Užívej si, co to jde

Woody, whatever doesn't work. Certainly not THIS! --- Teda pokud si nezamýšlel stvořit nejotravnější postavu v historii filmu. Protože jestli náhodou jo, pak by to i možná fungovalo. Vážně, už nikdy se nepodívám na film s timhle Larrym Davidem. Oh! A to jsem se dole dokonce dočetl, že mělo jít o "tradičně příjemný Allenův počin". --- Víme, že se Allen vyrovnává se stářím. Po svém. A tu "pařížskou" cestu jsem miloval. Tohle je ale jen ubohej pokus senilního staříka bejt aktuální. Ten Taliban, rasismus, biopotraviny, gayové - narážky doslova jak z jiného světa. Stupidní, křečovitý, infantilní ... věru šílená směska. Navrch špatně vedený dialogy (jako by se po gagu čekalo na sitcom-smích), neuvěřitelný zamilování, neuvěřitelná hloupost i proměna Melody, to Borisovo urážení úplně cizích lidí, jen tak z voleje, to byla taky šílenost, atd. atd. --- Zaplaťpánbůh, že se Evan Rachel celou dobu oblíkala tak necudně (ty tepláčky!!) a s radostí za sebe nechávala mluvit svou dokonalou postavu (teda ne že by jinak nehrála, pro mě pořád o parník nejlepší výkon) - s ní to aspoň celkem odsejpalo. --- Nejít o Allena a nebýt toho celkem fajn hrdličkování dvou mlaďasů (zhruba 15 minut z celý stopáže), Whatever Works si jde neomylně pro odpad. (05.09.2012)

Woody Allen mě snad nikdy nezklamal. Pokaždý totiž počítám s perfektními dialogy a tady jsem se ještě k tomu setkal s dvojníkem Woodyho Allena, Larry Davidem. Ten se totiž vyjadřuje v grimasách a chováním úplně totožně, jako Woody Allen. Až na to, že je daleko sympatičtější. Každopádně samotný příběh je naprosto tuctová vztahová vyprávěčka, která v sobě má kouzlo geniálních, zvláštních lidí a fantastických dialogů, kteří nedokážou nudit. Zaplaťpánbůh za Allenovi filmy. Tak živé filmy, které dokáží těžit z mála, totiž jen tak někdo natočit nedokáže. Já snad vím jenom o něm. To je také důvod, proč jsem se u tohodle filmu tak příjemně bavil. Herečky hezký, na to si vlastně i Woody Allen potrpí, příběh příjemný, atmosféra dokonalá. Tahle příjemná romantická komedie prostě nezklamala, v žádným případě. (24.11.2010)

Píše-li se rok 2009 a vy jste se narodili v roce 1935, znamená to vzhledem k průměrné délce života jediné: smrt klepe na dveře a je na čase bilancovat. Máte-li majetek, znamená to sepsat závěť, máte-li jako Woody Allen co říct, znamená to vydat memoáry. Takovým memoárem, či předčasným nekrologem, je i Whatever Works. A byť všechna ta rekapitulace a vzpomínky na život místo života samého – atmosféra přípravy na smrt – a zcizující prvky v podobě zásahů autorského já do plynutí příběhu mohou leckoho od filmu odradit, berme na vědomí, že když sedíte v čekárně na urologii s prostatou velkou jak ovčí mozek, to se pak těžko tváří, že jste pořád rock’n’roll. Zvlášť pokud k tomu připočteme břemeno židovské identity ve světě latentního antisemitismus, v němž výčitky svědomí a strach zatěžují každý čin i myšlenku jednotlivce. To vše nicméně ustupuje tématu stařectví, které film ze všech sil rozehrává. Stařectví znamená opravdovost, znamená konec s lhaním a popření všech falešných hodnot, nebo alespoň většiny z nich. Znamená přidat se k těm, kdo každodenně naplňují slova Merleau-Pontyho „nikdy se necítit zcela pohodlně ve svých vlastních pravdách.“ To měl na mysli Pavel Eisner, když říkal, že není žena nejkrásnějším tvorem Stvoření, je jím stárnoucí muž nebo stařec - ovšem vydaří-li se! I postava Borise Yellnikoffa se prostřednictvím nové upřímnosti snaží napojit na ztracenou autenticitu a cestu ke svému autentickému já obnovuje přes misantropii, perverzi a stařeckou prudérii. Na tomtéž „autentickém bručení“ postavil bezmála osmdesátiletý Eastwood postavu Kowalského v Gran Torinu. Je tomu tak proto, že normální život podléhá konformním tlakům, kdežto stařecký život je apriori non-konformní; je vyňat z dosahu působení norem a konformity. Znovunalezení vztahu s vlastní perverzní stránkou tedy může být paradoxně cestou k regeneraci duševního zdraví. Radikální potenciál stařectví konečně leží v obnažení lživé otázky „Kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme?“ a v nastolení hrozivě pravdivé „Proč jednou nebudeme, sotva někam patříme a jaktěživ nikam nedojdeme?“ A platí to pro nás všechny bez výjimky: V jakémsi vzdáleném koutu vesmíru byla jednou jedna hvězda, na které zvířata nabyla rozumu. Jen co se příroda několikrát nadechla, hvězda ztuhla a rozumná zvířata musela zemřít. Tak by si mohl každý vymyslet nějakou bajku, a přesto by tím dostatečně nevyjádřil, jak ubohým, prchlavým, prázdným, bezúčelným a svévolným se ve vesmíru jeví lidský život. Je na stařectví, aby nám klam života připomínalo, neboť mladická duše toho schopna není. Člověk je prostá, dětinská mysl, ale stařecká moudrost je nám tajemným zjevením nejvyšších poznatků, bohoslužbou, a poctivé naslouchání seniorům je úřadem kněžským. (01.01.2010)

,,JSEM HLUBOKÝ A CITLIVÝ ČLOVĚK A NEZMĚRNÝM ZPŮSOBEM CHÁPU STAV LIDSKÉ EXISTENCE. DALO SE ČEKAT, ŽE TAKOVÝ INTELEKTUÁLNÍ ROZDÍL TĚ NAKONEC UNAVÍ. S VELKÝM ČLOVĚKEM TO NENÍ SNADNÉ. ANI PRO TOHO, KDO MÁ PRŮMĚRNOU INTELIGENCI“..... /// Ano, plno brutálních dialogů ucumlanýho mikroba s myslitelem úrovně Nobelovy ceny. Allenovsky zábavnejch a stejně tak mnohdy mimo realitu a který stejně tak, jako tak, skončej u sexu. Hlavně si nemyslete, že LÁSKA JE ODPOVĚĎ NA VŠECHNO. Spíš věřte faktoru náhody, kterej ovšem náš mozek nedokáže pojmout. Film plnej štěstí, kde každej nakonec dosáhne to, po čem toužil. A Boris? Ten jen dokazuje, že ,,univerzum“ je pouhou nesmyslnou náhodou. 3a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem decibel, kterej neví nic o teorii strun (nebo imbecil?). 2.) Mívám touhu diskutovat o Heisenbergově principu neurčitosti (jen nemám s kým). 3.) Nevím, jestli je dobré si vzít dívku s fenomenální nevědomostí. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (04.02.2012)

Woody Allen je neuvěřitelný, už přes třicet let je v nepřetržitým tvůrčím procesu, každý rok realizuje film. Nyní má na špagátech své alter ego v podání dobrého Larry Davise, prostřednictvím něhož se vykrádá. Whatever Works působí jako humorná divadelní hra, která na skřípajících prknech měla i zůstat. Ve filmovém mainstreamu působí jeho nový film "rychlokvaškoismem". Jestli se mu to za rok s Hopkinsem a Brolinem vydaří, pak budu brát Whatever Works jako mistrovým odreagováním. 40% (22.10.2009)