Muž ve stínu

Náhoda, sebevražda…to je jedno. Zabila ho jeho kniha..... Na začátku to byla velká příležitost. Tým kolem politika, ponuré deštivé počasí, klidné, ale znepokující tempo, politika a její špína a místo, které je opakem Shangri – La však svědčí spíš o tom, že tohle všechno byl špatný nápad. Thriller s nádechem politické tajenky s téměř dokonalou atmosférou během celého filmu. Je neskutečně napínavé sledovat ony ,,kroky do neznáma“ a být překvapen stejně jako McGregor. Pro mě jeden z nejlepších Polanského filmů! Aniž bych se opičil - 4*a ½! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Mám rád Polanského politické konspirace. 2.) Chci vidět perfektního E. McGregora. 3.) Připravuju se na vstup do politiky. 4.) Jsem anonymní spisovatel a Jirka Paroubek chce NĚCO sepsat. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *** (22.07.2010)

Roman Polanski z pochopitelných důvodů nemá rád Spojené státy americké, pročež ten antiamerický podtext je z jeho nového snímku dosti cítit. Asi není úplnou náhodou, že jeden z hrdinů (konkrétně britský ex-premiér je v polárně obrácené situaci, jako sám hvězdný pan režisér, je souzen v nepřítomnosti a celý svůj život prožije mimo místa, která jsou jeho domovem...) Každopádně režisér Polanski mezitím vypracoval svůj režijní rukopis téměř k dokonalosti - Muž ve stínu je brilantním politickým thrillerem bez jediného slabšího momentu a jediné řemeslné chybičky. Polanski tu variuje své oblíbené propriety (tajemní jezdci na silných silničních motocyklech jak z Deváté brány, kosmopolitní cizinci, vykořenění ze svého prostředí jako v Hořkém měsíci, paranoiu jako třeba v 48 hodinách v Paříži, počasí odrážející pochmurnou náladu snímku atd. atd.) Skutečně mistrná adaptace knihy s temným a mrazivým politickým podtextem, vybravší si to nejlepší z éry amerických politických dramat 70. let, odkazující ovšem ještě dál, někam k Hitchcockovým thrillerům a mistrnému dávkování napětí, počínaje hudbou, přes konspirační teorie či klasické automobilové sledovačky bez akčních scén a karambolů až k výrazné a překvapivé pointě. Doslova balzámem je v dnešní době akčních stroboskopických biografů pozvolna vyprávěný příběh, v němž čas plyne spolu s divákovými postřehy a myšlenkami. Roman Polanski nenatočil přelomový film, ale dovedl své řemeslo k dokonalosti, celková mozaika střípků skládajících příběh utvořila rámec a na diváka dýchla ta dokonale budovaná atmosféra...co chtít více? (24.07.2010)

Asi bych řekla, že je to divný film. Působil divně, zanechával divné pocity, děly se v něm divné věci... Z kina jsem odcházela spokojená (A po nějakých třech letech reflexe dodávám, že jenom proto, že to není tak strašné jako ostatní filmy, jaké jsem měla v té době možnost popatřit.). Ne úplně všechno bylo stoprocentní, ale bylo to všechno dost sladěné na to, aby se mi dostalo příjemného zážitku. Hlavně se mi líbil vymazlený obraz a hudba. Nicméně by se také slušelo poplácat ještě herce po ramenou. (18.08.2010)

Polanského mistrovské dílo, které je spíš než hitchcockovské (co do pojetí ústřední postavy - nepravý muž ocitající se v síti intrik) či antoniovské (co do formy - vyprázdněnost či omezenost vyprávění s dlouhými, promyšleně komponovanými záběry, "napojenými" na hlavní postavu) především pakulovské, po vzoru paranoidního thrilleru POHLED SPOLEČNOSTI PARALLAX a fabuli rekonstruujicích VŠECH PREZIDENTOVÝCH MUŽŮ. Jelikož nemám co vytknout, mohl bych tímto konstatováním skončit, ale nedá mi to, abych se nevyjádřil jednak ke změnám oproti knižní předloze, jednak k početné skupině kritizující konec. Kniha Roberta Harrise nezapře, že její spisovatel si udělal jméno především historickými publikacemi, a tak je dění zasazeno do určitého časoprostoru, kdy každé vyjádření k politickým osobám či incidentech slouží k uvědomění si inspiračního zdroje - kritizovaného předobrazu, protože se jako čtenáři ocitáme v místech, kde jsou naprosto běžnou věcí bombové útoky ad. Cílí se tak na čtenáře, který je nejlépe Britem, a tak je závěr koncipován jednak jako určité svědectví o jedné době vlády určité osoby, jednak naplněním osobní i pracovní roviny (komu je kniha předána, aby ji dal do tisku, pokud se duchovi něco stane, zároveň i sepsání vlastního díla sám za sebe, nikoliv za druhé). Film je spíše než svědectvím o době žánrovým pastišem, který se primárně soustřeďuje na pracovní rovinu a tu osobní eliminuje na minimum (přítelkyně je zmíněna pouze jednou, nedochází ke sporu mezi ní a jím; komplikace pracovní roviny tou osobní - souloží - slouží k profilaci zdánlivě nedůležité postavy). A k "debilnosti" pointy: V tom případě má hodně Polanského filmu naprosto debilní pointu, protože ta z MUŽE VE STÍNU se nijak výrazně svou myšlenkou neliší např. od ČÍNSKÉ ČTVRTI či SMRTI A DÍVKY (nemožnost dosažení spravedlnosti), svým stylem od NOŽE VE VODĚ (práce s mimoobrazovým polem a nezodpovězení otázky přežití) a z hlediska vyprávění od ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO či DEVÁTÉ BRÁNY (vyprávění omezené na jednu z postav, která se snaží dobrat toho, jak se věc skutečně měla, končící rekonstrukcí událostí hlavní hrdinkou/hrdinou, aniž bychom se dozvěděli o oprávněnosti dané paranoie). Jde tak o film pro cinefily, kteří mohou spekulovat, jak si Polanski toho Oscara za režii převezme tentokrát. :) (17.09.2010)

Rozhodně bych netvrdil, že Ghost Writer je strhující thriller pohybující se v neustálem napětí, ponurá atmosféra zde sice má své kouzlo, ale k napětí má i svá prázdnější místa. Ghost Writer není ani rozmáchlé politické drama epických rozměrů, přesto všechno je třeba poznamenat, že je to inteligentní, noblesní film který v diváku zraje až časem. Ve vzpomínkách krystalizuje jemný příběh anonymního spisovatele, jenž má jasný dramatický oblouk, minimalistickou gradaci, sympatické herce a úžasně natočený poslední záběr. Škoda, že snímek nebyl tak nějak "ještě lepší", ovšem nakonec se k te čtvrté hvězdě přikláním. 7/10 (07.09.2011)