Byl jsem tady

Jak se stát drogovým dealerem po estonsku. 1) Sledoval jsem film docela se zájmem. Pořád se tam něco dělo, tallinské reálie, pár pěkných kluků. Ale upřímně řečeno, za moc to nestálo. Film byl zcela bez emocí, motivace postav mlhavá, dějové kiksy zřejmé. 2) 27letý Rasmus Kaljujarv (hlavní postava Rass) byl na středoškoláka sice poněkud starý, ale hrál slušně. 3) Zde na stránce zmíněný Markku Peltola zemřel na Silvestra 2007. Jeho roli Rassova otce pak převzal Lembit Ulfsak. (12.08.2010)

Mrazivý příběh z prostředí Estonska plného drog a násilí. Profil filmu mě zaujal hned a neváhala jsem, že se na film musím podívat. Zajímavá hudba, sympatické herecké obsazení a místy i dech beroucí děj ... To všechno tady najdete. A ta estonština mě vždycky dostane. Trochu mi to připomínalo prostředí filmu Klass. 75%. (02.04.2015)

Dost zajímavý a originální námět si připravili tvůrci z Estonska. Za sebou mám tak třetí film, který jsem z této země měl tu čest vidět. Přičemž Byl jsem tady momentálně stojí na druhém místě. Klass je holt jiná klasa a Krvavá revoluce se zase trošku nepovedla. Přesto ale tenhle film má hodně Skandinávie v sobě. Je depresivní a má brutální konec, který vyrazí dech. Škoda jen těžšího rozjezdu, který ale rozlomí parádní akce. Přes svojí délku se do toho ale dá dostat vcelku dobře. (20.08.2010)

Estonské drama o sedmnáctiletém chlapci jménem Rass, který se o sebe kvůli absenci rodičovského zázemí musí starat sám. Žije v noci, přes den spí na školní lavici. Kradení benzínu z pump ho živí do té doby, než při honičce s policií zničí půjčené auto. Touto nehodou nastartuje Rass koloběh událostí, které mají pro něj i jeho okolí katastrofické následky. Východisko ze své neúnosné finanční situace totiž vidí v obchodu s drogami. Tento naturálně laděný snímek režiséra René Vilbre má zprvu rozhodně velký potenciál. Uvedení do temného podsvětí plného násilí a alkoholu je působivé. Diváka do depresivní nálady uvrhne lehkost, s níž se Rass stává závislý na ruském drogovém dealerovi (Mimochodem jedna nejodpudivějších a nejnechutnějších postav, kterou měli v poslední době návštěvníci brněnského Artu možnost vidět.) bez možnosti svůj osud nějak změnit. O své morální hodnoty ale Rass nepřichází ani pod největším tlakem. Zajímavá úvodní zápletka však bohužel postupem času ztrácí na dramatičnosti a celá atmosféra upadá a bledne. Během celého filmu se režisérovi i přes stále tíživější Rassovu situaci nepodaří z diváka dostat hlubší emoce, což je velká škoda. Snad je to špatnou hudbou (rozhodně nejslabší stránka celého filmu), možná poměrně nudnými dialogy. Zbytečné přerušení dobře se rozjíždějícího příběhu, představuje milostná dějová odbočka, která, přestože se snaží být srdceryvná, je pouze bezvýznamnou epizodkou nehrající ve zbytku filmu roli. Příběh bohužel končí prvoplánově a musí zklamat všechny, kteří už film podobného žánru někdy viděli. I retrospektivní narace si hraje na něco víc, než je. I přes to vše stojí za to Byl jsem zde vidět. Role jsou rozděleny rozvážně, všichni hlavní herci podávají velmi kvalitní výkony. Nechybí povedená automobilová honička, mnoho bitek a drogových dýchánků. Navzdory opravdu nepromyšlenému konci je děj dynamický, svižný. Z kina si divák odnáší velmi zvláštní pocit nejistoty a smutku tajemně se mísí s radostí z toho, že večer má kam složit hlavu. (08.05.2009)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 6 - Estonsko. První třetina byla svižná, rychlá, měla správný náboj, druhá třetina se tak nějak zacyklila a třetí třetina už byla dost přepálená. Celkově z toho tedy vychází průměr. Estonsko tenhle film navíc nevystavuje zrovna pozitivní vizitku, kdyby se na něj díval lehkověrný divák, musí nabýt dojmu, že Estonsko je plné mladých kriminálníků, drogových dealerů, zneužívaných dětí, lehkých holek a rezignovaných dospělých. Můj druhý estonský film v životě a paprsek nadějě aby člověk hledal jako jehlu v kupce sena. A mrzí mě, že jsem ani v jednom z obou filmů neviděl "Tři sestry". (06.04.2015)