Triangle

Christopher Smith je zajímavej pavouk. Očividně se mu pod hladinou dvaceti mega na film líbí, díky čemuž si ve filmech může prakticky dělat co chce, ale přitom je ambiciozní, že by mu to tři čtvrtiny současných zámořských tvůrců mohlo závidět. Triangle mě po celou svojí dobu trvání nějak obzvlášť nechytal a zaujal mě maximálně tak velmi zručně nasnímanou a nekompromisní akcí. Bezskurpulozní lov hrdinů brokovnicí mi mimo jiné velmi připomněl francouzské Martyrs. Jenomže pak se film zaklesne ve smyčce stejně hlavní hrdinka a všechno se odehrává znovu a hlavně naprosto stejně, což na pozornosti nepřidá. Jakkoli se Smith právě snaží udělat z násilí stmelovací prvek mezi divákem a filmem. Ovšem konec mě pěkně dostal. Zejména svojí agresivitou proti hlavní postavě (u zrcadlové scény jsem skutečně nadskočil), funkční myšlenkou a depresivním fatalismem. Podobně tady jako například Black Death. Sice vůči konci vyjde najevo jak je vlastně celá loď zbytečná, ale pořád jsem velmi zvědavej jak to dopadne, až někdo nasolí Smithovi pořádnej rozpočet. (25.06.2012)

Lidskej mozek neni dost vyvinutej na to, aby věci pochopil, ale je dost chytrej na to, aby nám je ukázal. Wow! Teda, tohle jsem fakt nečekal. Myslel jsem si, že půjde tak nějak o klasickej rádoby horůrek, kde všichni zúčastnění budou pod stříškou svého nelogického myšlení umírat v litrech krve. To se ale vůbec nekonalo. Miluju filmy zabývající se tématem paralelních realit či jiných dimenzí (ono je to asi totéž, ale o to nejde) a i když je to tady podaný tak nějak pitomě (Nevědecky. Prostě horor kde běhá parta lidí a vůbec neví oč jde) tak faktory jako je hudba, kamera nebo průběh děje všechno povyšujou do nadprůměru, přičemž u některých situací běhá mráz po zádech a vy vůbec netušíte na koho právě koukáte (hlavně závěrečných 10 minut s váma asi docela zamává, pokud nejste suchar hledající chyby). Zkrátka a dobře je tenhle dimenzionálně zacyklenej film naprosto úchvatnej. Možná by to chtělo mrazivější atmosféru, ale což! Já si to užil. (27.01.2010)

Mám rád filmy typu jachta nebo opuštěný parník. Proto jsem skoro celou první polovinu chrochtal blahem. Když však ve druhé půlce vidíme stejnou scénu asi dvacetkrát za sebou, tak to logicky začne nudit. Ke konci mi z toho už skoro hrabalo, ale pocit stísněnosti režisér dosáhl výborně, to tedy jo. Vymyslet trošku jiný systém příběhu a byla by to pecka. (18.01.2011)

Zaujímavý psychotický hororový čajíček v čele s výbornou Melissou George a Thorovým mladším bratom vo vedľajšej úlohe, ktorý najviac pripomína kombináciu častí zápletiek hororu Loď duchov, skvelého sci-fi thrilleru Zdrojový kód, mysteriózneho seriálu Daybreak a čiastočne aj sci-fi FlashForward: Vzpomínka na budoucnost a nemeckého mysteriózneho filmu Die Tür. Škoda len, že sa z toho pánovi Smithovi (kvôli priezvisku som si to nemohol odpustiť) nepodarilo vyťažiť viac. Takto "len" veľmi slušný zamotaný horor s atraktívnou (a talentovanou) Melissou (rovnako odporúčam 30 dní dlhú noc). Pochvala za precíznu kameru s vynikajúcimi zábermi mora a oblohy. (23.07.2013)

Já to nějak moc nepochopil, to jako byla mrtvá a vše byl jen sen? Dalo se to vůbec nějak chápat? Lámal jsem si hlavu jak to jen šlo a nějak jsem tohoto křížence Smrt přichází v bílém a Na hromnice o den více, nepobral. Podruhé jsem pochopil určitě více a držel jsem se statečně do 70. minuty. Potom jsem pochopil že vlastně sledujeme příběh jedné a tatáž osoby a tím pádém mě příběh dával více smyslu. Sledujeme 3 nalodění a ve smyčce po třech se naše hlavní postava stále více posunuje k nevyhnutelnému. 60% (21.11.2010)