Mlčení Lorny

Excelentní film v kvalitě nepolevujících Dardennů, kde se v první půli odehrává nečekaná romance, která je v jejich podání nádherná, uvěřitelná a o to silnější. V druhý půli přicházejí bolestný výčitky svědomí, silnější než osobnost, která jima trpí, takže jsme postupně jejich rozkladnou silou uváděni do světa, o němž nevíme, jestli je pravdivej či ne. Každopádně je zde snaha a touha po světle a vykoupení, k tomu na závěr tóny Beethovenovo poslední sonáty op.111, Dardennové prostě čarujou... ( spolu s nima i Arta Dobroshi, ostatní herci a jasně, Pan herec Jeremie Renier). (09.04.2011)

Filmová výzva 2018 - Belgie. Od bratří Dardenneů vždy vím, co mám čekat a dostanu přesně to, co chci. Jen v tomto konkrétním případě, kdy se film věnuje příběhu snaživé a pracovité Albánky, jež se zmítá a otáčí podle toho, jak pískají tři muži v jejím životě, se neuchyluji k nejvyššímu hodnocení. Čtyři hvězdičky jsou adekvátní a přiléhající. (12.04.2018)

Kvůli výluce jsem zmeškal přípoj a hodinu čekal v Tišnově. Zašel jsem tedy do nádražního bufetu "Vendon". Název nezvyklý a tak jsem se zeptal. Jde o příjmení indočínských manželů, které jej provozují. Dal jsem si smažený sýr a pivo za šedesát a přemýšlel, co si - až konečně dojedu - pustím za film. Mlčení Lorny bylo jednou, nakonec realizovanou, variantou. A při něm jsem si vzpomněl na bufet (ve filmu jde také o "bufet") v Tišnově a byl rád, že naši imigranti jsou typu jakého jsou - paní Vendonová mi nakonec ještě pomohla hodit bágl na záda. Konečně, za imigranty nese zodpovědnost hostitelská země - a lidé v ní... Bratři Dardennové jsou "příběháři", já příběh ve filmu neupřednostňuji, myslím, že se film bez nich obejde, ale Dardennové ho umí podat: napínavě a přitom neotřele... Lorna, která se nakonec zříká světských hovorů (stejně se mluví jen o penězích), rozmlouvá už pouze se svým nenarozeným dítětem, ať už bylo počnuto čili nic. Dítě je pro ni ideálním pokračováním vztahu ke Claudymu, kterého přece jen zradila. Dardennové tomu říkají "mlčení". (04.12.2018)

Velmi milé belgické překvapení v podání albánské uprchlice Lorny a sondy do jejího světa. Ač mě jako diváka dost štvala ta nejistota, kterou je Lorna opředena, musím uznat, že to mělo svoje kouzlo. Je to taková hříčka od pánů režisérů a já na jejich hru ráda přistoupila. I proto se mi líbil ten konec nekonec, který nechává vše děsivě otevřené a zároveň nepohřbívá naději na nový život. (01.12.2011)

Novodobá forma prostituce, děvčata z chudých zemí se neprodávají na ulici, prodávají se jako nevěsty. V podstatě jde o to stejné. Pasák určuje, co bude vhodné, na soukromí je málo prostoru. Proč Mlčení? Lorna přece mluví a je i dost výmluvná. Mlčí, když by měla mluvit? Je uzavřená? Prakticky nic se nedovíme o jejích motivech. Ano, má chlapce, chtějí spolu podnikat, chybí jim peníze, ale proč právě takto? Co jí vedlo, aby překročila danou hranici? Pro mě jedná naprosto iracionálně a nezodpovědně, ale její tklivá neotřelá krása je působivá. (27.02.2020)