Muž ve stínu

Muže ve stínu jsem měl možnost vidět chvíli po Prokletém ostrově. Možná tak bude můj úsudek mírně zkreslený, nicméně budu se tomuto snažit vyvarovat. Nový film Romana Polanského je temný a těžký na strávení, depresivní a studený až na půdu. Studená kamera, chladné počasí a jen mírně obydlený ostrov, kde se většina děje odehrává, působí na diváka stísněným dojmem a párkrát jsem se dokonce přistihl, že se klepu zimou, i když zrovna sedím u zapnutého topení. Příběh sám o sobě příliš originální není, je to jistá ruka režiséra, která spolu s hudebním doprovodem udělala z filmu napínavou podívanou. Ewan McGregor je jako vždy výborný a jeho postava se po celou dobu (snad až na poslední čin) chová logicky. Škoda trochu laciného zakončení, které tak trochu pokládá otázku: Proč jsem zbytečně sledoval celý předchozí děj? Jistě, rozuzlení je to samozřejmě nečekané, ale způsob, jakým tvůrci s pointou ve výsledku naloží je pro mě zklamáním. Bez posledních tří minut je Ghost Writer napínavá podívaná s nečekaným zvratem a výbornou studenou atmosférou. Poslední tři minuty však dávají rychle zapomenout na maximální hodnocení. (26.09.2010)

Rozhodně bych netvrdil, že Ghost Writer je strhující thriller pohybující se v neustálem napětí, ponurá atmosféra zde sice má své kouzlo, ale k napětí má i svá prázdnější místa. Ghost Writer není ani rozmáchlé politické drama epických rozměrů, přesto všechno je třeba poznamenat, že je to inteligentní, noblesní film který v diváku zraje až časem. Ve vzpomínkách krystalizuje jemný příběh anonymního spisovatele, jenž má jasný dramatický oblouk, minimalistickou gradaci, sympatické herce a úžasně natočený poslední záběr. Škoda, že snímek nebyl tak nějak "ještě lepší", ovšem nakonec se k te čtvrté hvězdě přikláním. 7/10 (07.09.2011)

Polanski opět odmítá dopřát divákovi jakékoliv tempo, místo toho opět nabízí film, který stojí a padá na jedné myšlence, jedné emoci. Pokud jde o mě, celou dobu jsem chtěl dát tři hvězdy, ale když o tom teď přemýšlím, přišlo mi to vlastně až moc dobré na průměrné hodnocení. (Že hlavní McGregor tu hraje idiota, co se neustále vystavuje nebezpeční, podle mě není chyba.) (21.02.2013)

Skoro se mi chce dát víc, protože tak zdánlivě poklidný, ale přitom každou minutou neskutečně dramatický a napínavý film jsem dlouho neviděl. Kromě pánů Brosnana a McGregora a precizní režie mistra P. je třeba vypíchnout vskutku povedenou hudbu Alexandra Desplata, roličku Eliho Wallacha (dědek jeden, jak to dělá, že pořád dělá?), postupně gradující atmosféru a závěrečnou čtvrthodinku. Házím čtyři a kousek. (08.09.2010)

Polanski natočil další ze svých úchvatných kousků. Působivá studiu síly textu, kvůli kterému je někdo ochoten i zabíjet se současným pohledem na proměnlivé politické vody, v kterých je politik závislý na schopnostech lidí okolo něho. Působivá atmosféra, která dává divákovi pocítit podstatu osamění a všudypřítomná paranoie, se z filmu ani na minutu neztrácí. Je úžasné sledovat, jak Polanski úmyslné volí obrazy (kontrast člověka čekající na svůj osud se studeným a depresivním počasím, budovami), architekturu budov, ladně na ně navazuje a neuhýbá. Chladná vypočitatelnost a vybroušená schopnost manipulace s divákem a jeho myšlením. Kdyby tu nebylo okatě digitální okno nebo zbytečné hledání v googlu, den po uvedení je to klasika. Takhle, si na to Muž ve stínu chvíli počká... PS:schválně, kdo jste si celou dobu víc všímali Ewana a jeho spisovatele, než samotného (což dokazuje i závěrečný záběr) nosného prvku příběhu, memoárů? PPS: je to celé "jen" deprese, z beznaděje k systému, kde vyhrává ten, co víc obětuje nebo chce více získat? (25.08.2010)