout téměř nic, ovšem po hodině se i ona okouká a všechny ty kamerové nálety a přechody mezi scénami se stávají extrémně repetitivní a otravné. A v neposlední řadě i ten potenciál, které Tokio jako filmová lokace se všemi jeho zajímavými specifiky nabízí, je zde naprosto šeredně promrhán – celé Tokio, respektive i Japonsko je zde redukováno na místo s pár uličkami s neony a nic víc, takže by se film mohl odehrávat v podstatě úplně kdekoli na světě a výsledek by byl stejný. Ach jo, těžké to zklamání. Kdyby se z toho Noé nepokoušel udělat erotické drama s přesahem do tibetského buddhismu a natočil prostě a jen čisté porno s vymazlenou audiovizuální stránkou, které si na nic nehraje, udělal by mnohem lépe. Lepší 1*. (18.02.2021)

Übervtipné pojetí příčin oidipovského komplexu a jsem zvědavá, kolik studentů filmové vědy na to napíše práci do předmětu Freud snadno a rychle. Z počátečních pěti jde jedna hvězda dolů za to, že si Noé mohl odpustit utahanou orgii a utnout film po dvou hodinách, a další půlhvězda za to, že uzavřený kruh v podobě naplněného tibetského filozofování je sice hezká věc, ale když ho tuším po 60 minutách, a snímek přesto dál předvídatelně směřuje pouze k němu, faktor nudy i přes pár silných scén rapidně stoupá. A pětihvězdičkové filmy neblikají! (11.05.2010)

Tohle se špatně popisuje. Asi jako feťákovo Moulin Rouge, jako to nač David Lynch nikdy neměl odvahu točit, jako kombinace Vesmírná odysea a Requiem za sen. Cesta do pekel, která z člověka během sledování vycucne spoustu emocí, vydráždí ho, zhnusí a přitom málem uspí. Tak si vyberte, vážení. (dělejme jako že to mělo jen dvě hodiny a ta poslední hodina, kdy si Noe hraje na Boha, že není a pak je to film roku. (01.04.2010)