Putování s domácími zvířaty

76%. Zajímavý pohled na vyklobání osobnosti ve středním věku. Natalia držena doma na samotě tyranem, po jeho náhlé smrti oběvuje život a začíná si užívat. Její cíl je pouze jeden a sobecky ke splnění svého cílu nakonec nikoho nepotřebuje. Minimalistický film, kde se málo mluví. Někteří odborníci by napsali, že je film televizní :) Ale to ani nahodou, je to film jak má být. Zajímavý počin z Ruska. (18.01.2012)

Cesta ruské ženy za emancipací, nabízející namísto řešení krátkodobý únik. Prosvětlené lyrické pasáže, kontrastující nejvíc s táhlým, zšedlým úvodem (jediná skutečná působivá část filmu), plynou po boku realistických scén, namísto toho, aby se přes ně přelévaly. Tato rozpolcenost nevede k žádným závěrům, hrdinčino jednání nenaznačuje vývoj – až do konce není zřejmé, zda dětské fantazie značí její prostomyslnost, nebo psychologickou regresi. Na povrchu hezké, nikoli oslňující obrázky, za nimi ovšem tápání. Hrdinčino, zejména ale režisérčino. 50% (18.01.2012)

Sympaticky minimalistický film ve všech směrech: scénář, režie, kamera, herectví... Xenia Kutěpovová, představitelka hlavní role, je jméno, které by si měli zapamatovat všichni, jejichž filmový obzor není omezen pouze Hollywoodem. Pro mě představuje herecký objev: její gestika a hlavně mimika je při vší úspornosti naprosto přesná ve vyjadřování vnitřního napětí, které je ještě působivější v kontrastu s tím, že navenek se jakoby nic neděje. Dokonalost sama. (18.01.2012)

Žádná jiná současná kinematografie mě neláká víc než Ruská leč dostupnost ruských filmů je u nás opravdu velmi mizivá a proto počet současných ruských filmů, které jsem viděl je zastaven na číslovce pět. Číslem pět, který žije v mý mysli se stalo Putování s domácími zvířaty a stejně jako ostatní čtyři ruský filmy i tento mě nadchnul. Má v sobě poetičnost, vnitřní krásu a nádherný styl vyprávění. Kseniya Kutepova v tomhle filmu naprosto září. Jak chlap se přiznávám že ženskýmu myšlení absolutně nerozumím a ani se o to nesnažím, ale tady stačil pohled hlavní hrdinky a všechno mě dávalo svůj smysl. Nádherná ukázka toho, že filmový úmění dokáže mluvit stejným jazykem na všechny lidi, kteří chtějí poslouchat. (18.01.2012)

Nádherný poetický film, plný syrovosti života na ruském venkově a jinakosti osudů ruského člověka, zároveň ale zjemněný lyrickými pasážemi s nádhernou kamerou a procítěnou minimalistickou hudbou. Komorní příběh pohnutého osudu, křehké až éterické, leč neobyčejně silné ženy. Tenhle snímek je podprahově plný empatie, je doslova prostoupený ženou, režisérkou, ústřední herečkou, a ač plynutí příběhu ho stále táhne dolů, má překvapivě stále nakročeno k optimismu. Filmové vyprávění o energii uvnitř ženského nitra... Silný je motiv cesty (podpořený cyklicky projíždějícími vlaky, náklaďákem, stejně jako člunem významově předznamenávající cestu po řece...), motiv nového začátku, neotřelé jsou až bizarní obrazy (drezína s krávou, poté s kozou a pejskem...) a silné scény reflektující hrdinčino podvědomí (vydávání se za pasažérku vlaku, který náhodou neplánovaně zastavil před drážním domkem...), skutečně nádherná závěrečná scéna s chlapcem ve člunu, intimní nahlížení do osamělé ženské duše, krásná je poezie světa železnice, odkazující k archetypu... Silný film... (17.01.2012)