Sherlock Holmes

Guy Ritchie je jedním z těch režisérů, kterým přiznávám vysoké kvality, ale jejichž filmy mě nechávají chladným. A když to trochu přeženu: Sherlock Holmes mě přímo zmrazil. Nenudil jsem se, nebavil jsem se ... prostě jsem ho jenom viděl a dál už mě vůbec nezajímá. Vypouštím z hlavy, že existuje. Sherlock. Guy. (20.01.2010)

„Prečo si taký podozrievavý?“ – „Chceš to chronologicky alebo podľa abecedy?“ Nie je to moja šálka kávy (bola by, ak by Ritchie takto špecificky sfilmoval Psa Baskervillského), ale vďaka buddy dvojke Downey/Law to šliape ako má napriek prestreleným dvom hodinám, zbytočnou trikovou smršťou (načo došlo k zničeniu lode? Aby Joel Silver ukázal, že zasa zohnal veľký rozpočet?) a fajn, ale zbytočnými akčnými scénami. Potešili ma dialógy, potešili ma hlášky, potešila ma atmosféra a aj to, že sa v prekombinovanom scenári nakoniec na nič (aspoň myslím) nezabudlo a bolo vysvetlené všetko. Aj keď to nejaký čas vyzeralo, že sa na pár kľúčových drobností zabudlo (obesenie). Ale nezabudlo. Najviac sa mi páčilo, že vzťah medzi Holmesom a Dr. Watsonom bol líčený ako homosexuálny, čo mi pripadalo strašne vtipné. Bohužiaľ Ritchie sa namiesto chémie medzi nimi rozhodol uprednostniť CGI, akciu a nečakané zvraty. (27.05.2011)

Je fakt, že kdo na princip nespolehlivého vyprávění nepřistoupí hned od počátku a nenechá se unášet iluzorní realitou, tomu se může zdát film poněkud stereotypní a nudný. Robert Downey Jr. (film od filmu ho mám raději) zde představuje totálně racionálního a poněkud sociálně bezohledného Sherlocka Holmese a Jude Law jeho věrného pomocníka, válečného veterána a "vyléčeného" gamblera dr. Johna Watsona. Právě racionalita pravděpodobně odděluje Holmese od většiny publika. Toho, kdo se nechá unášet vyprávěním a zmást se černou magií, pak o to víc překvapí závěr, který Sherlock svým postojem proklamuje vlastně celý průběh filmu a svým silným vrozeným citem pro pozorování à la Mentalista se staví do pozice téměř "vševědoucího", určitě ale o krok napřed jdoucího než je sám divák, který se o průběhu dané scény (akce) dozvídá až zpětně za pomoci krátkého dovysvětlujícího flashbacku (často o nějaké skryté fintě či triku). To je jeden z prvků, který ozvláštňuje celkem přehledné a vyvážené vyprávění. Vzhledem k častému opakování tohoto aspektu může střední část filmu poněkud nudit, nicméně charisma hlavní dvojice na tuto skutečnost dává rychle zapomenout. Druhým z prvků jsou krátké flashforwardy při detektivových boxových vsuvkách, kdy jako zkušený bijec nejdříve ve zpomalených záběrech názorně ilustruje dopady různých úderů na protivníkovo tělo, jeho přemožení a následné zdravotní komplikace a poté jde do pravé bojové akce. Vzhledem k humornému tónu filmu se mohou zdát být tyto vsuvky jako matoucí (Holmes dostane nakládačku), nicméně není tomu tak. Moderní akční háv a další žánrová oscilace zasazené do období britského impéria druhé poloviny 19. století jsou zjevné, inspirace forenzními vědami z mnoha seriálových řad Kriminálek také. Guy Ritchie natočil povedenou poctu literárnímu hrdinovi sira Arthura Conana Doyla, vzkřísil skomírající filmy o době panování královny Viktorie. Anglii při vrcholu průmyslové revoluce zobrazil sice jako prosperující, ale plnou špíny, korupce a zločinu. Právě proto nemohl být Sherlock Holmes zobrazen jako uhlazený elegán a gentleman, ale jako tvrdý, poněkud asociální a vše přeživší jedinec (s dýmkou v ústech samozřejmě). (16.01.2010)

Jaký je Sherlock Holmes model 2009? Není to jenom nový facelift... Guy Ritchie udělal ze Sherlocka Holmese doktora House zkříženého se Seagalem a jeho adaptace legendárních předloh se odvíjí jen tak ,,volně na motivy" s příklonem k estetice jakési prebondovky, pročež to nejpodstatnější, duch literárního díla Arthura Conana Doyla, je bohužel nenávratně pryč. Sám Sherlock už není vyzáblý, misogynní, mírně autistický, trochu podivínský tvor, zmizelo i jeho tradiční oblečení, tedy tradiční rozpoznávací znaky, ale stal se z něho atlet, štramák, milovník a extrémní podivín. Uťáplý doktor Watson zase nelogicky přerostl svého kriminalistického učitele a dokonale se emancipoval, ba dokonce občas Holmese nevybíravě políčkuje! Vše je převráceno na hlavu. Což o to, spektákl je to pěkný, herecké výkony na úrovni, Robert Downey Jr. k okoukání, Londýn konce 19. století občas bere dech (i když digitální animace místy ruší), ale co je to platné, když to vše nese trademark, který má daleko větší cenu než celý tenhle hollywoodský velkofilm. Nudit se nebudete, ale přemýšlet také ne. A Sherlock Holmes byl vždy méně o tom prvním, než o tom druhém. Guy Ritchie možná přišel v adaptování téhle látky s revolucí. Co by na to však nejspíš řekl sám velký detektiv? Je mi líto, milý Watsone (rozuměj Ritchie), ale většina vašich úsudků byla mylná... (02.02.2010)

Ano, Holmes se tu umí prát a s Watsonem dávaj všem do držky, jenže je to stejně v pravní řadě hlavně poctivá detektivka s klasickým vyšetřováním zapeklitého případu. Přijde mi, že se na to trochu zapomělo a mluví se jen o efektech atd. Mě Guy Ritchie hrozně potěšil, že skloubil akční element s vyšetřovacím a ještě přihodil ponurý Londýn. A podruhé ano, stojí to jednoznačně na perfektní hlavní dvojici. Robert Downey Jr. byl skvělej a pro mne to je jeho zatím nejlepší role. A Jude Law byl mimořádnej. Knírek ho dost změnil :) a navíc ty ksichty a vystupování, dost do tý role prorostl a opět potvrdil, že když má zajímavou a hlavně neromantickou roli, tak je to herec na kterého vás prostě baví koukat. A samozřejmě musím pochválit výbornou hudbu. Filmu neskutečně pomáhá. (28.02.2010)