Ať vejde ten pravý

Už od prvních kladných ohlasů a počátku filmu jsem byl zvědavý, co nám Tomas Alfredson po trochu výstředním Fyra nyanser av brunt přichystal. Filmů s upíří tématikou je sice nepřeberné množství, ne každý je však stylizován v takové formě jako je právě švédský snímek Låt den rätte komma in. Na první pohled zaujme skandinávská vizuální stránka, především brilantní souhra světel a stínů nebo kontrast krve a sněhu. V místě zasněženého sídliště vznikne neobyčejné přátelství mezi osamělým a šikanovaným dvanáctiletým Oskarem s přezdívkou “piggy” a novou sousedkou Eli, která se na scéně objevuje pouze v noci neboť je bytostí živící se krví ostatních lidí. Vše je natočeno s takovou grácií, že je výsledný dojem syrově realistický a ve filmu neuvidíte ani žádné nebušené speciální efekty dnešního předigitalizovaného světa a za to patří snímku mé velké díky. Zajímavá je také implementace nových upírských vlastností, jako je např. svolení pozvat upíra do svého bytu nebo útočící kočky, které jej vycítí. Hlavní zápletka se sice odvíjí kolem vztahu mladých bytostí a film není přímo zaměřen na akční či hororovou stránku věci, ale kombinuje prvky lásky, hororu a komedie zároveň. Postupně však nabývá na intenzitě a tak i na krvavosti a jeho výborné vizuální zpracování je doplněno o neméně kvalitní a ponurý hudební doprovod. Na závěr bych podtrhl skvělé herecké výkony obou mladých představitelů, které zaslouží pochvalu. (8/10) [MFFKV 2008] (12.07.2008)

Scénář: John Ajvide Lindqvist .. Deprimující osmdesáté léta, mrazivé Švédsko, krvelační upíři. Zvláštní žánrová směsice laskavé dětské romantiky a churavých nechutností. Silné v táhlém, atmosferickém podání - kulhající v drobných nelogičnostech a občasné povadající sugestivnosti. Nic excelentního, ale pořád působivější než dementní Twilight. 70%. (17.01.2009)

Zasadenie upírskej tematiky do reálneho prostredia chladného severského sídliska je originálny a sľubný ťah. Keď však scenár ignoruje logické zákonitosti onej reality (neexistujúce reakcie okolia na udalosti – žiadni vyšetrovatelia, žiadna sociálka), prvotné nadšenie nahrádzajú rozpaky z bullshitovania diváka. A nachádzať poetiku v ‘čistom, na obojstrannej osamelosti založenom vzťahu’ dvoch dvanásťročných deciek, z ktorých jedno sa zabáva bodaním kudly do stromu a druhé vysávaním krvi z okoloidúcich dospelákov, je mimo moje emocionálne obzory. Výborné tu nakoniec zostáva iba zasadenie vizuálnych efektov do reality (zoskok z lavičky, výlez po stene nemocnice). (26.01.2012)

Film spadající do škatulky "co kdyby"... Co kdyby vaše nová sousedka byla upír? Netradičnost snímku spočívá v absenci hororových postupů. Příběh se odehrává na obyčejném sídlišti současnosti a nepotřebuje žádné berličky v podobě hezounkých tvářiček, výtvarné stylizace či záplavy triků. Jakmile přijde na zvláštní schopnosti Eli, vždy se odehrávají šikovně "za rohem" a na přetřes zůstává jen výsledný efekt, zasazený do tradičně ztvárněného dramatu - netradičnost vyplývá až z příslušné kombinace nesourodých prvků. Na myšlenky se zde moc nehraje, maximálně můžeme uvažovat o tom, kterak se odstrkovaný outsider Oskar snadno spřátelí i se zcela nebezpečným fenoménem, pokud najde stopy hřejivého přátelství. Trochu navíc pak zůstávají jedině scény s nakaženou upírkou - byť je například scéna s útočícími kočkami sebepůsobivější, je postavená až příliš na efekt a pro film neznamená vůbec nic. Takže co kdyby... Co kdyby to tak vážně bylo? Mam kamarádku upírku... a jestli mě nenecháte, rozemele vás do jitrnic... a není to celé jen poněkud morbidní Oskarova představa? (06.02.2009)

Chladno-krevné. Pomaloběžná romance, která nezapře knižní předlohu, ani nehollywoodský přístup k látce. Na hony vzdálené jakémukoliv západnímu pokusu o upíří film, krásně klaustrofobické a neodolatelně cizí. Vtáhne vás to do sebe, pohostí a pak vyplivne s pocitem, že Švédové jsou dobří nejen v hokeji. Do kina si ale vezměte topení, z tohohle filmu jde mráz po zádech ve všech významech toho slova. (30.11.2009)