Obsahy(1)
Televizní přepis stejnojmenné divadelní hry Pavla Kohouta, zachycující neobvyklou formou nejdůležitější okamžiky kostnického koncilu, který rozhodl o upálení Jana Husa... Pojďme sledovat přímý televizní přenos z koncilu, v němž šlo o dělení moci světské i církevní, a který přinesl smrt českého církevního reformátora! Televizní adaptace divadelní hry Pavla Kohouta je pozoruhodná z několika důvodů. Jednak je to fakt, že je to jediná autorova divadelní hra, která nikdy nebyla uvedena na jevišti, jednak je to způsob televizního ztvárnění, který využívá moderní prvky na podkladu historické látky, takže informace jsou divákovi zprostředkovány pomocí televizního přenosu (ostatně v postavě reportéra se objeví sám autor). Ačkoliv tématem hry je Kostnický koncil a odsouzení Jana Husa, hrdina a jeho osudy ožívají prostřednictvím jednání ostatních postav, on sám se ve hře neobjevuje. Televizními prostředky současnosti oživil autor historická fakta kostnického koncilu, která pečlivě a dlouho studoval. Spor o mocenské zájmy v Evropě jak ze strany císařů, tak církve a tří papežů vyústil ve známou událost, v jejímž centru stál Jan Hus, a použitými prostředky tu byly manipulace, lži a zákulisní intriky. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
,,Čím se liší zbožný biskup od bezbožného?" / ,,Zbožný obcuje ke slávě svaté Marie pouze s pannami." . . . Osobité řešení historické látky prostřednictvím představy televizního vysílání v středověku se stalo poutavým kladem i kámenem úrazu současně. Téma politiky kolem Jana Husa, náboženství, případně pápežství v 15. století není zrovna v středě mých zájmů, ale chtěl jsem film už dlouho vidět kvůli Jiřímu Adamírovi /Panoptikum města pražského/. Obsah lze pokládat za zajímavý, najít přínos kromě jiného v paralelách se současností, popři dramatu dochází na ironické až sarkastické narážky,... ovšem momenty, kdy během hry do ponurého středověku, kdy ještě neexistoval ani knihotisk, vstoupí hlasatelka s mikrofonem a v šatech s posledním módním střihem 80.let, působí v kontrastu s dramatickou atmosférou historické hry až příliš rušivě. Vtipné pokusy o odlehčení v souvislosti s těmito "flashbacky" ve stylu televizních novin (např. upozornění pro rodiče, že následní reportáž není vhodná pro děti) pak ve vyznění celé hry jsou doslova pěstí na oko... Konec zpracování se mi už vůbec nelíbil, celkově rozporuplné dojmy a neúnosná stopáž, byť musím říct, že mě tento undergroundový kousek oslovil více, než Vávrův (ne)slavný film Jan Hus. Z herců mě zde nejvíc zaujal málo známý Petr Pelzer, většina ostatních včetně Adamíry mi připradala nevýrazná. Tak na okraj alespoň oceňuju dobovou účast Miroslava Donutila v netypickém žánru (byť v té komické scéně jako šašek na jevišti se blýksl asi více, než v dramatických pasážích) a samotného autora Pavla Kohouta jako reportéra. Hůře ztrávitelný, náročný kousek (60%) ()
Dívám se na to po dvaceti letech a neztratilo to nic z působivosti, kterou to mělo, když jsem to viděl tehdy. Husův a Jeronýmův případ jsou tu pojaty jako obětování jedince v zájmu vyššího cíle, navzdory tomu, že úhlavní strůjci tohoto handlu jsou si vědomi nespravedlnosti tohoto kroku. To vyšší dobro však jaksi nenastane a strůjci se stávají obětí svého komplotu, tak jako ti, kteří si mysleli, že obětováním Československa zachrání mír v Evropě na tisíc let. Zde se dá vidět: https://www.youtube.com/watch?v=mQ8avkHnbNo ()
Snad to nejlepší, co bylo kdy napsáno v dramatickém umění o kostnickém koncilu. Dramaturgický nápad, jakoby v té době existovala již televize, která o koncilu vysílá pravidelné zpravodajství je skvělý a vynikajícně provedený plejádou špičkových herců. Velmi doporučuji si tento kousek pustit. Najdete jej zde: https://youtu.be/mQ8avkHnbNo?t=115 ()
ECCE CONSTANTIA nepochybně patří k nejpůsobivějším a nejpropracovanějším Kohoutovým dílům. Na poměrně malé ploše je vytvořena vrstevnatá, nápaditá dramatická struktura, která se zdaleka neomezuje na české téma, jak by se naponejprv dalo očekávat. Překročena je i středoevropská úroveň a do hloubky jde i reprodukce církevních a vnitřních západoevropských poměrů vrcholící stoleté války. Většina dotčených témat je navíc dotčena nepřímo a je součástí zhuštěného Kohoutova autorského přístupu. Propracovaný televizní scénář dynamizuje původní dramatický tvar jištěný neobvyklou, ale neméně zdatnou režií otce a dcery Pistoriusových. Skvělé herecké obsazení tvrdí muziku a skýtá řadu překvapivých hereckých kreací očekávatelných (Adamíra, Růžek, Donutil, Preiss) i příjemně překvapivých (Pelzer, Holub, Tomsová, Kohout). Přítomnostní vstupy fiktivní televize nápaditě uvozované dynamizací středověkého vyobrazení Kostnice dávají poučenému divákovi potřebný nadhled a racionálně prostředkují veškerý průběh a obsah mezního historického kongresu; je tu zdařile prostředkován rozsah, dosah i omezení konciliaristického hnutí. Asi není náhodou, že toto pozoruhodné, nadčasové dílo je dnes prakticky neznámé a je viditelně opomíjené; příliš se vymyká polistopadovým dramatickým standardům současné České televize. ()
Zpracování historické události kostnického koncilu, kdy je televizní zpravodajství přímo v oné době a popisuje události, které jakoby vyprávěli divákům v přímém přenosu televizní hlasatelka Marie Tomsová nebo televizní reportér, samotný autor hry Pavel Kohout, je opravdu ojedinělou záležitostí a v ranku českých televizních inscenací jistě i jedinečným originálem. Musím ale říct, že i když námět je pojat nezvykle a nevídaně, působí trochu rozpačitým dojmem. Tyhle vstupy se mísí a střídají s hranými, téměř divadelními pasážemi, které jsou oproti tomu silnými zážitky, neboť herecké obsazení je velmi podařené. Každopádně výsledek je díky dokonalému nastudování látky Pavlem Kohoutem naprosto vynikající a nebál bych se přirovnání k historickým hrám Oldřicha Daňka nebo Jiřího Bělky. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (1)
- Ačkoli jsou v závěrečných titulcích postavy Kardinála (Jiří Adamíra) a Rektora (Viktor Preiss) označeny pouze hodnostmi, z filmu vyplývá, že Kardinál je Petr z Ailly a Rektor Jean Gerson. Oba patřili k nejvýznamnějším středověkým myslitelům. (ČSFD)
Reklama