Hitchcock

Áno, ako uvedomelý a zodpovedný prispievateľ na csfd som si najprv prečítal pár komentárov, ale len zopár, aby som nezblbol alebo nedostal krvácanie do mozgu. Nemohol som uveriť, že tento film je pre niekoho „len“ akási milá historka, ktorá sa zrejme ako parazit na niečom priživuje a preto akosi nemá morálne právo hovoriť sám za seba. Naozaj neviem, kde je napísané, že žánre retro a „making of“ sú automaticky podradné. V Biblii? Sú naozaj tak zaťažené nostalgiou, že o nič iné v nich nejde? Vyvediem z omylu. Podľa mojich skúseností filmy, ktoré reflektujú dejiny kinematografie patria k tým lepším či dokonca vôbec najlepším, pretože ide o dokonalú kulisu alegórie života (toho skutočného). Za všetky uvediem len moje najobľúbenejšie – Sunset Blvd. (1950), Deň kobyliek (1975), Purpurová ruža z Káhiry (1985) a L. A. Utajené skutočnosti (1997). Ak pri nich divák pociťuje ťažkú nostalgiu za nejakou belle époque, fajn, no tá s kvalitou nijak nesúvisí, nostalgia nie je kvalitotvorná. Za tie hviezdičky, čo udeľujeme, môže predovšetkým námet a scenár. Film Hitchcock nie je len o nakrúcaní legendárneho diela, samo osebe to nijakú katarziu nevyvolá. Je o Umelcovi, ktorý realizuje Dielo vo svete Slepých, takže sa cíti ako Alica v ríši divov. Alebo rovno ako Ed Gein. Ak pristanem na zem, tak priznám, že tu skutočne ide aj o to, ako vzniklo Psycho. Ak zároveň poviem, že mi po chrbte behali zimomriavky tak často ako pri prvom pozretí Psycha, tak zbystrite pozornosť. Kedy mávate zimomriavky vy? Keď pozeráte zlý alebo dobrý film? PS: Na rozdiel od tvorcov filmu si nemyslím, že by s obsadením Marion Crane Hitchcock tápal. Určite mal jasno, len čo si spomenul na vetu "Do amerického motelu idem kvôli pohodliu", ktorú Janet Leigh predniesla v čerstvej Wellesovej gangsterke "Dotyk zla". (18.02.2021)

„She won´t be nude, she´ll be wearing a shower cap.“ Nesouhlasím, že filmu chybí konflikt. Byť jsou nepatrné, jsou jich tam tucty a když se za nimi zpětně ohlédneme, uvidíme cyklický proces a jednu historicky ne až tak překvapivou skutečnost, že za kormidlem sarkastického křižníku, střílejícího bonmoty a napětím, stojí žena.. K hercům mám jen to, že Hopkins není Hopkins a Mirren je Mirren, lepší poklonu jim nelze vyseknout. Na čtyři hvězdy to nakonec vytáhly Herrmannovy smyčce, které zapůsobí jako energy drink a samozřejmě závěr (jemně naznačující, že další film bezradného Hitche bude Rumburak). Good evening! (23.01.2014)

V podstatě klasická biografická pohádka o hledání porozumění a překážkách na cestě k libovolnému cíli, ale zrežírovaná a zahraná s elánem a mimořádnou sympatií. Hopkins ani Gervasi asi ceny sbírat nebudou, jejich láska k Hitchcockovi, případně Psychu, je ale očividná a nakažlivá, minimálně pro stejně zasaženého člověka. Komplikovaný charakter ústřední postavy film poměrně elegantně představuje (a na rozdíl od nedávné Girl nestrká nic nechutně bulvárního divákovi do obličeje), neidealizuje ho a pokud už někoho staví na piedestal, je to Alma Reville, přehlížený génius za ikonou Hitchcocka. To co film chtěl, případně mohl říct, řekl. I proto je škoda, že se tvůrci zaměřili na tak krátký úsek Hitchcockova života. Psycho sice mělo relativně komplikovanější vznik a následně úžasně triumfovalo, tak vyjímečná osobnost by si ale přesto zasloužila obsáhlejší film. (06.01.2013)

Alfred Hitchcock je pro mě největší omyl světové kinematografie, viděl jsem od něj asi pět filmů a co film to sračka max. polosračka a o jeho život se zajímám asi stejně jako o život veverky obecné na krkonošku. V rámci projektu filmová výzva od uživatele malarkey mě však tenhle film přístál do přehrávače. Utěšoval jsem se, že když nic, tak se alespoň pokochám hereckým výkonem jednotlivých představitelů a tu zbožňovanou plešku nějak přežiju. Spletl jsem se, kdyby film neobsahoval Alfredovi snové vize měl nakročeno k absolutnímu hodnocení. Možná paradoxně má Hitchcockovská neznalost mně umožnila sledovat film se zájmem, zejména vztah k jeho pani a pracovní zarputilost byly labužnické dějové složky. Vynikající scéna ve které Alfréd v předsálí kina čeká na reakce publika na klíčovou scénu svého filmu je absolutním vrcholem celého filmu, protože není nic krásnější než člověk, který filmem prostě žije. Na kvalitním filmovém zážitku mají velký podíl i herecký výkony, oni už ty jména mluví za vše, režisér zjevně sázel na jistotu. Anthonyho s Helen podezírám zda náhdou jejich jména nejsou jen pseudonymy a ty skutečná Alfred a Almy před veřejností tají, dokonale přesný jsou však i všechny vedlejší role.Výborná práce a to říká někdo, komu jméno Alfred Hitchcock moc neříká a je mu šumák. (20.08.2016)

Komu se loni líbil Můj týden s Marilyn, bude spokojen. Retro z prostředí filmového studia a natáčení jednoho vizionářského díla, které rozhodně nemůže postihnout víc než zlomek ze života velkého režiséra. Milostný motiv jako alibi pro natočení je pro mě upozaděný. Hopkins předvádí samozřejmě to nejlepší a za masky, pokud se experti z Akademie uráčí vůbec film nominovat, bude Oscar. Více v mojí externí recenzi v kultu na konci ledna. (06.01.2013)