Neporazitelný: Vykoupení

Minimálně stejně dobré jako předešlý díl, možná i lepší. Adkins, Zaror, Crowder a další předvadějí fascinující bojové a akrobatické kousky v příběhu, který kombinuje dvě asi nejvíce provařená klišé béčkových akčních filmů - mezinárodní vyřazovací turnaj (Florentine měl točit TEKKENA, to by bylo maso!) a klasickou vězeňskou báchorku o odepsaném samotářském muklovi, který prostě "musí vyhrát" (a skamarádit se s ukecaným černochem). Trochu mi vadí, že scénář není ještě stručnější a věcnější, jelikož - co si budeme namlouvat - vata mezi souboji stejně nikoho skoro vůbec nezajímá (tedy aspoň mě ne). Ovšem když už na ty zápasy dojde, těžko se odtrhávají oči od obrazovky. Náramně přehledné a dravé nasnímání (snad jen o něco méně zpomalovaček by neškodilo), namakaní a velice schopní fighteři a oku extrémně lahodící choreografie (Crowderovu capoeiru je radost sledovat). Až se Florentine, Adkins (který je cool i jako v podstatě kladný hrdina) a spol. budou schopni oprostit od těhle zoufale neoriginálních a hloupoučkých zápletek, předvedou světu ty nejparádnější bojové akční filmy, jaké lze v dnešní době natočit! __ Druhé zhlédnutí: Nejlepší arénový akční film, jaký jsem kdy viděl - ultra béčkový příběh vlastně vůbec nevadí a bitky jsou prostě parádní! 80 % (28.05.2010)

Když se pan Adkins tři měsíce neoholí a vytáhne ze svého "hereckého" arzenálu dokonalý přízvuk východoslovenského cigoše, nevypadá už sice jako HomoNinja, nicméně do drsného ruského vraha má asi tak daleko, jako transvestita k machismu. Šilhavý Kolum-bijec s výrazem Jona Lovitze, který si vždy, než někoho kopne do hlavy, s chutí vystřihne trojitého odpíchnutého Rittbergera, je strašlivým soupeřem tak akorát pro Tomáše Vernera. WCJD už se zajisté neuroticky škrábe na své bouli a v kokainovém rauši sumíruje rozkošnou žalobičku na tento bezostyšný plagiát psychologického dramatu "Když Krvavý sport potkal Souboj cti". (26.05.2010)

Scott Adkins jako živý speciální efekt. Stačí, aby film měl jeho, schopného choreografa a režiséra, který dokáže ctít a využít jejich práci, a nic víc už k úspěchu nepotřebuje. Překvapivě ale právě filmografie Scotta Adkinse dokazuje, že najít tuto kombinaci bývá někdy zatraceně těžké, ale také že mnohdy své sehraje také scénář i part, který má Adkins hrát. Třetí Undisputed nemá ani natolik bazální scénář jako předchozí dva díly série a vznikl i za viditelně nižší rozpočet, ale nic z toho nevadí, protože vše vyvažuje upřednostnění arénového vyprávění a plné využité hlavní atrakce. Adkins tentokrát dostává prostor ukázat i své charisma, ale vedle toho zůstává vše ostatní podřízeno jeho fyzickým přednostem v kontaktní choreografii s dalšími atlety před kamerou. Co produkce šetří na výpravě a statistech, to naštěstí investuje do choreografie a přípravy soubojů. Díky Adkinsovi a dalším atletům si může dovolit dlouhé záběry, které berou dech nápaditou kombinací úderů a akrobacie, na které se nehrabe žádný ze současných blockbusterů. O to víc pak vynikne také Florentinův formální styl, který je oproti jiným DTV machrům překvapivě neokázalý a funkční. Zatímco Roel Reiné si vymyslí jeden dva gimmickové záběry, kde okázale blbne s kamerou, a Jesse V. Johnson si nikdy neodpustí ty bitky v protisvětle, Florentineho přednost spočívá v tom, že kamera v bitkách v jeho filmech je nenápadně pohyblivá. Jeho cílem není upozorňovat na to, že je všechno v dlouhých záběrech, ale aby v rámci nich kamera suplovala střihovou dynamiku svým pohybem. Kamera tak sleduje údery a kontakt, kopíruje pohyby a neustále se přesouvá do ideálních velikostí a úhlů záběrů, které dají maximálně vyniknout choreografii. A právě v "Undisputed III", kde scénář neodvádí zbytečně pozornost (jako v sérii "Ninja") dosáhlo kombo Adkins-Florentine absolutního vrcholu. (04.04.2020)

Podobný žánr filmu jsem neviděl už léta. Samozřejmě, Rocky je věčný, toho si opakuji pravidelně, ale jinak jsem si prostě utvořil názor, že podobná arénovka už pro mě není, že už jsem z toho vyrostl. Navíc většina podobné produkce je myslím žalostnější než žalostná, kde i ty akční bojové scény jsou nekoukatelné. Jenže pak jsem nějak často začal slýchávat něco o jistém Neporazitelném 3, a vždy ty ohlasy byly pozitivní. Co to sakra je Neporazitelný 3, nikdy jsem o tom neslyšel. Třetí díl nějakýho vězeškýho béčka, co se na tom všem tak líbí? Podle fotek je to typický novodobovandamshit, předrsnění svalouši se perou mezi sebou a zároveň proti zkorumpovanému vezeňskému systému. Všichni tu nadšeně popisují, jaké jsou tu skvělé bitky. No tak já to teda zkusím.... Pane jo, ne teda že by mě to přímo pasadilo na prdel, ale film jsem si užil. Souboje jsou skutečně pěkně natočené, choreografie vynikající a celé se to nese v příjemném nostalgickém duchu toho lepšího z osmdesátek (myslím dějově). Překvapení a asi se poohlídnu po prvních dvou dílech. (02.10.2010)

Ryzí béčkový příběh, který však v ničem neurazí, ba naopak, i ve své jednoduchosti a přímosti dokáže vybudovat neurážející atmosféru a vzbudit i základní aspekty emocí, čímž utváří až překvapivě slušný doprovod k zlatému hřebu programu - naprosto fantastickým, choreogreficky dokonalým bojovým scénám. To však není všechno, úžasné na tomto filmu je, že zlatých hřebů je hned několik - testosteronové střety, drsné pohledy, Lateefova capoeira, velkolepé finále i spousta bitek v průběhu filmu a hlavně fakt, že Isaac Florentine z nich dokáže vymačkat maximum - kombinace zpomalených záběrů, dynamická, ale přitom přehledně "vláčná" kamera bez rychlého střihu... Jaj, tenhle akční nářez zkrátka dokáže nabít energií... 8/10 (31.05.2010)