Sherlock Holmes

Jsem jedním slovem nadšená a více slovy to bylo mnohem lepší, než jsem čekala - což měla být bohapustá onánie, ale ne, Sherlock sice hýřil efekty, ale ty jen sloužily třaskavé směsi svištícího děje a sympatického důvtipu, jakým byl vyšperkován. Že je Downey nedoceněný talent, říkám léta, teď snad konečně přijde zasloužený respekt, protože, a to si donesu polínko do lesa, udělal ze suchara rockovou hvězdu a z tohodle filmu hit. (26.01.2010)

You know my methods. Apply them. Trochu Brokeback Baker Street. Doyleovské přízraky staré dobré Anglie. Známé a účinné detektivní pasti. Špetka robustního, zpomaleného Rockyho. Subtilní humor a povinné holmesovské propriety. Londýn v mlze. Dedukce, obstrukce, rekonstrukce. A zpovykané charisma toho zatraceného Downeyho, který ve mně zašlapal nesmělé výtky oddaného holmesologa. S Judem Lawem mají mezi sebou tolik náboje, jako kdyby stáli uprostřed Menlo Parku. A ačkoli zasloužilý čtenář vidí od počátku onu krimitrojčlenku jak na papíře, napětí to Ritchieho akční verzi muže s houslemi nijak neubírá. Logika je totiž neobyčejně dobrodružství. Coby čtenář klobouk dolů, coby dívka ruce nahoru:) 90 procent. P.S. My zasloužilí doyleovci víme, že obecná představa Sherlocka coby páprdy s lulkou je ACD předloze vzdálená rozhodně víc než zemitě chlapská Ritchieho reinkarnace, a v podstatě si myslím, že jde o nejvěrnější adaptaci vůbec. (18.12.2009)

Guy Ritchie je jedním z těch režisérů, kterým přiznávám vysoké kvality, ale jejichž filmy mě nechávají chladným. A když to trochu přeženu: Sherlock Holmes mě přímo zmrazil. Nenudil jsem se, nebavil jsem se ... prostě jsem ho jenom viděl a dál už mě vůbec nezajímá. Vypouštím z hlavy, že existuje. Sherlock. Guy. (20.01.2010)

Hm, mě, starou konzervu, tady nemá co zabavit. Co se stalo s detektivkami? Zachraňujeme svět, ach bože, toho mám po krk. Proč se nemůžeme hňahňat v nějakých nicotných problémech, na kterých vůbec nezáleží, třeba já nevím, proč třeba lady Sherwoodové zmizelo ze špajzu skopové? Nebýt Boba, který mě proti mojí vůli (Jeremy Brett forever!) nakonec docela bavil, tak budu asi dštít síru mnohem víc. (30.06.2010)

„Prečo si taký podozrievavý?“ – „Chceš to chronologicky alebo podľa abecedy?“ Nie je to moja šálka kávy (bola by, ak by Ritchie takto špecificky sfilmoval Psa Baskervillského), ale vďaka buddy dvojke Downey/Law to šliape ako má napriek prestreleným dvom hodinám, zbytočnou trikovou smršťou (načo došlo k zničeniu lode? Aby Joel Silver ukázal, že zasa zohnal veľký rozpočet?) a fajn, ale zbytočnými akčnými scénami. Potešili ma dialógy, potešili ma hlášky, potešila ma atmosféra a aj to, že sa v prekombinovanom scenári nakoniec na nič (aspoň myslím) nezabudlo a bolo vysvetlené všetko. Aj keď to nejaký čas vyzeralo, že sa na pár kľúčových drobností zabudlo (obesenie). Ale nezabudlo. Najviac sa mi páčilo, že vzťah medzi Holmesom a Dr. Watsonom bol líčený ako homosexuálny, čo mi pripadalo strašne vtipné. Bohužiaľ Ritchie sa namiesto chémie medzi nimi rozhodol uprednostniť CGI, akciu a nečakané zvraty. (27.05.2011)