Tajný život včel

Will a Jada Pinkett Smithovi coby producenti dokáží, pokud zrovna zoufale neprotlačují svého syna do hollywoodských spektáklů, přivést na svět i docela zajímavé a povedené filmy. Tajný život včel je kouzelné drama s medovou příchutí, které dokáže stejně zahrát na nervové struny, jako pohladit na duši. Přestože mnozí budou film proklínat pro svou zdánlivou přeslazenost, já jej oceňuji pro svou hloubkovost, emotivnost dohánějící občas až k slzám, mistrné připodobňování lidské společnosti ke včelí, výborně napsané dialogy (především postavy Queen Latifah) a obecně příběh, dotýkající se rasových nálad v americké společnosti 60. let i osobního dramatu dívky Lily utíkající před citově krutým životem z domu nalezouce něhu a porozumění u černošských sester. Nenápadné, skromné drama, které dokáže o to více překvapit a potěšit, navíc s velmi kvalitním hereckým obsazením v čele s výbornou Dakotou Fanning a dobře se dramaticky vyjímající Queen Latifah. (29.10.2013)

Film je v první řadě velmi pěknou a věrnou adaptací knižní předlohy. Představitelky hlavních rolí jsou typově výborně obsazené, neumím si představit lepší herečky pro roli Lily ani August Boatwrightové (Queen Latifah ráda vidím v témeř každém filmu a ve Včelách se opravdu stala doslova zhmotněním rodinného krbu). Taky nevím, ve kterém filmu se naposledy sešlo trio tak skvělých zpěvaček a nebyl to muzikál (i když nikdy neříkej nikdy, kdyby Queen Latifah, Alicia Keys a Jennifer Hudson své role zazpívaly, nemuselo by to být vůbec špatné,ne?...:) Takže film pěkný, za srdce chytí, ale do pěti hvězdiček mi něco scházelo. Možná jsem byla ochuzená o pár překvapení z dějových zvratů, tím že knihu znám. Ale rozhodně bych se jednou ráda po konzumaci spousty medu uložila k polednímu spánku ve stínu domu sester Boatwrightových, natřeného barvou jako Pepto-Bismol... (02.05.2009)

Takhle se má točit drama. Silný příběh, mozaikovité skládání, složité, komplikované a nelítostně utrápené postavy, talentovaní herci a gradace postupná, rvoucí srdce, mozek a jiné útroby. Výstupy PB hraničily s maniakálností, ten chlap mě nepřestane udivovat nikdy. Možná bych si v roli titulní hrdinky dovedla líp představit někoho o kapánek starší... To jen aby můj komentář nebyl slaďoučký jak med... (05.06.2010)

Překrásný snímek, který mě rozplakal. Naprosto upřímný snímek, kde, co se týče děje, se v podstatě nic neděje, ale odehrává se tu dokonalá souhra hereckých výkonů, skvělé kamery - opět mé oblíbené sluncem prosvícené pohledy vlévající teplo do srdíčka, hudby a písní, a vnitřních soubojů postav. O tom film vlastně je - o duši a o tom, co se odehrává uvnitř člověka. Jak už jsem zmínila, hemží se to tu výbornými herci, kteří předvedli skvělé výkony. Queen Latifah prostě role silných sebevědomých kyprých černošek sedí a vždycky, když je v nějakém filmu, kde má takovou roli, vnese mi podivný klid do duše, že vím, že všechno dopadne dobře....nevím, jak to dělá. Co se týče Dakoty Fanning, tak ta už je nyní jedinečná herečka, která si vybírá samé zajímavé role a málokdy je k vidění v nějakém braku nebo šumáku, a to je jí teprve 18, v tomto filmu 14 tedy. Omluvte mě, za tento neskutečně sentimentální komentář, ale mě se film dotkl a dlouho na něj nebudu schopna zapomenout. Na závěr krásná skladba, která ve filmu zazněla - Doncha know. (21.01.2013)

Když se to vezme kolem a kolem, určitě nejsem tím, co by tvůrkyně tohoto snímku nazvaly cílovou skupinou. Náboženství a já k sobě chováme vzájemný odpor, takže se snažíme vyhnout jakémukoli kontaktu; tady nám to jaksi nevyšlo, ale záchvat jsem z toho nedostal. Nejsem ani fandou černošské agitky, protože idiotské kvóty a hnutí BLM mě posouvají stále více tam, kam bych dobrovolně nikdy nevlezl, a jen obrovské vypětí vůle mě ještě drží nad srázem, pod nímž mě s radostným očekáváním vítá bublající a páchnoucí náruč rasizmu. Nejsem ani velký romantik ani milovník poetiky. A přes všechny tyto připomínky se mi film líbil. Náboženský zápal jsem se skřípěním zubů vydržel, černošskou agitku jsem tady dokonce podporoval, protože Američané si vždycky slova svoboda, rovnost a demokracie vykládali úplně jinak než já, a poetika zde obsažená mě kupodivu oslovila. Tím vším chci říct, že mě film bavil i při repríze po letech a že jsem se i přes poklidné tempo ani na moment nenudil. Spokojenost. / Poučení: Sklenicí medu zeď neprorazíš. (10.07.2022)