Tajný život včel

Tenhle film bych povinně pustil všem rasistům kolem nás (a že jich je...), a to nejlépe několikrát dokola. Rozhodně se nejedná o žádnou veselou záležitost, nicméně tento snímek ukazuje i spoustu pozitivních věcí a dokáže pohladit duši a za to mu dík. Nutno dodat, že Dakota Fanning, kterou jsem zatím v hlavní roli neviděl, zahrála naprosto famózně. (31.01.2010)

Will a Jada Pinkett Smithovi coby producenti dokáží, pokud zrovna zoufale neprotlačují svého syna do hollywoodských spektáklů, přivést na svět i docela zajímavé a povedené filmy. Tajný život včel je kouzelné drama s medovou příchutí, které dokáže stejně zahrát na nervové struny, jako pohladit na duši. Přestože mnozí budou film proklínat pro svou zdánlivou přeslazenost, já jej oceňuji pro svou hloubkovost, emotivnost dohánějící občas až k slzám, mistrné připodobňování lidské společnosti ke včelí, výborně napsané dialogy (především postavy Queen Latifah) a obecně příběh, dotýkající se rasových nálad v americké společnosti 60. let i osobního dramatu dívky Lily utíkající před citově krutým životem z domu nalezouce něhu a porozumění u černošských sester. Nenápadné, skromné drama, které dokáže o to více překvapit a potěšit, navíc s velmi kvalitním hereckým obsazením v čele s výbornou Dakotou Fanning a dobře se dramaticky vyjímající Queen Latifah. (29.10.2013)

Z adaptace románu Sue Monk Kiddové vyznívá, že afroamerická minorita je prostě „lepší" než bílá většina. Ne, není to rozbuška pro rasové nepokoje, Tajný život včel si může dovolit fandit jedné straně, protože se vrací na americký jih 60. let, kdy byl rasismus bělochů stále ještě posvěcený zákony. August plní roli přirozené hlavy celé komunity, May je kráska štítící se svatby a June duševně nemocná citlivka. Všechny jsou nicméně tak hodné, až z nich láskyplnost vyzařuje snad až do vedlejšího okresu. Do filmů jako Tajný život včel se člověku ani nechce tepat. Jsou přesně takové, jaké chtěly být. Včely se nestydí za sladkobolnost, naopak se hrdě hlásí k hřejivě lidskému způsobu vyprávění, kdy se nahlas vyslovují velká moudra. Pro diváka navyklého na cynické, nekorektní nebo drzé filmy je to hotový alternativní vesmír, jenž by při trochu horší konstelaci mohl ublížit. Ale neublíží. Tajný život včel oslovuje jasně definovanou skupinu a dává jí to, co si žádá. Zacílení na konzervativní diváky se zájmem o člověčinky by ovšem bylo vágní. Film proto na domácím trhu atakuje hlavně afroamerickou komunitu, resp. tu starší, sentimentálnější a něžnější část z ní. Pro producenty jsou věřící černoši velmi lukrativní podmnožinou divácké obce, podobně čitelnou jako děti civící na Disney Channel a pak platící za Muzikál ze střední a Hannah Montanu. Tajný život včel však naštěstí nepřináší úplně tupě hřejivou podívanou; dokonce překvapí inteligentním scénářem a suverénní hereckou sestavou. Právě ta zajišťuje snesitelnost medového projektu. (08.06.2020)

Nevim čim, ale připomnělo mi to Pravidla moštárny. Asi proto, že tam byla moštárna, tady byla včelárna. Samozřejmě anti-negerismus byl v USA starej známej jev a filmů o něm se natočilo už plno, ale tady ten z pohledu dospívající smolařky týrané zasranym fotrem, to bylo zas trochu jiny. A musim řict, že dobry. Až na tu historku o černé Marii a těm černoškám, co u toho vyprávění přispívali svejma fanatickejma náboženskejma pokřikama, což mi připomnělo jejich černošsky bohoslužby a už mi tam chybělo jenom nějaky to halelujá. I když i ten děj mě několikrát dostal do kolen, i když už pořádně nevim čim. Dakota Fanning touhle rolí dokázala svůj um, kterej v dětskejch rozměrech nebyl tak potřeba, protože to hrála na roztomilost. (26.08.2014)

Když se to vezme kolem a kolem, určitě nejsem tím, co by tvůrkyně tohoto snímku nazvaly cílovou skupinou. Náboženství a já k sobě chováme vzájemný odpor, takže se snažíme vyhnout jakémukoli kontaktu; tady nám to jaksi nevyšlo, ale záchvat jsem z toho nedostal. Nejsem ani fandou černošské agitky, protože idiotské kvóty a hnutí BLM mě posouvají stále více tam, kam bych dobrovolně nikdy nevlezl, a jen obrovské vypětí vůle mě ještě drží nad srázem, pod nímž mě s radostným očekáváním vítá bublající a páchnoucí náruč rasizmu. Nejsem ani velký romantik ani milovník poetiky. A přes všechny tyto připomínky se mi film líbil. Náboženský zápal jsem se skřípěním zubů vydržel, černošskou agitku jsem tady dokonce podporoval, protože Američané si vždycky slova svoboda, rovnost a demokracie vykládali úplně jinak než já, a poetika zde obsažená mě kupodivu oslovila. Tím vším chci říct, že mě film bavil i při repríze po letech a že jsem se i přes poklidné tempo ani na moment nenudil. Spokojenost. / Poučení: Sklenicí medu zeď neprorazíš. (10.07.2022)