Louise-Michel

Asi jediné co bych na tomto filmu ocenil, byla zajímavá kamera, humor ve filmu mi totiž nějak nesedl, přestože černému nebo absurdnímu humoru se nevyhýbám. Ne že by mě to tedy pohoršovalo, ale prostě mě to nebavilo a nesmál jsem se, když jsem se smát měl. Vyjma dvou nebo tří situací, které byly doopravdy vtipné, ale to je na devadesáti minutovou komedii málo. (10.08.2012)

Než jsem do toho šla, tak mně bylo řečeno, že to bude nářez a šílenost. A bylo to přesně takové. Od začínající Internacionály a přísunu stravy pro Louisu jsem tušila, že předpověď byla zcela na místě. Následoval Michel a jeho Velká medvědice, Malá medvědice, Velký vůz, střelba na terč a já byla mrtvá smíchy. Komedie se sociálním podtextem, která nenáročného diváka nezklame. Jejich hlášky, zjev, upřímná prostota a rozhořčení a s tím související jejich způsob jednání byl režisérskou dvojkou předložený akorátní formou a ani ta ulítlost nebyla v tomto případě vůbec na škodu. Michaelova hláška při jednání s propuštěnými zaměstnankyněmi v jedné boudě shrnula podstatu celého filmu do jedné věty : "Vy jste profesionální. Já jsem profesionál". kdo viděl, pochopí. A za ten závěrečný puntík na konci musím jednu hvězdu přihodit i kdybych nechtěla. (17.10.2014)

Čo z toho, že to je skutočne čierne, bizardné atď atď, keď mi to celé prišlo tak nehorázne umelé a chladne vykalkulované, že trápnosť a silenosť prebila aj tých pár momentov, pri ktorých som sa schuti zasmial. Na tento film som sa nesmierne tešil, lebo práve takýto typ "černoty" mám rád, po kine som bol v rozpakoch a po čase je dojem stále horší a horší...Premrhaný námet. (16.03.2010)

Hlavní hrdinkou je tady dáma, která si obstárává jídlo tak, že než jde do práce nalíčí na balkoně past na myši a když večer přijde vezme z pasti chycenýho holuba a večeře je na světě: No a teď si představte, že tato dáma přijde o práci a rozhodne se situaci s pomocí svých propuštěných kolegyň řešit. Při některých scénách a dialozích jsem měl pocit, že ve Francii při psaní scénáře měli magoři vycházky, protože tohel ze sebe normální mozkovna nevyflusne, na druhou stranu z filmu je jasně cítit sociální podtext a to staví tuhle nekompromisní černohumornou záležitost ještě do kvalitnějšího světla. (22.12.2013)

"Jen ať žije... anarchie!" Film z pozůstalosti revolucionářky Louise Michel, prababičky Yolande Moreau (jasná podoba). Primárně určen k venkovnímu promítání - na zeď opuštěné továrny, popř. na velké plátno za barikádou z dlažebních kostek. Pořadatel projekce přečte pár výňatků z Marxova Kapitálu, slečna v minisukni zarecituje verše z Koránu a hostesky rozdají trička s Che Guevarou. Po projekci následuje bouřlivá diskuze, rychlokurz výroby pekelného stroje a hledání odposlechů. BUSINESS WINDOW: [][] Naši zaměstnanci jsou: A) Spokojení. Pod bičem norem si chrochtají blahem, jak subinka trestaná svým pánem. B) Nespokojení. Rádi by dřeli víc za míň. Proto taky co chvíli sobě i svým spolupracovníkům kurví normy. Děkujeme! C) Vesměs dementi. Kdyby ne, rekvalifikovali by se na leadery a managery. [][] TOVÁRNÍ OKÉNKO: [][] Buržousti jsou: A) Vošousti. Děkujeme! B) Čistotní. Denně se koupou v našem potu a slzách, jak Čachtická paní v mléce a krvi panen. C) Sportovci. Neúnavní běžci za ziskem po jedoucím pásu dějin. D) Spasitelé. Bez nich bychom ještě běhali nahatí pralesem, se šavlozubým tygrem zakousnutým v zadku. [][] Správné odpovědi... se liší, podle funkce. Den otevřených dveří je za námi, šichta začíná. A jako každé pondělí zvedám všem normy... o 4 procenta! (30.03.2023)