Robocop

Rozhodně sympatické ve snaze o prohlubování motivů od Verhoevena, sem tam vlastním nápadem a zachováním satirického podtónu (byť na konci už dost citelně na sílu). Ale k čemu to je, když Padilha nijak zvlášť nedává digitální akční vylomeniny (poměrně šok) a místy je vidět, že se stříhalo, stříhalo a stříhalo, až jsou některé skoky v čase vytrhávající, jindy se film pro změnu točí v kruhu a finále působí spíše přilepeně než jako adekvátní vývoj událostí. Za zjevnou úctu k originálu (byť nechápu naprosto stupidně nevyužitý remix od Basila) a snahu o něco víc ("já jsem jen z marketingu") si ten palec nahoru asi dám. Robo zažil výrazně horší časy. Byť asi nikdy neměl za ženu větší hysterku než zle obsazenou Abbie. 7/10 (06.02.2014)

Originál byl satirou ozvláštněný akčňák, remake je spíš satira a psychologický film s (fádními) akčními scénami. Jádrem je nelehký přerod Murphyho v Robocopa a jeho fungování pod lobotomizující taktovkou proradné OCP, který zaujme i díky zajímavým postavám jeho dvou duchovních otců - pragmatickému robomagnátovi a doktorovi se svědomím v tradičně výborném podání Keatona a Oldmana. Scéna, v níž s Murphym zjistíme, kolik toho z něj pod robooblekem zbylo, je šokující jak pro postavu, tak pro diváka kladoucího si otázku, jak by se zachoval na hrdinově místě on. (08.02.2014)

José Padilha určitě nezklamal, natočil poměrně slušný akční film, jehož politické pozadí je vlastně popředí. Postavy nejsou dvourozměrné, film rozpracovává jejich motivace i hlavní politický spor. Kdyby i sám Robocop byl více přemýšlející bytostí, určitě bych film hodnotil ještě lépe. Jeho vnitřní konflikty totiž nepramení z jeho vůle, ale z vnějších zásahů - vzali mu emoce, tak jedná bezcitně, "cosi" mu navrátilo emoce, tak jedná jako člověk. Takových zjednodušení je ve filmu více, je přímočarý a příliš hollywoodsky uhlazený. Takže i když se na to dívá dobře, nezanechá to v diváku příliš velkou stopu. 7/10 (15.02.2014)

Kterak Hollywood vykastroval dalšího kdysi tak osobitého režiséra... Blockbustery spíš míjím, neboť oni většinou míjí mne, na Robocopa jsem se ovšem těšil, jelikož právě tenhle film byl dalším, celkem logickým krokem v kariéře výjimečného brazilského režiséra José Padilhy, který se celosvětově proslavil svým opusem Tropa de elite (a jeho pokračováním). Tohle strhující syrové akční sociální drama z favel Rio de Janeira vypovídá velmi realisticky o tom, jak hodně je v mezní situaci posunuta hranice vnímání dobra a zla i toho, čemu se říká spravedlnost. Ten oslí můstek k příběhu robotického policisty, jak jej kdysi natočil Paul Verhoeven a nyní v remaku uzpůsobil k obrazu svému Padilha, se přímo nabízí. Spravedlnost vynucovaná absolutně, silou těžkooděnců BOPE, silou Robocopa. Obé velmi pravičácké, velmi kontroverzní, velmi nestandardní v relaci k západním hodnotám. Když píši ,,uzpůsobil k obrazu svému", myslím tím, co všechno mohl tak vysoce sociálně vnímavý tvůrce pocházející navíc ze země, která má kontroverzi vepsánu přímo ve svém sociálním uspořádání, z potenciálu dřímajícím v látce, jakou je Robocop, vytěžit. Ale ono to spíš vypadá, že si velká hollywoodská studia uzpůsobila k obrazu svému dříve tak osobitého režiséra. To, co jsem mu v Elitní jednotce věřil bezezbytku, náhle v přetuněném hollywoodském spektáklu smrdí kalkulem, do popředí se dostává módní pranýřovaní USA coby světového četníka (scény z Bagdádu jsou ovšem naprosto jalové a plané), onen fašistický rozměr zneužití policie vedoucí k proměně v policejní stát vyšel rovněž tak nějak do ztracena, jediným nosným uvěřitelným momentem je kritika nadnárodního kapitalismu, což mi na ideově (a ideologicky) tak bohatý námět přijde dost málo. Ano, jistě, je to remake, to má vznik takovéhoto filmu ospravedlnit, vždyť remake je teď v Hollywoodu taky v módě... Je to smutný paradox doprovázející Padilhův přestup do Hollywoodu - kritizovat omezování svobody ve světě a přitom se pro peníze vzdát své tvůrčí svobody... (02.05.2014)

Není pro mne krásnější vize budoucnosti než ta, ve které pochodující plechovky neustále skenují délku mého přirození, aby zjistily, zda náhodou nejsem hledaný terorista. Filmová představa, že všechny země kromě USA již tuto vymoženost mají, mne patrně pobavila nejvíc z tohoto snímku. Ovšem ta hlava na neprůstřelné základně nemá žádné charisma a celé její dobrodružství je zážitkem spíše pro oči než pro cokoli jiného. A na to, abych mohl bezstarostně vypnout mozek a užít si to, se to celé tváří příliš vážně. (28.08.2014)