Poslední vládce větru

Naprostej shit, u kterýho jsem se už někdy od dvacátý minuty nemohla dočkat konce. A tak jsem se těšila, že se dočkám další pohádky po Shyamalanovsku, jehož Žena ve vodě mi tak učarovala. Ani prd. Dala bych odpad, ale něco mi říká, že se to nemusí vyplatit, protože by se ten malej zmetek, jak bylo ve filmu několikrát zdůrazněno, mohl vrátit. 3D: * nestojí ani za zlámanou grešli a má ve filmu asi stejný efekt, jako vše ostatní - působí naprosto nezáživně. Přitom živly, zbraně, sněhové vločky i těch pár rádoby bojů, k nějakému tomu 3D efektu přímo vybízely. Ale nedočkáte se. (30.05.2012)

Ájé... Říkal jsem si, že to přece nemůže být až tak zlé. Ale ono jo... Paradoxně je možná lepší jít na film bez znalosti původního seriálu, jehož první sérii se pokouší Shyamalan adaptovat (rozuměj ohlodat až na kost, zimbecilizovat a totálně vykleštit). Takový divák si totiž řekne, že je to prostě podivná nelogická hovadina, ve které se vlastně 103 minut vůbec nic neděje a dále se jím nebude zaobírat. Fanoušek ale zná motivy, vidí, co s nimi Ind provedl a jak fatálně je zničil nebo nepochopil... A kromě úžasu nad tím, jak strašně to zničil se dostavuje rozhořčení a nasranost. Poslední vládce větru je malér a zklamání naprosto gigantických rozměrů. Dvě hvězdy POUZE za super efekty, poměrně dobrý casting, těch několik málo momentů (celkem asi 3), které se Shyamalanovi prostě nepodařilo zazdít a za postavu Zuky a generála Iroha, které zůstaly zdaleka nejvěrnější své předloze (i přesto, že Zuko je docela dost zprimitizovaný)... Shyamalana každopádně odstavit a na Posledního vládce větru nechodit! (13.08.2010)

Už velmi dlouho jsem neviděl film, který by ve mně vzbuzoval tolik odporu, jako Poslední vládce větru. Na tomto "veledíle" není snad nic, co bych mohl pochválit. Atmosféru to nemá, dialogy jsou bez přehánění strašlivé, akce je špatně natočená, režie je neviditelná (v tom špatném smyslu slova), herci jsou nepřesvědčiví a příšerný dabing filmu ubírá poslední zbytky koukatelnosti a posílá ho bezpečně do vod odpadu! Shyamalan zřejmě vyčerpal své vlastní nápady a kdekdo - i já - očekával, že adaptování cizí látky mu prospěje. Ukázalo se ale, že to je asi ta nejhorší věc, co se mu kdy přihodila. Ostatně zpracovávat anime je vždycky o držku. A právě to, že jde o adaptaci "anime" (amerického anime), je největším problémem. Protože věci, které fungují v kreslené podobě, naprosto tragicky nefungují na plátně. Poetika anime se vytratila. (13.08.2010)

Já mám Shyamalana hodně ráda, ale tentokrát šlápl pořádně vedle. Ty strašlivé dětičky (čím menší, tím horší), bez jakéhokoliv výrazu, sympatií, schopností hrát, příběh zajímavý, ale totálně špatně (tedy nudně) odvyprávěný a triky to nezachrání - zvlášť když jim pokaždé předchází to nemožné máchání rukama a podivné otočky těch hrozných dětí. (30.03.2011)

POSLEDNÍ VLÁDCE VĚTRU je sice nejslabším Shyamalanovým filmem od ŠESTÉHO SMYSLU, ale to ještě neznamená, že se jedná o špatný letní film, přestože nesplňuje požadavky letního blockbusteru, či dokonce o jeden z nejhorších počinů posledních let, když je jeho nepřijetí u angloamerického a evropského publika dáno neznalostí či neochotou přistoupit na odlišné vnímání (pasivní rezistence) a pojetí světa (buddhismus) a úlohy i motivace postav v něm (karma). Hlavní problém bych viděl především ve snaze vměstnat celou první sezóna seriálu (tj. dvacet 20minutových dílů) do jednoho celovečerního filmu (tj. 103 minut včetně závěrečných titulků), přičemž se pro vyprávění - uzpůsobeného pohledu hlavní hrdinky - zachovává to zcela nezbytné. Ačkoliv je koncepce trilogie zachována, opomíjí se, že v kapitole první šlo v americkém anime především o představení a prokreslení postav, obeznámení se zákonitostmi fikčního světa a opuštění pohádkového rámce vstříc žánru fantasy s nastíněním komplexnějších (geo)politicko-ekonomických vazeb a propletených vztahů. Film na výše zmíněné rezignuje ve prospěch podřízenosti základním myšlenkám buddhismu včetně gándhíovského protikolonizačního přístupu pasivní rezistence, a tak si na mainstreamový letní blockbuster dovolí inscenovat scény atrakcí jako baletní představení, ve kterém jde o ladnost pohybu a nikoliv fyzický dopad, flashbacky a montážní sekvence redukující ohromné množství časoprostorých vazeb na naprosté minimum jsou do vyprávění vloženy ne z důvodu vypravěčské nemohoucnosti a neschopnosti prokreslit postavy, ale k podpoření jednoho z významů. Vzhledem příslušnosti k určité kategorii (letní blockbuster podle oblíbeného seriálu) a zacílenosti na konkrétní diváckou skupinu (prepubertální mládež ve věku Aanga) jde o chvályhodný přístup, který si odsudek zaslouží leda za to, že celek vyzní jako poněkud tezovitá buddhistická protikolonizační agitka a Shyamalan jako auteur upozadil svůj rukopis (vypravěčská sofistikovanost spolu se žánrovou nevyzpytatelností a stylistickou nekonvenčností včetně významotvorného barevného ladění v pojednání o upínání se k iluzím na úkor skutečnosti) ve prospěch požadavků studia. (13.09.2010)