Mezi zdmi

Medzi stenami je film, v ktorom môžeme konfrontovať naše skúsenosti s fungovaním našich stredných škôl a pristupom učiteľov k žiakom u nás a vo Francúzsku. Nebudem hodnotiť túto konfrontáciu, hodnotenie je individuálne. Medzi stenami pôsobí maximálne autenticky a to aj napriek tomu, že má silný scenár. To vyzerá na prvý pohľad ako paradox, pretože autenticizmus sa väčšinou rovná dokumentárnemu, dejovo neviazanému štýlu. Tým vzdávam hold scenáristom, že sa im podarilo vyvolať taký silný dojem ako z dramaturgickej stavby, tak z oslovenia diváka kontroverznou témou. Učiteľské povolanie je jedno z najťažších a za takéto peniaze je to otročina. (05.06.2012)

Tento francouzský snímek si mě získal svou uvěřitelností a přímostí - kvitovat navíc musím i fakt, že si autor zahrál hlavní roli sám (a velmi dobře). Celý film se odehrává mezi zdmi jedné francouzské střední školy a soustředí se výhradně na postavy a komunikaci mezi nimi. Bál jsem se klasického klišé, které už jsme viděli tolikrát (nezvladatelní žácí X vnímavý a originální kantor X happy end) - tady vítězí skutečnost, žáci jsou spíše znudění a klackovití, učitel temperamentní a přímý, občas ale i prchlivý, nic není přikrášleno a divák nemá chuť ani čas se od filmu odpoutávat. Moc zajímavé a moc dobré. 8/10 [LFŠ 2012] (30.07.2012)

Zatiaľ čo Cesta do hlubin študákovy duše bola úsmevnou nostalgickou spomienkou a Pánu učiteľovi s láskou iba naznačením možných problémov s upokojujúcim happy endom, toto je už neskreslený pohľad na súčasnosť s temnými vyhliadkami do budúcnosti. Tento hraný dokument ma úplne nečakane nadchol, ale viac ako tri hviezdičky mu nemôžem dať, nakoľko jeho hodnota spočíva v zaujímavom námete a problematike, ktorú sa pokúša riešiť. Podobnosť so situáciou u nás je síce náhodná, ale neteší. Preto si nemôžeme škodoradostne mumlať: To máte za tie kolónie a multi-kulti, pretože u nás do rovnakého závozu dospejeme aj bez kolónií. To, že väčšina farebných žiakov bola prekvapená tým, že by sa mali považovať za Francúzov, je obžalobou idiotskej imigračnej politiky, púšťajúcej do krajiny tých, ktorí sa chcú mať lepšie bez toho, aby boli ochotní čokoľvek na sebe zmeniť. (27.04.2011)

Je vážně neuvěřitelné, jaké realističnosti se dobrali tvůrci nenápadného Entre les Murs – tak přirozené herecké výkony se hned tak nevidí a vše působí, jako by někdo postavil do opravdové třídy v opravdovém pařížském obvodu kameru, nechal ji běžet a pak už jen stříhal natočený materiál. Ovšem materiál naprosto unikátního charakteru. Většina problémů v této třídě nepramení jen z národnostních, kulturních a sociálních rozdílů mezi žáky, ale především z jejich nulového respektu k čemukoliv francouzskému. Pak není nic těžšího než učit tuhle bandu neznámým slovíčkům (třeba Rakušanka), gramatice (wtf imperfektum, nikdo "normální" ho přece nepoužívá) nebo je donutit číst deník Anny Frankové (nemají náladu), když se ptají učitele Francoise na jeho sexuální orientaci. Ten statečně čelí kanonádě námitek či slovíčkaření a s ocelovými nervy vždy vše logicky vysvětlí. Jenže první větší konflikt je za dveřmi… Mezi zdmi zkrátka funguje dokonale – střídá humor (diskuze jsou špičkové - takové výbuchy smíchu v sále jsem nezažil) i nefalšované drama (disciplinární řízení). Vážně nevím, co bych Entre les Murs vytkl – nepamatuju si, že by mě film, kde se jen mluví, takhle strhnul a ani na okamžik nenudil. Pecka. 90% (FFF 2008) (23.11.2008)

Panu učiteli s láskou pro nové tisíciletí, ve kterém se profesoři ocitají na bitevním poli vzdělávacího systému. A pak, že dramatizace ubírá filmům na autenticitě. Naopak. Život v sobě skrývá tolik osobních dramat, že ani celé dějiny kinematografie ho nedokáží vystihnout. Tvůrcům filmu Mezi zdmi se však podařilo dostat k životu setsakra blízko, aniž bych ve filmu našel byť jen náznak čehosi umělého či nepřirozeného. (25.06.2009)