Ondine

Setkání na plátně s Neilem Jordanem je většinou příjemná událost. Ondine naštěstí není výjimkou. Tentokrát obohacuje na první pohled standardní romanci irskou živelností i podmanivou atmosférou.. U téhle výtečné záležitosti mě nicméně spíš mrzí, že měla na to, aby dosáhla na plné hodnocení. Žel se tak nestalo. Jordan ve svých filmech rád skrývá příběhy vymykající se obecným zvyklostem. V násilnickém světě většinou prohlubuje proudy snu, fantazie i pohádky (selkie vylovená z moře) a opět si pohrává i s rozpolceným hrdinou na okraji (málomluvný rybář a bývalý alkoholik Syracuse). Prostě Jordanovo formálně hravé dílko opět potěší, jen je škoda, že jsem měl obrovskou touhu ponořit se do jeho příběhu hlouběji, jenže právě k tomu krapet scházelo!! (27.07.2010)

Jsem tak trochu snílek a Ondine působí jako sen z jiného světa, což Irsko asi je. Příběh krásný ve své jednoduchosti. Divákovi jsou kladeny nejzákladnější otázky, hledání štěstí, lásky a naděje. Colin Farrell působí, jako kdyby se skutečně deset let plavil po moři a k Alicji nemám slov, z každého jejího pohledu cítíte křehkost, zranitelnost a zároveň velkou odvahu. Nemůžu nezmínit ani malou Alison Barry, jejíž postava je ztělesněním naděje, což je v brutálním kontrastu s její nemocí a krutou irskou realitou. Celý příběh je umístěn v nádherných lokacích, které vystihují tu drsnou irskou krásu. Moc se mi to líbilo. (08.02.2012)

Ondine jsem ověnčil "jen" třema, ale nezáleží na počtu, spíš na dojmu. A ten je zvláštní. Respektive odlišný, osobitý a hlavně strašně krásný. Nedávno jsem vyštrachal svou starou - a především bizarní, slohovku "O mém snění". Bylo tam něco o lodi vyrobené z víček a smrti způsobené golfovým míčkem. Chci říct, že jsem při tom nálezu, stejně jako u Ondine, vycítil závan sentimentální nálady. Tu nesnáším, ale dává najevo určitou náklonnost k daný věci. A Ondine možná není průlom v Neilově životě, není to pohádka, ale má giganticky přátelský rozpětí křídel. Syracuse tam byl ostrovem sám pro sebe, a proto se někdy rád nachlámal, jeho počínání jsem chápal (např. útěk od majáku). Je to stará dobrá životní paralela. Kámoš. Cítil jsem to. Z plátna! (Aero - Praha, já a sestra :) (23.07.2010)

Možná si Neil Jordan zvolil do hlavní role polskou herečku, protože chtěl neokoukanou tvář, ale potom je teda trochu padlej na hlavu, protože si vybral polskou herečku, která vypadá skoro dokonale přesně jako Keira Knightley. První polovina filmu zajímavá, nicméně to na film nestačí, tak museli filmaři přijít s nějakou zápletkou. No a s tou já moc neka. (06.02.2011)

Chápu, o co Jordanovi šlo - vyvolat v divákovi nejistotu a pohrávat si s jeho důvěrou v pohádkový motiv. Ale já mu to nežrala ani minutu. Chování postav je místy nelogické a chemie mezi Farrellem a kráskou Alicjí Bechledou nefunguje (spíš se tu hraje na vztah mezi dospělými a Syracusovou dcerou, ale ta nedokáže zaujmout a není dvakrát sympatická). Popravdě - rozuzlení jsem skoro odzívala, protože k příběhu jsem si prostě nenašla cestu. Na druhou stranu nemůžu říct, že by Ondine byl špatný nebo odfláknutý film. Pokud se naladíte na jeho podivnou poetiku (rozhodně tu nemluvím o roztomile podivné poetice ve stylu starého Tima Burtona, spíš o depresivní, vlhkou, šedivou poetiku irské pracující třídy!), můžete si film užít. V opáčném případě - a pokud jste muž - si pravděpodobně užijete jen Alicjiny křivky. (10.07.2011)