Ondine

Film dvou odlišných rovin. Zatímco první je příjemně mysteriózní, tklivá a romantická oťukávačka dvou atypických filmových postav ve vzájemné interakci, druhá rozdává karty na stůl až příliš rychle a obyčejně. Některé postavy velmi zajímavé (hlavně ty dvě hlavní), některé vyloženě otravné a čistě do počtu - takové ty typicky buřičské charaktery drsného maloměsta, které sem tam něco někdě plácnou a pak čistě náhodou hrajou klíčovou roli v jedné scéně, jež se stane jakoby náhodou. Scenérie nezkrotného Irska a Alicji Bachledu si ale budete pamatovat i při závěrečných titulkách. (19.12.2017)

Romantické drama, které se od prvních minut nese ve zvláštní atmosféře, která dokonale prostoupí až k divákovi. Ondine je rozhodně viděníhodný snímek, v němž mě Colin Farrell utvrdil v tom, že je dobrý herec a postupně tak k němu nacházím cestu. Nesmím opomenout příjemnou hudbu, jež doprovází scény tohoto filmu. Přes všechny klady se však nějak pocitově nedostanu přes 3*. (11.02.2011)

Melodramatická nabubřelost, kdy se sice kamera dost snaží vyvolat dojem nadčasového příběhu v nádherné přírodě, ale veškeré úsilí podráží příběh a dialogy. Historka o mořské /ne/panně je čím dál tím víc přitažená za vlasy, až se na konci rozprskne v naprosté nevěrohodnosti. Dialogy jsou o ničem, ale zoufale se tváří hlubokomyslně. A ta malá rozumbradovská zrůdička je svou vlezlostí tak protivná, až jsem měla chuť ji jednu švihnout. /16. 4. 13./ (16.04.2013)

Po zhlédnutí Ondine se snad na to rybaření i dám ! Zatím jsem návrhy kamaráda, co vášnivě rybaří, vytrvale odmítal, a naopak před něho do vody schválně házel šutráky cestou na fotbal. To je ta správná relaxace pro chlapa – zaskákat si a pořádně zahulákat „v kotli“! Když doma nemůže, že... Oproti tomu rybaření - čumět do vody jako puk, stejně muset držet hubu, hodiny vsedě na studeným štokrleti a nakonec chytit akorát tak vlka... ;-) Ondine mi ukázalo nové obzory. Co všechno se dá, kromě již zmiňovaného vlka, chytit při rybaření na drsných severských ostrovech. Ožrat se jak Dán (pardon, Ir), vyrazit na širé moře, přídí šalupy tříštit vlny, rozhodit sítě a nakonec se díky rybaření i romanticky pomilovat s mořskou pannou ! A jako bonus se i (přechodně?) vyléčit z alkoholismu... No jasně, trochu to shazuju, aby jste si nevšimli, že mám slzy v očích, to by byla pro chlapa ostuda... Ale Ondine je podmanivý film a tak musím chlapsky přiznat, že mě dojal. Mimo jiné i kvůli Alison Barry v roli Syracusovy dcerky Annie, hodné filmové ceny za vedlejší roli. A taky Colin Farrel svou postavu vystřihl jak z partesu. No jo, hrdí Irové, chlapi strohých, ale silných citů. Vždycky mě ti tvrdohlaví pancharti fascinovali... Rozhodně je to velice zajímavý film. Sice mi to připadalo poněkud žánrově neukotvené a v druhé polovině filmu mi přišlo, že střídají civilně pojatou poetiku příběhu a Hollywoodské tlačení na (citovou) pilu. Ale to už zbytečně vyrypuju rybářským háčkem pár malinkých červíků z jinak libového jablka. Vlastně z tuňáka... Všem prožívačkám (;-) rozhodně doporučuju. A kapesník po ruce ...! (05.01.2013)

Neil Jordan nám předvádí poutavý příběh na rozhraní fikce a reality - alespoň tak se z počátku Ondine tváří. Ondine je barvitě podaný příběh ženy, která rukou osudu skončí záhadně v síti rybáře Syracuse. Ondine se tak v očích rybářovi dcery jeví jako vodní víla a sám Syracuse, kterému se už tak lidé vysmívají, si není 100% jistý, kdo záhadná dívka je. Nezná její minulost a Ondine tajemně mlčí. Vše vyplave na povrch ve chvíli, kdy Ondine objeví její kumpáni, a celá situace se začne nemile vyjasňovat. Krásný příběh, který svou nevtíravou podobou je jak dělaný pro klidné večery. (09.04.2011)