Režie:
František FilipScénář:
Eduard VernerKamera:
Vladimír OpletalHrají:
Luděk Munzar, Petr Haničinec, Ilja Racek, Jan Vágner, Rudolf Hrušínský, Josef Somr, Iva Janžurová, Josef Vinklář, Čestmír Řanda st., Jiří Holý, Jana Šulcová, Vladimír Krška, Lída Plachá, Libuše Štědrá (více)Obsahy(2)
S panem Kufaltem se na začátku setkáváme jako s vězněm. Koho by napadlo, že se do pruhované kazajky dostal pro přehnanou poctivost! Býval účetním, a když ohlásil, že v pokladně chybějí peníze, zapomněl, že klíče má kromě něho také šéf. A pan Kufalt je navždy společensky i psychicky poznamenaný. Začít po propuštění zase normálně žít, je pro něho o to těžší, že v Německu 20. let je hospodářský i společenský rozvrat. Od porážky v první světové válce uplynulo teprve pár let a vládne jediný zákon: právo silnějšího. (Česká televize)
(více)Recenze (76)
Ubohý pan Kufalt.....s poctivostí moc daleko nedojdeš. A tak si pan Kufalt v kriminálu, kde si neprávem odseděl 5 let vymyslel plán, jak to zkusit bez poctivosti....Film je zasazen do Hamburku roku 1929 a František Filip z toho vyždímal absolutně to nejlepší a tahle studiová inscenace patří mezi jeho nejzdařilejší interpretace. Atmoška té doby, kulisy, rekvizity, nasvícení scén...bohovské!! Obsazení je u tohoto režiséra vždy zárukou nejvyšší kvality a já se nechal unášet tím, jak se na scéně postupně objevovali moji milovaní herci. Začalo to samozřejmě Luďkem Munzarem jako panem Kufaltem a pak se to rozjelo naplno. Ve scénách za sebou přicházeli Ota Sklenčka, Josef Vinklář, Iva Janžurová, Rudla Hrušínský, Ilja Racek, Josef Somr, Petr Haničinec, Josef Bláha, Čestmír Řanda, Gabriela Vránová, Jiří Holý....a každá role fenomenální herecký koncert!!! Dokonalost sama. Něco přes tři hodiny utekly jak voda já si užil zážitek, který u novodobých inscenací nikdy už nezažiju. Naštěstí je spousta klenotů ještě v archívu, které věřím, že ČT3 bude i nadále vytahovat. Ubohý pan Kufalt je totiž opravdový šperk!! ()
2/2 Bylo skutečně šťastnou volbou sáhnout v dramatice ČT k Hansi Falladovi. Český divák jej naposledy mohl vnímat jako autora rozverné komedie s Anny Ondrákovou Zdědili jsme zámek v roce 1943, ale od té doby uplynulo hodně času. Román Kdo už jednou seděl v base (Wer einmal aus dem Blechnapf frißt, 1934) vynikl jako skvělý půdorys pro vynikající hru klasické herecké generace (tzv. poslední kvalitní, která si prošla českými i světovými literaturami na jedničku) pod neomylným vedením Františka Filipa. Bylo by skutečně snadné tuto látku v možnostech televizní inscenace poničit, ale Munzar a jeho souputníci (vyzdvihla bych zejména křehký výkon Ivy Janžurové) dokázali mnohé. Rudolf Hrušínský se tu kochá ve svém páteru Seidkopfovi, jakoby znovu točil Ladislava Fukse, ale na škodu to věru není. Pravda, rokem 1929 výprava příliš neoplývá, ale minimálně meziválečné bezčasí bychom zde mohli najít bez delšího tápání. Překvapivě dobré je i hudební aranžmá Maláska a Bažanta. Souhrně jsemť tedy spokojena a ocenila bych DVD. ()
Úsporným jazykem televizní inscenace převyprávěné ironické drama lidského věznění. Falladův Kufalt (skvěle zahraný Luďkem Munzarem) coby symbol strachu z neopatrnosti se vzbouří proti bezpráví, jehož se stal obětí, paradoxně tím, že s ním asimiluje, a urychlí tak svůj návrat do poroby. Ničím jiným není ta jeho svoboda, jejíž stezky nezadržitelně vedou opět do nehybna mříží. Tam či onde zůstává vězněm, jímž se narodil a vězeňským lůžkem bude i zem, na níž naposledy složí své údy. Kufalt s maskou přesvědčeného vítěze od prvního svého kroku na zdánlivé svobodě (zachycené jako labyrint sociálních, psychologických a tělesných závislostí) opět jen a jen prohrává. Každý pohyb v neviditelných poutech znamená jen a jen další jejich utažení, každý krok od vězeňské budovy jej přivádí do jejích hlubších a hlubších kobek. ()
Velmi zdařilá studie psychopatie, zde pravděpodobně získané vlivem velmi traumatizujícího zážitku. Psychopat jde za svým cílem tzv. přes mrtvoly, včetně těch, kteří ho milují. Je k tomu vybaven např. bohatými a geniálně zvládanými "podvodnými divadelními výstupy" = pravdou je přesný opak toho, co vám v danou chvíli předvádí/hraje/říká. Pokud se mu ale do cesty připletou lidé, kteří do jeho plánů nezapadnou, může se "domeček z karet" dříve či později rychle sesypat. I smířlivý návrat pana Kufalta do vězení je typickým symptomem psychopatie = psychopat se totiž dokáže velmi rychle a bez problémů přizpůsobit jakémukoli prostředí a využít/zneužít jej ve svůj prospěch/v příjemnější pobyt(např.právě ve vězení). ()
Hans Fallada bol významný nemecký spisovateľ. Vlastným menom sa volal Rudolf Wilhelm Friedrich Ditzen. V roku 1934 napísal knihu "Wer einmal aus dem Blechnapf frißt" (Kto už raz sedel v base). Je to román o trestancovi, ktorý sa po prepustení z väzenia snaží opäť začleniť do normálneho života. Nie je to však vôbec jednoduché. Pán Kufalt naráža na prekážky, zákazy a pravidlá, ktoré nedokáže zvládnuť. V roku 1981 sfilmoval tento príbeh český režisér František Filip. Je to veľmi podarená filmová adaptácia kvalitnej literárnej predlohy. Hlavnú úlohu stvárnil Luděk Munzar. Podal výborný herecký výkon. **** ()
Reklama