Muž ve stínu

Je až obdivuhodné, z jak na první pohled fádního, ošuntělého a nepříliš vzrušujícího námětu dokázal Polanski stvořit malou filmovou laskominku. Všechno, počínaje herci a konče příjemně staromódní režií, tady šlape jako švýcarské hodinky, napětí tu není vytvářeno rádoby efektními momenty, vypjatými dialogy či nedej bože akcí, ale úplně stačí ta všudypřítomná paranoidní atmosféra, odtažité prostředí a věčně zakaboněné počasí. Lhal bych, kdybych řekl, že mě pointa nepřekvapila (byť na ní film nestojí) a za tu ironickou facku nepřipravenému divákovi v samém závěru Polanskimu tleskám. 4,5*. (26.07.2010)

Dobře vedená oldschool paranoia, která však více než záživný děj a bezprecedentní tah na branku využivá k vyprávění tématicky dobře nosného příběhu minimalistickou výpravu, ponurou atmosféru a x dalších Polanskiho filmařských detailů a propriet, při kterých se sice člověk možná pousměje, jak to má pán všechno vypointované a v ruce, avšak mohlo by to být mnohem zábavnější a svižnější. (14.01.2017)

Skoro se mi chce dát víc, protože tak zdánlivě poklidný, ale přitom každou minutou neskutečně dramatický a napínavý film jsem dlouho neviděl. Kromě pánů Brosnana a McGregora a precizní režie mistra P. je třeba vypíchnout vskutku povedenou hudbu Alexandra Desplata, roličku Eliho Wallacha (dědek jeden, jak to dělá, že pořád dělá?), postupně gradující atmosféru a závěrečnou čtvrthodinku. Házím čtyři a kousek. (08.09.2010)

Aneb jak málo stačí pro budování atmosféry, když se to umí. Není třeba vrhat na diváka tuny oceli, spektakulární výbuchy a jiné propriety, které nedovolují užít mozek. A přitom stačí jedno auto schované ve stínu a nějaké ty ponuré tóny, trochu deště a mlhy a máme tu thriller jak má být. S politicko kritickými tématy se poslední dobou roztrhl pytel, stejně jako Green Zone se The Ghost (Writer) nepokrytě trefuje do dua B&B, tentokrát především do jeho ostrovní polovičky. Až si říkám, kdy to přestane být vyjádřením skutečného politického názoru a stane se to módou... (15.06.2010)

Může být psaní již napsané knihy nebezpečné? Většinou nikoli, ale ve spojení se slovy britský premiér, CIA či tribunál v Haagu, se leccos může změnit. Mně se to v podstatě líbilo, ale nějak se nedostavil mnou očekávaný zásadní moment, při kterém bych překvapením otevřel tlamičku a nevěřícně zíral na obrazovku. Místo toho jsem byl oblažen sdělením, že tajné služby občas nechají zmizet nepohodlného tvora, což můj život od základu nezmění. (05.08.2011)