Neporazitelný: Vykoupení

Akční béčko jedoucí podle dlouhodobě stanovené osnovy, ovšem současně jedoucí tak přímočarým a efektním způsobem, že dlouhodobě nemá v daném žánru konkurenci. Souboje jsou neskutečně stylové a zábavné, příběh maximálně jednoduchý a skvěle završený a Scott Adkins má zaděláno na pořádně nabušenou kariéru-) Jeden z nejlepších akčních nářezů posledních let.. (07.07.2012)

Scott Adkins jako živý speciální efekt. Stačí, aby film měl jeho, schopného choreografa a režiséra, který dokáže ctít a využít jejich práci, a nic víc už k úspěchu nepotřebuje. Překvapivě ale právě filmografie Scotta Adkinse dokazuje, že najít tuto kombinaci bývá někdy zatraceně těžké, ale také že mnohdy své sehraje také scénář i part, který má Adkins hrát. Třetí Undisputed nemá ani natolik bazální scénář jako předchozí dva díly série a vznikl i za viditelně nižší rozpočet, ale nic z toho nevadí, protože vše vyvažuje upřednostnění arénového vyprávění a plné využité hlavní atrakce. Adkins tentokrát dostává prostor ukázat i své charisma, ale vedle toho zůstává vše ostatní podřízeno jeho fyzickým přednostem v kontaktní choreografii s dalšími atlety před kamerou. Co produkce šetří na výpravě a statistech, to naštěstí investuje do choreografie a přípravy soubojů. Díky Adkinsovi a dalším atletům si může dovolit dlouhé záběry, které berou dech nápaditou kombinací úderů a akrobacie, na které se nehrabe žádný ze současných blockbusterů. O to víc pak vynikne také Florentinův formální styl, který je oproti jiným DTV machrům překvapivě neokázalý a funkční. Zatímco Roel Reiné si vymyslí jeden dva gimmickové záběry, kde okázale blbne s kamerou, a Jesse V. Johnson si nikdy neodpustí ty bitky v protisvětle, Florentineho přednost spočívá v tom, že kamera v bitkách v jeho filmech je nenápadně pohyblivá. Jeho cílem není upozorňovat na to, že je všechno v dlouhých záběrech, ale aby v rámci nich kamera suplovala střihovou dynamiku svým pohybem. Kamera tak sleduje údery a kontakt, kopíruje pohyby a neustále se přesouvá do ideálních velikostí a úhlů záběrů, které dají maximálně vyniknout choreografii. A právě v "Undisputed III", kde scénář neodvádí zbytečně pozornost (jako v sérii "Ninja") dosáhlo kombo Adkins-Florentine absolutního vrcholu. (04.04.2020)

Když se pan Adkins tři měsíce neoholí a vytáhne ze svého "hereckého" arzenálu dokonalý přízvuk východoslovenského cigoše, nevypadá už sice jako HomoNinja, nicméně do drsného ruského vraha má asi tak daleko, jako transvestita k machismu. Šilhavý Kolum-bijec s výrazem Jona Lovitze, který si vždy, než někoho kopne do hlavy, s chutí vystřihne trojitého odpíchnutého Rittbergera, je strašlivým soupeřem tak akorát pro Tomáše Vernera. WCJD už se zajisté neuroticky škrábe na své bouli a v kokainovém rauši sumíruje rozkošnou žalobičku na tento bezostyšný plagiát psychologického dramatu "Když Krvavý sport potkal Souboj cti". (26.05.2010)

...a ze zlého strejdy stal se strejda hodný, kterému teď, milé děti, budeme držet palečky, aby ostatním strýčkům pěkně nakopal prdel. Opět vynikajícím způsobem natočené bojové scény, ale protože příběh je tu na úrovni poměrně výrazně rozvinuté mentální zaostalosti, a protože se nejedná o záznam z mistrovství světa ani o porno, házím do ringu tři ručníky a končím. (14.09.2013)

Oproti dvojce trošku slabší ale pořád jsou tu k vidění dobré fight souboje, které je hlavně potřeba nebrat moc vážně, k realitě mají hodně daleko. Boyka by se svojí nohou těžko mohl v ringu či v dole něco dělat a tak mi takovéto pokračování spíše připadá jako narychlo uvařená kaše, která svému potenciálu hází klacky pod nohy. (28.05.2010)