Robocop

Dost překvapivě je v novém ROBOCOPOVI akce sekundární /a nijak omračující/ a psychologie hlavní postavy primární. Padilha si vzal podvratný podtón Verhoevenova originálu, ale oproti němu se o dost víc zaměřil na Murphyho psyché a postupné sžívání s novým tělem a ztrátou starého. Nadupané obsazení ve vedlejších rolích /Keaton, Oldman, Jackson/ a využití skladby Hocus Pocus od FOCUS je pak je pak jen třešničkou. (18.02.2015)

,,NEMÁŠ TĚLO, ALE JINAK JSI TO TY!…“ /// Fajnový obsazení bez hvězd první velikosti, zato s mnohdy až překvapivejma tvářema. Ani Oldman nehraje šílenýho vědce, ale stejně jako z jeho produktu se svědomím, by zněj mohl mít Asimov radost. Nejvíc se ale na filmu (nepřekvapivě) podepsal José Padilha. Není zajímavej jen v Iránským prologu (i když lepší boj už tady neuvidíte), ale zdá se mně, že za většinou akce chce nechat ,,vidět“ člověka. Ať už plechovka soupeří s androidama, nebo ,,jen“ dává do cajku čísla zločinu Detroitu. Líbí se mně, že se nezdržuje vohraným pátráním po šmejdech, ale zaměřuje se zase tak nějak na tu lidskou stránku, nad kterou pak člověk po cestě (kamkoliv) přemejšlí víc, než nad akcí, který nakonec bylo celkem dost, ale je spíš doplňkem k osobnosti a vodlehčením vnitřního souboje člověk vs. stroj. Za to a odvahu šlapat vlastní cestou a ne jen vojíždět originál, dávám tu 4* hvězdu. Mojí emocí tu je totiž spíš milé překvapení, než zklamání. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Fotrovi doma říkáme ,,plechovko“. 2.) Chcu to porovnat. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (12.02.2014)

Tak nějak na půl cesty. Verhoevenovu klasiku nijak neglorifikuju, takže jsem k Padilhově předělávce přistupoval bez předsudků, ale nakonec si mě nějak výrazně na svou stranu získat nedokázala. Jako akčňáknový Robocop svými akčními scénami nestrhne a jako satira je příliš nedotažený, ačkoli nějaké nadějné náznaky v něm jsou. Ale celkově prostě takové nevýrazně mdlé. (04.05.2014)

Lze ocenit snahu za zajímavou psychologii a nejednoznačnost hlavní i vedlejších postav. Tedy absence tupě přímočarého děje - díkybohu. Ono to, co frčelo v osmdesátkách, by zcela jistě na chlup stejně (jen v novém hávu) nefrčelo teď. Film překvapivě nejvíce selhává v akci, které je jednak málo a není nic moc. Od 100 milionového akčňáku bych čekal větší nášup. Zároveň je vidět, že tvůrcům chyběl kumšt na velkolepější a hlavně detailnější výpravu, jasně viditelnou například v podobně drahém, avšak mnohem lépe provedeném Minority Report. (16.02.2014)

Tenhle film by mohl posloužit jako názorná ukázka toho, jak současný Hollywood občas vsadí na brain drain progresivních osobností z ostatních kinematografií a pak se je snaží zkrotit ve stroji. Padilhův rukopis "akčního sociálního dramatu" je znát na začátku, vidět střihové postupy a záběrování z "jiného světa" je samozřejmě osvěžující, ale usedlý rating, trochu enigmatické kouzlení s hudební dramaturgií v důsledku a překvapivě vyhaslá kinetika Carvalhovy kamery z akce dělají jen vycpávku. Navíc ji tvůrci občas provokativně spojují s náročnými konverzacemi o podstatě hlavní postavy. Nový Robocop je vlastně trochu radikální a trochu usedlé konverzační drama o chlapovi, ze kterého zbyl kus tváře a několik orgánů. Většina násilí originálu se z ulic přesouvá k tělu protagonisty, který více než polovinu filmu řeší svou identitu, rodinu a sžívá se s oblekem. Díky solidně napsaným dialogům a výborným hercům to funguje. Ideologicky film evokuje ironii originálu prostřednictvím pravičácké talk show a parodování marketingového zneužívání Murphyho / RoboCopa jako produktu pro masy. Znatelný posun je i přijetí globalizované perspektivy a proměny korporátní sféry z rejdiště "žraloků v oblecích" do ležérního hřiště filantropů v cool outfitech. Zatím Verhoeven kdysi natočil film, který se dá konzumovat jako dokonalý produkt americké kultury i jako její drsná parodie, "liberální fašoun" Padilha a jeho tým jsou o poznání doslovnější. Některým lidem to sice stejně činí problém rozklíčovat, ale ta kritická linie poukazující na mechanizaci válek i spravedlnosti je dost čitelná. Ve spojení s úvahami nad přeměnou člověka ve stroj se z toho stává docela produktivní záležitost k zamyšlení. Nový RoboCop nikdy nenabídne totální "krev, hovna a bláto" rozkoš originálu, na který se snaží příliš okatě neodkazovat (a když, tak spíš ironicky - použití Poledourisova motivu jako znělky pravičácké agitkové show). Hledá vlastní cestu k tématu. Proto má navzdory padání řetězu a poněkud pochybné gradaci druhé poloviny smysl. Special thx to vždy báječný Oldman, ležérní armyJobs Keaton a velmi přesně zranitelný Kinnaman. Držím tomu palce, ale nejspíš to prohučí jako (o něco problematičtější) Elysium. Jen doufám, že se dočkáme chvíle, kdy se poměr zrealizovaných a nezrealizovaných nápadů v soubojů producent x invenční tvůrce otočí. [75%] (06.02.2014)