Triangle

Řízné mystery nenechá nikoho na pochybách, že Smith u jeho psaní trpěl depresí, ze které se potřeboval vypsat. Hlavní hrdinka se ocitá až po uši v děsivé noční můře. Když se zdá, že z ní už, už dostává, tak zabředne ještě hlouběji. Z psychoterapeutického hlediska úžasné a jako film to taky funguje skvěle. (17.09.2022)

Christopher Smith je zajímavej pavouk. Očividně se mu pod hladinou dvaceti mega na film líbí, díky čemuž si ve filmech může prakticky dělat co chce, ale přitom je ambiciozní, že by mu to tři čtvrtiny současných zámořských tvůrců mohlo závidět. Triangle mě po celou svojí dobu trvání nějak obzvlášť nechytal a zaujal mě maximálně tak velmi zručně nasnímanou a nekompromisní akcí. Bezskurpulozní lov hrdinů brokovnicí mi mimo jiné velmi připomněl francouzské Martyrs. Jenomže pak se film zaklesne ve smyčce stejně hlavní hrdinka a všechno se odehrává znovu a hlavně naprosto stejně, což na pozornosti nepřidá. Jakkoli se Smith právě snaží udělat z násilí stmelovací prvek mezi divákem a filmem. Ovšem konec mě pěkně dostal. Zejména svojí agresivitou proti hlavní postavě (u zrcadlové scény jsem skutečně nadskočil), funkční myšlenkou a depresivním fatalismem. Podobně tady jako například Black Death. Sice vůči konci vyjde najevo jak je vlastně celá loď zbytečná, ale pořád jsem velmi zvědavej jak to dopadne, až někdo nasolí Smithovi pořádnej rozpočet. (25.06.2012)

Tento film ma nebavil rovnakým spôsobom ako Los Cronocrímenes. Napätie ok, atmosféra tiež, dokonca aj herci, ale je to stále o tom istom a záverečná pointa by musela byť ešte o niečo silnejšia, aby plne vynahradila neustále deja vu. Alebo aspoň o to jedno kolečko menej a bolo by to za štyri. 65% (19.09.2013)

I přes velmi slušný začátek mě Triangle o svých kvalitách příliš nepřesvědčil!! A nebylo to jen proto, že jsem se v něm ne vždy orientoval.. Naštěstí leccos vytáhne pohled na Melissu George, okatou, vyzývavě oblečenou slečnu, která splňuje žánrová klišé tím, že ráda leze a prozkoumává temné místnosti, od kterých by jiní šupem utíkali. Hlavně ale nabízí poměrně zajímavý námět. Další z britských nadějných tvůrců Christopher Smith už kdysi potrápil Franku Potente v Metru, teď bych v jeho podání ale uvítal spíš nějakou přehlednou vyvraždovačku, a ne mnohdy jen na efekt natočený „smyčkový experiment“.. (17.08.2010)

Sandra Bullock si může oddechnout, protože její Předtucha našla pokořitele a já tímto korunuji nového vítěze nevyhlášené ankety o nejhloupější film s časovou smyčkou, jaký jsem kdy viděl. Základní nápad a jeho potenciál znějí slibně, ale... Jedna z postav odpovídá ostatním na otázku, kdo byl Sisyfos a své nepřesné vysvětlení zakončí větou "Studovala jsem to, ale už si to nepamatuju." Tuto repliku považuju za freudovský přeřek autorů filmu. Netuším, zda někdo z nich studoval scenáristiku, dramaturgii nebo režii. Zdá se, že ne, ale pokud ano, měli by se po Trianglu chytit za nos a najít si jiné povolání. Jalově načrtnuté postavy jsem nejdřív považoval za snahu ulehčit divákům orientaci v příběhu, který se zajímavě zauzlí, a upoceně neherecké výkony jsem omlouval omezenými možnostmi laciné produkce. A i když bylo zřejmé po pár minutách, že na 5 hvězdiček to věru nebude a na 4 nejspíš také ne, film pořád sliboval jeden z těch malých, nenápadných pozoruhodných filmů, jako je třeba tematicky příbuzný španělský kus Uvězněni v čase. Ukázalo se, že právě z něj si Triangle bere víc, než se obecně považuje za slušné, ale bohužel nedisponuje jeho věcným a funkčním scénářem. Vše, co se v Trianglu děje, se děje proto, že je to vnějškově efektní a teprve zpětně se horko těžko hledají způsoby, jak to dějově odůvodnit. Hledají a nenacházejí. Potenciál hodnocení co chvíli klesal, ale pořád ještě byla ve hře možnost, že je to film s Velkou Pointou, po které se plácnu do čela, jak jsem byl bláhový, a zpětně přehodnotím vše, co jsem do té chvíle viděl. Inu... nic takového se nestalo. 20% (25.02.2011)