Vem si mou duši

Wes Craven patří spolu s Johnem Carpenterem mezi klasiky hororového žánru, přičemž oba dva tvůrci disponují kvalitativně dosti nevyváženou filmografií. Za Halloween nebo Věc by kdejaký hororový fanda na Carpenterovu počest obětoval i vlastního domácího mazlíčka, ale tenhle klasik si taky jednou za pár let vybere slabší chvilku a natočí slátaninu, která všem pochybovačům řádně přihřeje kašičku. Co takhle Duchové Marsu? Pamatujete? Mě vzpomínka na ten film bolí ještě dnes. Craven nám zase představil Freddyho Kruegera a hlavně revisionistickou slasherovskou sérii Vřískot, se kterou dokázal, že ne všechny teenage filmy musí být zákonitě debilní a předvídatelné. Sice má na výsledných kvalitách obrovskou zásluhu scénárista Kevin Williamson, ale právě Craven dodal celému dílu odpovídající tvar a napětí budoval jako pravý mistr. Ale jak již bylo řečeno, i tenhle „rejža“ sem tam ztratí soudnost a stvoří něco, co mu na reputaci rozhodně moc nepřidá. Máme tu „Blackulu“ v kůži Eddie Murphyho v Upírovi z Brooklynu, dementní teenage blábol s vlkodlaky Prokletí nebo právě jeho zatím poslední počin – My Soul To Take. ____ Craven si tenhle film i sám napsal a já hned musím podotknout, že se měl raději ozvat Williamsonovi…anebo kdejakému (pod)průměrnému pisálkovi, neboť to, co stvořil, je jedno velké WTF (nerad používám tyhle pubertální zkratky, ale sem to prostě sedí). Zápletka je průhledná až na kost, charaktery stupidní a zcela ploché, dialogy mnohdy nelogické a v některých případech navíc zcela odporují běžné lidské komunikaci – prostě kritikův ráj. Doslova mě unavovaly všechny ty berličky a laciné dávkování informací. Další „botu“ Craven udělal při castingu, kdy již na papíře nesympatické postavy obsadil nesympatickými a hlavně nevýraznými herci s omezenými vyjadřovacími schopnostmi. Ve výsledku mi bylo naprosto ukradené, kdy jaké postavě na tenisky vypadnou střeva (mimochodem samotné vraždy zde taky za moc nestojí…). _____ Co mě ale naprosto šokovalo, bylo zjištění, že My Soul To Take selhává i z hlediska budování napětí a režie celkově. Když si vzpomenu na to, jak mi Craven ve Vřískotech sebejistě brnkal na nervy, je mi z toho až do pláče. Některé momenty působí přímo „kosmicky“, jako z jiného světa – něco jako pitomá parodie, jen s tím rozdílem, že se to vyskytuje ve filmu zcela vážném a vážně to bylo i míněno. Konkrétně mám na mysli představení s kondorem, zrcadlené úkony hrdinů nebo podivný vůdčí spolek ve studentské komunitě. Upřímně, takové scény by vykolejily i Davida Lynche. Mě donutily k zamýšlení se nad tím, zda Wes Craven náhodou neztratil soudnost. Nyní čtvrtému Vřískotu už nedávám velké naděje. Vlastně se začínám celkem dost bát…ale ne tak, jak by si pan Craven přál. (08.03.2011)

Po dlouhých pěti letech se Wes Craven vrací na pole celovečerní režie, aby znovu zasáhl do žánru, který v osmdesátých letech pomáhal formovat. Ale tenhle zásah nemá razanci nože pronikajícího do teplého břicha bezmocné oběti, spíš to připomíná vidličku, kterou se někdo omylem rýpnu do dásně. A přitom to začíná opravdu pěkně, klasický exkurs do historie, ve které vzniká kult a legenda hlavního záporáka a pak skok do současnosti, kdy jsou děti z předchozích záběrů už v pubertě. Čert vem, že to není originální, slashery o originalitě nejsou a každý nemůže být Wong nebo Vojkůvka. Větší problém je, že Craven najednou otáčí a z přímočaré vyvražďovačky se stává psychologická sonda do duše hlavního hrdiny a jeho spolužáků. Ti jsou bohužel do jednoho velmi nevýrazní a neschopní výjádřit jakékoli emoce (například hrdinův přerod v drsňáka proběhne výměnou děsného svetříku za černý rolák) a divákův vztah k nim je tedy nulový. Navíc se Craven držel při zemi co se brutality týče a hluboko pod zemí pokud jde o sebemenší náznak nahoty. Čím více času uplyne, tím více vás to zmatené pobíhání a nelogické jednání postav bude unavovat, až nakonec odzíváte zcela tuctový závěr. Od roku 1991 nenatočil Craven opravdu vynikající film a obávám se, že ani přicházející čtvrtý Vřískot na tom nic nezmění, už jen kvůli tomu, že by musel být lepší než jeho starší bráchové... (02.02.2011)

Wes Craven schému teen vyvražďovačky premiešava so schizofrenickou neistotou hlavnej postavy a podivnou symbolikou dravca požierajúceho zdochliny, a výsledok je tak neskutočne spraseným gulášom WTF momentov, až nejde uveriť, že rovnaký tvorca o rok neskôr s takým prehľadom zvládol najsofistikovanejší diel vrieskajúcej série. (05.12.2011)

Je to smutné, ale je to tak. Craven natočil tohle. Těžko říct, co to bylo. Začátek je jakž takž fajn, sice žádná pecka, ale na horor dobré. Pak se to ale rozplyne. Atmosféra nikde, vraždy nic moc a hrozně, ale fakt hrozně keců. Bohužel ani herci neoplývají charismatem a jsou tak šíleně nezajímaví, až je to bída. Logika tu chybí úplně, komplikovaný scénář taky nic moc, hudba standardní hororová. Ani nevím, jestli to Craven myslel vážně. Někdy mi přišlo, že z toho má velkou srandu, jindy ale, že to je smrtelně vážné, kde je pravda, se asi nedozvím. Nevim, co k tomu moc říct. Navíc jsem moc nepochopil účel 3D, které jsem skoro vůbec nepoznal. Málo vražd, nulová atmosféra a dementní dialogy i záporák, blbé vyústění = jedna hvězda a 20%. Je mi to líto. (28.03.2011)

Prototyp slasheru, který nemá co nabídnout. Postavy jsou debilní a nesympatické, atmosféra a napětí žádné, vraždy nudné (vždy jen trocha krve a jinak nic), zápletka, děj a vyvrcholení naprosto mimózní... Totální zbytečnost a jeden z nejhorších Cravenových filmů. Ještě, že zanedlouho přišel skvělý čtvrtý VŘÍSKOT... 20 % (05.08.2012)