Černej Dynamit

No ty vole, to byl oldschool jak zmrd! Funky hudba hraje po celej film, všichni absolutně šíleně přehrávaj, Jai White tam klátí kozatý černošky, předvádí luxusní kopy, střílí z brutálního revolveru, machruje s nun-jakama a perlí nehorázný kecy. Roli si užívá, bavil mě každej jeho výstup a je to prostě badass nigga motherfucker. Při většině jeho výstupů hraje theme písnička "black dynamite" a má kolem sebe hustej tým parťáků. Vizuálně opravdu lahůdkové, nápadité, barevné a akce je spoustu. Rkové přestřelky, fighty se solidní choreografií - samozřejmě akční scény jsou podepřeny vtipným momentům, jak z 70's/80's/90's. Dojde i na bitku s prezidentem a nejvíc mě rozesmálo uvažování v restauraci nad tím, jakým způsobem jsou přepravovány drogy a v čem se ukrývaj. Pointa ohledně pér mě totálně odrovnala. Škoda, že Jai White od té doby nenatočil snad pořádně koukatelnej film, tady kurevsky válel. (13.02.2018)

Keď mám pravdu povedať, videl som viackrát tomuto žánru skladať poctu, citovať ho, alebo parodovať, ako samotných blaxploitation filmov. Black Dynamite má trochu z každého a ani v jednom smere nezlyháva. A ani jedna scéna mi nepripadala trápna a to je pri paródiách skoro až zázrak. Silné tri hviezdičky. (27.09.2012)

Humor trochu podobnej jako v Ali G in da House (jen ne tak častou za hranou... vkusu nebo čeho), akorát že je to celý mnohem dotaženější, fakt. Navíc dokonalá parodie a současně pocta praštěnej akčňákům a detektivním komediím 70. a 80. let, se vším dobrým i špatným, co k tomu patří. Možná né na stoprocent, ale rozhodně je to stoprocentní prdel. Loved it, mistrrr Dajnemájt. (12.03.2010)

Sanders před projekcí popsal blaxploitation coby filmy, které nebyly ani zdaleka tak dobré jako jejich trailery. V tomto ohledu plně dostál svým vzorům. Slibný projekt zaujme především tím, že se narozdíl parodie, kterou zvěstují propagační materiály, jedná o karikaturu. Film nadsazeně zveličuje určité obecné aspekty blaxploiatation – především přepjatý patos, bombastický machismus a fušerskou lacinost. Díky tomu ale nabízí spíše pobavené uznání nad sofistikovaností a důsledností, s nimiž tvůrci přistupují ke specifické éře americké kinematografie, než slibovanou hurónskou zábavu. (06.07.2009)

Před zhlédnutím jsem dostal od kolegy zasvěcený výklad o subžánru blaxploitation, který má představovat specifickou nezávislou žánrovou tvorbou z dílny černochů i točenou v první řadě pro černochy, a že má jít tady o ultimátní parodii, což mi alespoň v rámci rozšíření obzorů o dalších mně neznámých zákoutích kinematografie připadalo zajímavé. Pak jsem si připomněl, že asi 3 snímky přibližně tohoto ražení jsem už viděl, z čehož se mi jamajské The Harder They Come dost líbilo, ale ty další (navíc filmařsky ne zrovna zdařilé) u mě právě dopadly katastrofálně a byť tahle parodie je na tom řemeselně ještě celkem slušně (mimo často trapné herecké výkony), pocitová katastrofa se stejně konala. Nikdy jsem neměl ve filmech rád zbytečnou tunu násilí, pokud nemá hlubší účel a neslouží nevyhnutně např. k zobrazení jistého charakteru, smysluplného děje nebo myšlenky. Tady se násilí využívá hodně a vesměs samoúčelně, včetně několika až nechutně naturalistických scén. Vesměs drzý a bláznivý humor, který film využívá, nebyl mým šálkem kávy. Několik málo krátkých momentů mě rozesmálo či alespoň upoutalo, jistá originalita zde nechybí a našlo se pár nápadů (nejvíc poetická scéna s malým černoškem, novinama a následně na louce), které se mi líbily – ale ty scény, které na mě zapůsobily pozitivně dohromady tvořily tak 5 minut a zbylých 70 minut mě s pocitem menšího utrpení totálně minulo. Takže, žel.. u mě ne. [30%] (17.10.2022)