Ondine

Ifa má jedno strašně chytlavé motto: „Věřte na víly, Temnou stranu Síly a svou vlastní fantazii!” Na Temnou stranu Síly jsem začal věřit díky lehkému geekovství Star Wars univerza, fantazii využívám při odborných předmětech ve škole a na kouzlu víl (hlavně mořským) jsem propadl až díky Ondine Neila Jordana. [MFFKV] (03.07.2010)

Po zhlédnutí Ondine se snad na to rybaření i dám ! Zatím jsem návrhy kamaráda, co vášnivě rybaří, vytrvale odmítal, a naopak před něho do vody schválně házel šutráky cestou na fotbal. To je ta správná relaxace pro chlapa – zaskákat si a pořádně zahulákat „v kotli“! Když doma nemůže, že... Oproti tomu rybaření - čumět do vody jako puk, stejně muset držet hubu, hodiny vsedě na studeným štokrleti a nakonec chytit akorát tak vlka... ;-) Ondine mi ukázalo nové obzory. Co všechno se dá, kromě již zmiňovaného vlka, chytit při rybaření na drsných severských ostrovech. Ožrat se jak Dán (pardon, Ir), vyrazit na širé moře, přídí šalupy tříštit vlny, rozhodit sítě a nakonec se díky rybaření i romanticky pomilovat s mořskou pannou ! A jako bonus se i (přechodně?) vyléčit z alkoholismu... No jasně, trochu to shazuju, aby jste si nevšimli, že mám slzy v očích, to by byla pro chlapa ostuda... Ale Ondine je podmanivý film a tak musím chlapsky přiznat, že mě dojal. Mimo jiné i kvůli Alison Barry v roli Syracusovy dcerky Annie, hodné filmové ceny za vedlejší roli. A taky Colin Farrel svou postavu vystřihl jak z partesu. No jo, hrdí Irové, chlapi strohých, ale silných citů. Vždycky mě ti tvrdohlaví pancharti fascinovali... Rozhodně je to velice zajímavý film. Sice mi to připadalo poněkud žánrově neukotvené a v druhé polovině filmu mi přišlo, že střídají civilně pojatou poetiku příběhu a Hollywoodské tlačení na (citovou) pilu. Ale to už zbytečně vyrypuju rybářským háčkem pár malinkých červíků z jinak libového jablka. Vlastně z tuňáka... Všem prožívačkám (;-) rozhodně doporučuju. A kapesník po ruce ...! (05.01.2013)

Pořád přemýšlím, proč jsem tomuhle filmu prvně nedal pět hvězd. Ondine by si to totiž ve všech ohledech zasloužil. Nádherná irská příroda, těžký irský život a do toho se vznese jeden lehký příběh s nádechem fantasie. Ke břehům totiž doplave Ondine. Možná za to mohl samotný průběh, kdy jsem já, a ani samotný film netušil, zdali jsem na vlně fantasie nebo jen neuvěřitelného příběhu. Na druhou stranu mi dokonalý podkres ponurého, depresivního Irska dosadila naprosto geniální hudba islandských Sigur Rós. Takže i tohle byla pro mě velká výhra, kterou jsem přijal s víc než jenom otevřenou náručí. A když tak nad tím psaním komentáře přemýšlím, pět hvězd tomu nakonec dám. Film si to zaslouží. Je zvláštní, originální. Režisér naprosto perfektně využil hudbu, která si k filmům takového formátu naprosto koleduje, být součástí. A udělal prostě to, co musel. Dal ve výsledku filmu správný řád. Ondine je irský klenot. Nikdy jsem z této země neměl depresivnější, ale o to oslavnější náladu, než při sledování tohoto filmu. (06.03.2011)

Ještě včera jsem byl přesvědčený,že napíšu hodně dlouhý komentář,ale teď najednou zjišťuju,že toho vlastně ani nemám moc co říct.Ondine je filmem,který absolutně stojí na atmosféře,kterou dokázal Neil Jordan načrtnout vskutku mistrně.Ostatně,měl k tomu k dispozici ty nejlepší ingredience.Příběh,který dokonale balancuje na hraně mezi pohádkou a realistickým dramatem.Zajímavé herecké obsazení.Střídající se hudební motivy,které nostalgii navozují prakticky samy o sobě.A hlavně nejkrásnější zemi na světě,drsné i krásné,nebezpečné i kouzelné Irsko,o které se momentálně hodně zajímám a kam bych se nade vše chtěl podívat.Právě ona vnitřní provázanost postav a příběhu se samotným prostředím činí z filmu mimořádné dílo,které dokáže člověka jak pobavit tak dojmout a díky všemu výše zmíněnému má občas až meditativní účinky.Rodilý Ir Colin Farrell do filmu přímo organicky zapadá,hraje tlumeně a působivě,věřil jsem mu všechny emoce.Jeho nemocná dcera v podání Alison Barry dokázala všem předpokladům o dětských hercích navzdory nepůsobit ani trochu otravně a svou výřečností a zvídavostí dokonce sympaticky.No a krásná Alicja Bachleda působí natolik étericky a zvláštně,že člověk nemá ani na chvíli problém věřit,že by klidně mohla být ona bájná selkie,mořská víla.Právě ona vnáší do filmu ono tajemno a díky jejímu hereckému výkonu člověku hlodá v hlavě jistá malá pochybnost o tom,jak to vlastně celé opravdu je.Hlavní problém filmu ale spočívá v tom,že všechno co jsem až dosud napsal,se týká výhradně první hodiny filmu.Ta působí skutečně magicky a dokonale mě vtáhla.Ale když začnou na povrch vyplouvat duchové minulosti, pohádkový nádech filmu se vytratí a film začne poměrně značně skřípat.Třeba Syracusův návrat k alkoholu působí strašlivě nevěrohodně a mám pro něj jen označení "vynucené drama".A celá závěrečná pasáž na mě vůbec nepůsobila,asi to moc jinak dopadnout nemohlo,ale stejně,po tom kouzelném začátku působí druhá polovina tak nějak...obyčejně.A film s takovým fantasy nádechem si jistě nezasloužil tak jednoznačný konec.Někde se holt zbytečná doslovnost nevyplatí.I přes to lehké klopýtnutí v závěru je ale Ondine dost dobrým a zvláštním filmem,jehož sentimentální nálada je až překvapivě příjemná a pohlcující,byť ne úplně dokonale dotažená.Je to zkrátka poctivý kus filmařské práce,který jsem určitě neviděl naposledy a všichni zúčastnění si za něj zaslouží velkou pochvalu. 80 % (16.10.2010)

Snaha vytvořit chladně seversky poetickou atmosféru byla tak urputná, že občas rušila. V příběhu obyčejných lůzrů, kteří si žijí své obyčejné a svým způsobem prázdné životy se objevuje šance na zázrak, který se blýská pod hladinou všednosti, občas ovšem utopen v šedi obyčejných dnů přesně tak, jak to v životě bývá. I když občas jsem si říkal, jestli není utopený až moc. Ani v jednom ohledu netlačí na pilu a nenutí diváka lacinými triky reagovat tak jak by měli, nechává vše na jejich volbě. Zda si vyberou nudu nebo bubo budou vnímat to matné jiskření neobyčejnosti v obyčejném. V pohodě, ale nic co by mě donutilo zašktnout si v hlavě kolonku "vidět znovu". (18.04.2016)