Daleko od hlučícího davu

Kombinace Thomase Hardyho (Neblahý Juda a Trishna) a Carey Mulligan (Drive a Velký Gatsby) je naprosto skvostná. Samotný román je také něčím, co si ráda odsleduju i ve starších adaptacích a budu se rozplývat ještě dlouho. #čsfdprojekce (09.07.2015)

Tento romantický příběh z druhé poloviny 19. století se mi líbil. Postavy Bathsheby (Carey Mulligan) a Gabriela Oaka (Matthias Schoenaerts) mi byly sympatické a přál jsem jim lásku celý film. Bohužel se však příběh vyvíjel jinak, avšak zajímavě, až teda na rozhodnutí Bathsheby, která si vzala toho nejhoršího muže z těch tří co měla na výběr. Naštěstí to však nakonec dopadlo dobře. Jediné co bych tomuto filmu vytknul, že to bylo dost natahované, dalo se to zkrátit na 90 minut. (11.03.2017)

Vesměs souhlasím s úvodem Mattyho komentáře: ten film je zároveň feminní i feministický, a v obou případech zhruba stejně nedostačuje. Nevím, jestli jsem během pokrývání fotbalového mistrovství světa žen chytil až moc hutnou feministickou slinu, každopádně moje skromně emancipované já tu prostě zůstalo neukojeno. Bathsheba jako postava nezávislá? Dejme tomu. Ale k tomu i silná osobnost? Ani omylem. Snad veškeré silné ženské repliky zněly, jako by se psaly a nahrávaly čistě pro potřeby traileru (hlavně teda ta jedna, všichni víme...), a prvotní scéna s vyhazovem nakonec bohužel vůbec nebyla slibným warm-upem, za jaký jsem ji naivně pokládal, nýbrž obyčejným vrcholem hrdinčiny zarputilosti. Zbytek byl v jejím podání hlavně o nerozhodnosti, nevděčnosti a rezignovanosti na cokoliv víc než platonické něco. Takhle jsem to teda aspoň vnímal já osobně, ale budiž, beru (resp. hádám), že Bathsheba diváctvo rozdělovat měla, a v tomhle zase na druhou stranu Carey odvedla obrovský kus práce, když se její nesmělé úsměvy na všechny strany opětovně rovnaly univerzálně odzbrojujícím argumentům. --- S kým mám ještě větší problém než s hlavní postavou, to je pan režisér. Ten zaprvé vůbec neukormidloval proces sesekávání materiálu, ale opravdu vůbec. Zadruhé jeho vrchní záporák znovu působil hystericky, až nepříjemnym způsobem absurdně a zatraceně neuvěřitelně (stejně jako ta babka ze školky v Jagten). A konečně s předešlým bodem související zatřetí: připomeňte mi prosím ještě jednou, kde že se vzala ta Vinterbergova stěží opodstatněná aura "režiséra pravdy"...? --- PS. Armstrongova hudba je tady fakt *překrásná* a už teď mám dojem, že si v klidu rezervovala místo v top3 za letošní rok. --- PPS. Hodnocení dodatečně zvyšuju potom, co jsem se zamiloval do Let No Man Steal Your Thyme. Prostě Carey >>>>> (07.07.2015)

Komentář shrnuje děj, takže pozor - SPOILERY. Hlavní hrdinka (Carey Mulligan) je chudá, na svou dobu velmi emancipovaná mladá žena, po které jede pěkný Ovčák (Matthias Schoenaerts). Jelikož je ale Ovčák ztělesněním hodného blbce, což Hlavní hrdince ani trochu neimponuje, je nemilosrdně odpálkován. Po nějaké době zdědí Hlavní hrdinka farmu a rozhodne se zblbnout zámožného Farmáře ze sousedství (Michael Sheen), který ji naštval tím, že si z ní nesedl na zadek. I on je však ztělesněním hodného blbce, takže poté, co se do Hlavní hrdinky skutečně zamiluje, je odpálkován stejně nemilosrdně jako Ovčák. A protože milostný trojúhelník je asi málo, objevuje se na scéně sebevědomý Voják s nepěkným tajemstvím (Tom Sturridge). Právě on se zdá být tím, co Hlavní hrdinka hledala, a tak krátce po první puse následuje svatba. Oddaný Ovčák přebíjí svůj smutek těžkou prací, citlivý Farmář upadá do depresí a Voják se "nečekaně" začíná vybarvovat jako totální k0k0t... Ač mě tenhle typ filmů vůbec nebaví (nemusím danou dobu ani daný žánr), "Daleko od hlučícího davu" je světlou výjimkou. Respektive temnou výjimkou, protože takhle drsné likvidování životů, na cestě na Panem Božským, není zas tak běžné... 3,5* a nemám problém vidět znovu. P.S.: Hlavní hrdinka si happy-end opravdu nezasloužila. Gabriel měl odejít a chudák William měl učinit nabídku někomu vděčnějšímu. Třeba mně. :-p (08.07.2015)

Hezky natočená populární prstírna viktoriánským panen, u níž je až k neuvěření, že jí napsal chlap. Ačkoliv, když se na toho Hárdyho tak dívám, kdo ví, jak to vlastně bylo… Každopádně jsem měl u toho pocit, jako bych očichával ruku čerstvě vytaženou z netknutého klína Džejn Óstenové a přitom se na mě sápal některý z věčně lačných, lidožravých bobrů sester Brontëových. A k tomu všemu jsem musel čumět na esteticky až nehumánní Kery Chuligán, navíc charakterově napřesdržku, jak je rozpolcena mezi dva bezkonkurenčně nejcharakternější a nejcharismatičtější správňáky, kteří jakoby vypadli z nejlepkavějších snů zoufale nemrdaných, otylých hospodyněk, a dokonale teploušského oficíra (patrně autobiografického). Teď byste asi vsadili na můj odpad, že? Chyba! I heterosexuální cynik totiž občas zatouží po klasice, pohladit po šulínku a ošukat škaredého babochlapa nebo pár ovcí kdesi v romanticky zelených lukách dorsetské farmy devatenáctého století, víte! Asi mi zrovna včera v nestřeženém okamžiku olíznul nějaký harlekýn hypotalamus a po tom přívalu agresivních nebo debilních braků poslední doby to bylo prostě takové uklidňující. Já vím, měl jsem se od toho hlučícího davu držet co nejdál, připadám si teď tak trochu jako feminně empatická, přechytřele užvaněná slečna Matty těsně před ovulací, ale stejně tomu napálím hezky přihřáté tři a už se o tom nechci víckrát bavit. (24.07.2015)