Hačikó - příběh psa

Je otázkou, čí oči byly více psí – jestli Hačiho nebo Richarda Gera. Už od prvních minut je evidentní, že film bude prvoplánově útočit na divákovy city a slzné kanálky ve snaze pozvednout papírenský průmysl zvýšením spotřeby kapesníčků. Nemyslím si, že jsem cynik, ale na mě tentokrát toto slzavé údolí vůbec nezafungovalo. Abych ovšem jen nekritizoval, musím moc pochválit překrásnou Kaczmarkovu klavírní hudbu a také akita inu v „roli“ Hačiho byl skvělý! (02.07.2013)

Príbeh o výnimočnom priateľstve medzi človekom a psíkom. Dojímavý snímok, ktorí by mali vzhliadnuť všetci čo túžia po domácom maznáčikovi. Pes nie je hračka na pýšenie sa, ktorú chceme z roztopaše či módy. Je to nový člen rodiny, ktorému sa treba venovať VIAC, ako svojmu novému počítaču či tabletu. Ten totiž má na rozdiel od spomínaných krámov dušu. Krásny film. (27.01.2014)

Hačikó je film, který řeší poměrně jednoduchou rovnici o jedné neznámé: A*[Rozkošné štěňátko (později krásný inteligentní pes)] + B*[Hollywoodská hvězda (Richard Gere)] + C*[ostatní ("nedůležité") kinematografické prvky] = (1-D)*[silná emoce a čistý zážitek z filmu] + D*[totální kýč]; kde A, B, C jsou známé konstanty z intervalu < 0;1 >, jejichž velikost je dána preferencemi diváka, a D je neznámá taktéž z intervalu < 0;1 >. Ať počítám, jak počítám, mně pořád vychází výsledek D=1... Asi to bude tím, že u mě má docela vysokou hodnotu "C" (kromě toho si všimněme, že v rovnici nevystupuje žádná vazba na "based on true story", která je podle mě nepodstatná - ale kdo chce, ať si ji do té rovnice klidně šoupne, výsledek by mně osobně nezměnila...). Hačikó je tedy přesně ten typ komerčního filmu, který boří všechno, co od kinematografie očekávám. Zdůrazňuje ty nejpovrchnější a nejlíbivější prvky, aby pomocí provařených postupů nutil diváka se dojímat, ždímal z nich prchavý dojem z toho, jak je to krásné a přitom smutné. Tklivá hudba, částečně retrospektivní styl vyprávění, stálé opakování klíčových scén (tím, že třetinu filmu ukazuju, jak pes najde správné místo, odkud čeká na pána, se z té scény stane otravná rutina a ne zesílení emoce), snaha násilně vměstnat do vyprávění odkaz na Japonsko, samoúčelný počítačový trik s rádobymetaforickým vyzněním apod. a především v první 1/2 filmu významné naznačování, že k "něčemu" dojde, ve mně zabili onoho obvykle citlivého člověka a bylo mi to pak všecko lhostejné. Bylo jasné, co bude následovat, bylo příliš čitelné, co se od diváka očekává. Hačikó je jako sitkom s předtočeným tleskáním - ovšem naruby: Teď se nesmějte, teď roňte slzy. Skutečný příběh věrného psa a jeho pána, který se odehrál ve dvacátých letech 20. stol. v Japonsku byl jistě dojímavý a krásný, ale tento film je jeho karikatura, pro mě naprosto nefunkční přepis. (31.12.2010)

Prekrásny príbeh o láske, odovzdanosti, strate či smútku, ktorý ma emocionálne vyžmýkal a ktorý dokázal, že nielen ľudské vzťahy a tragédie dokážu dojímať. Citlivá jemná réžia, vynikajúci námet a najmä podmanivé klavírne tóny Kaczmarka mi sprostredkovali neobyčajný divácky zážitok. Povinne pozrieť všetci, ktorí si myslia, že v Amerike už nevedia natáčať pôsobivé príbehy. Vedia a viac než obstojne. (25.05.2012)

Je sice pravda, že i já jsem se nechal příběhem Hačika dojmout, to ale nic nemění na skutečnosti, že tento film není nijak dobrý. S takovým obsahem by mě dojalo i amatérské video točené epileptikem na zasekávající se kameru s kusy přemazanými pornografií pro pedofily. Nestát se to (zhruba takhle) doopravdy, mohlo to být ještě horší. Režisérovo pohrávání si s plynutím času pomocí stromů a filmových technologií a další kouzla nikam tuhle uslzenou, sentimentální dojímačku nezdvihají. Největší soudnost filmaři projevili tehdy, když zvolili relativně krátkou stopáž. BTW - Malá zajímavost: Profesor hudby dojíždí do práce vlakem - jak neamerické, jak japonské! Přece jen se tam ty japonské reálie propašovaly (krom jakési hommage postavy, rasy Hachiho a místa jeho původu). (17.03.2010)