Mé jméno je Nikdo

Takový potenciál a přitom tak rozpačitý výsledek... Mohl to být krásný westernový epos o vztahu stárnoucí pistolnické legendy s jejím velkým a talentovaným obdivovatelem, jenž by současně fungoval jako mírně parodická pocta leoneovkám. Už jen to, jak tu Morricone variuje/paroduje/vykrádá sám sebe (a Wagnerovu Jízdu valkýr), je dost dobrý důvod, proč Nobodyho vidět. Přestože Leone film především produkoval, je tu jeho specifický režijní styl cítit v nejedné scéně (samozřejmě hlavně úvod v holičství) a obsazení obou hlavních rolích asi nemohlo být o moc lepší. Jenže je to tak strašně epizodické a koncepčně nevyhraněné, že mě to vlastně skoro vůbec nebavilo. Chvíli z toho dýchá osudová atmosféra jak z TENKRÁT NA ZÁPADĚ a vzápětí sledujeme něco jako parodii na daný film, popřípadě komediální taškařici typickou pro Terence Hilla. A Valerii bohužel není Tarantino, aby dokázal vícero poměrně odlišných stylů skloubit v rámci jednoho filmu, aby výsledek byl konzistentní. Postavy i příběh jsou skvěle načrtnuty, jenže vinou výše zmíněné nesourodosti není ani jedno adekvátně dotaženo a film se kvůli tomu vlastně nikdy doopravdy nerozjede. Celý je v podstatě jako jeho vrcholná scéna (1 proti 150) - scéna pomaloučku graduje a graduje, divák čeká a čeká... A nakonec nepřijde skoro nic, co by tu dlouhou gradaci odůvodňovalo a diváka za jeho čekání odměnilo. 50 - 60 % (07.08.2013)

Příjemně zábavný snímek na hranici westernového dramatu a westernové komedie. O velkolepém odcházení jedné pistolnické legendy a příchodu legendy nové. Jack Beauregard (Henry Fonda) chce na stará kolena do pistolnického důchodu odejít v klidu. Ale velkým přičiněním nového hravého muže, jménem Nikdo (Terence Hill), je vtažen do velké hry, kdy se stává legendou, když se sám postaví 150-ti členné Divoké bandě. A pak ještě závěrečné divadlo ke klidnému důchodu a zrození legendy nové. Příjemné, ale výsledku ubírá právě nerozhodnost jestli jde o drama, či komedii. (09.03.2011)

Mé jméno je Nikdo je pro mně jedním z nejpříjemnějších lehce komediálních a přitom stále nelítostných westernů. Poetika muže, jehož jméno je Nikdo je přední složkou filmu, která skvěle funguje.Terence Hill hraje výtečně. Když tasí, nemá se mu kdo vyrovnat. Henry Fonda a jeho Jack Beauregard je zase typický a slušný hrdina se ctí a přesnou muškou. Hill film vede, ale Fonda předvádí též úchvatný výkon, jako ostatně vždy. Pár známých tváří jako Jean Martin či Geoffrey Lewis doplní obsazení a je vymalováno. Dohled Sergia Leoneho je cítit z každého záběru. Tonino Valerii se režie ovšem zhostil velmi dobře. Gastaldi zase vymyslel krásný půvabný příběh, který ovšem v některých až příliš komicky laděných scénách neúplně funguje. Když je tu dramatika na komickém pozadí, ještě se to dá, ale když některé scény mi tam prostě nesedí. Myslím, že tenhle western mohl dramatičtější. Ovšem dramatickou složku zachovává úžasná hudba od maestra Ennia Morricone. Hlavní vtipné a poetické téma je úžasné a vede celý film, téma The Wild Horde je geniální a ostatní témata převzatá z Tenkrát na Západě sedí též úžasně. Rozhodně tohle není komediální western jako typické Hillovky a Spencerovky, protože napětí a tajemnost z toho v některých scénách přímo srčí. Např. scéna na hřbitově a scéna s divokou bandou na samém konci filmu. První půlka jede skvěle. Úvodní sekvence, pak on nádherný Hillův úsměv ve vodě a tak dále. A samozřejmě úžasné dialogy mezi ním a Fondou. Druhá část je prostě slabší a mě osobně moc nenadchla. Mé jméno je Nikdo je ovšem velice příjemný snímek, který si vždy rád pustím. Když chce mít člověk dobrou náladu a chce western, a nechce ani nelítostný ani příliš "slizký" western, pak vždy potěší Nikdo a Jack Beauregard, jejichž příběh je příjemný a má moc hezký konec. U mě 70% a čtyři hvězdičky. Nejlepší scény jsou na hřbitově, s divokou bandou a setkání Hilla a Fondy v titulcích. (08.02.2019)

Těžko hodnotit jako celek, protože film je značně roztříštěný, vynikající scény se střídají s dlouhými nezáživnými pasážemi nebo druhem humoru, bez kterého bych se obešel (typicky fackovací panák). Pobavily mě hříčky a dvojsmysly se jménem Nobody i několik vtipných situací (vede panáková scénka a závěrečný fórek s holičem), ale ještě více jsem ocenil dobré westernové momenty okořeněné skvělou hudbou Ennia Morriconeho (s výjimkou jednoho nepovedeného motivu). Čtvrtá hvězda je tak nějak navíc, protože chvílemi jsem se doopravdy nudil, ale tenhle snímek mi zkrátka nepřipadá jako průměrný film, který by měl někde zapadnout. Je potřeba ocenit invenci a hravost, které jsou zřejmé i po čtyřiceti letech od vzniku filmu. (20.09.2013)

Sergio Leone své umění v určitých pasážích tohoto westernu nezapře a hned je tak podívaná daleko zajímavější. K tomu všemu napomáhá také Ennio Morricone se svoji tradičně skvělou hudbou, jež tu mimo jiné využívá více či méně modifikované motivy z Tenkrát na západě či Hodný, zlý a ošklivý. Jízda Valkýr je sama o sobě fantastická, ale v mistrově úpravě mi tentokrát příliš nesedla, čímž se patrně jako jediný odlišuji od zdejších uživatelů, kteří ji opěvují. Co se herců týče, tak Terence Hill předvádí skvělý výkon, avšak osobně jej za westernového hrdinu moc nepovažuji. Henry Fonda je opět skvělý, avšak neukazuje tu nic, co bych si pamatoval i po letech. Hodnocení filmu jako celku se pohybuje mezi 3 a 4*. Za zdařilý finiš dávám vyšší počet. (08.01.2016)