Užívej si, co to jde

Aby bolo jasné, Woody je a bude vždy pre mňa géniom a najobľúbenejším režisérom a scenáristom, na tom sa nemení nič! Všetko PODSTATNÉ čo mal povedať, už svetu povedal, pričom posledný opus magnum je pre mňa Match Point, ktorý naozaj v tom pozitívnom šokoval. Woody nevie natočiť zlý film, to je fakt. Vicky Christina Barcelona dokonca naznačila, že Maestro je stále svieži, nápaditý a stále vie byť originálny. Paradoxne návratom do New Yorku sa stratil moment prekvapenia a nastúpila rutina. Whatever Works začína ako v najlepších časoch, úvodný monológ prvých pár minút by sa nestratil ani v najväčších skvostoch a je za *****. Čo sa deje potom? Woodyho "trademarkové" hlášky (tradične vychytávkové a skvelé!), ktoré sú ovešané na trápnej príbehovej kostre,ktorá ma v niektorých momentoch vyslovene rozčulovala (prvý krát! a to som videl 41 filmov režírovaných Allenom), tak ako niektoré trápne postavy, ešte k tomu nie celkom dobre zahrané (ešte najlepšie z toho vychádza alter ego LarryDavid). Veľa vecí je tak trochu zjednodušených, miestami banálnych a "telenovelistických". Záverom sa opäť film dostáva do normálu, ale otázka je: "stačí to"? Vkráda sa myšlienka, že WW je Woodyho najslabší film... Ale čo na tom, že pri ďalších minimálne 20 perlách sa vlastne nič také hrozné nestalo a tento fakt sa dá pomerne ľahko prepáčiť, pretože sa budem vracať k nim (Annie Hall som videl asi 10x:)...k Whatever Works veľmi ťažko. (05.12.2009)

Rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších allenovek, která mě strašně bavila i na druhé zhlédnutí. Zpočátku se sice musí člověk trochu aklimatizovat na rychlejší tempo dialogů - především hlavní postava, Boris, své repliky skutečně odříkává ve zběsilém tempu, a navíc u toho člověk musí zapojit mozek, aby to všechno pobral, ale po chvilce už si člověk zvykne (tempo filmu stejně postupně zvolní) a už se jen královsky baví - osobně jsem u tohoto filmu (dvakrát) málem umřel smíchy. Boris je neuvěřitelně zajímavý týpek, jehož životní teorie a názory jsou v podstatě bezrozporné a nevyvratitelné, a tak by mě osobně strašně zajímalo, nakolik se dá v jeho případě mluvit o Allenově alter-egu a do jaké míry je to pouze stylizace. Kdo to ví, odpoví... Ke konci se film už krapet zvrhne v debilní nevtipnou taškařici, která už je hodně za čáru, ale samotná závěrečná replika Borise do kamery přece jenom výsledný dojem vytáhne zase nahoru - tenhle film je prostě tak chytrý, že ho nemůžete dlouho dostat z hlavy, a musíte o něm pořád přemýšlet a zvažovat, jestli náhodou zrovna v tomhle filmu není podán elegantní recept na život lehký, jako by se nechumelilo. Za mě osobně 5 hvězd bez stínu pochybností, nehledě na trapnost některých scén k závěru. (03.05.2015)

Beru to tak, že Larry David zde zaskočil v hlavní roli za Woodyho Allena - ne ovšem náhodou, ale zcela právem a režisér si za to vyslouží pochvalu. Ztvárnil zde postavu Borise Yellnikoffa, člověka téměř nominovaného na Nobelovu cenu, který - jak jinak - trpí neurózami všeho druhu a "tak trochu" opovrhuje světem, tedy především lidmi v něm. Tato postava je sice stejně jako většina postav ve filmech od Allena neskutečně ukecaná (režisér si ji dokonce dovoluje nechat konfrontovat s divákem), ale je o něco agresivnější, než ty předchozí, proto si myslím, že Larry David byl výbornou volbou. Sekunduje mu Evan Rachel Wood v roli Melodie, ale ta je zde téměř jen od toho, aby Borisovi nadhazovala narážky (Scarlett to není:). Přesto se jedná o výbornou neurotickou komedii, na kterou se rád někdy podívám znovu. (07.01.2010)

Píše-li se rok 2009 a vy jste se narodili v roce 1935, znamená to vzhledem k průměrné délce života jediné: smrt klepe na dveře a je na čase bilancovat. Máte-li majetek, znamená to sepsat závěť, máte-li jako Woody Allen co říct, znamená to vydat memoáry. Takovým memoárem, či předčasným nekrologem, je i Whatever Works. A byť všechna ta rekapitulace a vzpomínky na život místo života samého – atmosféra přípravy na smrt – a zcizující prvky v podobě zásahů autorského já do plynutí příběhu mohou leckoho od filmu odradit, berme na vědomí, že když sedíte v čekárně na urologii s prostatou velkou jak ovčí mozek, to se pak těžko tváří, že jste pořád rock’n’roll. Zvlášť pokud k tomu připočteme břemeno židovské identity ve světě latentního antisemitismus, v němž výčitky svědomí a strach zatěžují každý čin i myšlenku jednotlivce. To vše nicméně ustupuje tématu stařectví, které film ze všech sil rozehrává. Stařectví znamená opravdovost, znamená konec s lhaním a popření všech falešných hodnot, nebo alespoň většiny z nich. Znamená přidat se k těm, kdo každodenně naplňují slova Merleau-Pontyho „nikdy se necítit zcela pohodlně ve svých vlastních pravdách.“ To měl na mysli Pavel Eisner, když říkal, že není žena nejkrásnějším tvorem Stvoření, je jím stárnoucí muž nebo stařec - ovšem vydaří-li se! I postava Borise Yellnikoffa se prostřednictvím nové upřímnosti snaží napojit na ztracenou autenticitu a cestu ke svému autentickému já obnovuje přes misantropii, perverzi a stařeckou prudérii. Na tomtéž „autentickém bručení“ postavil bezmála osmdesátiletý Eastwood postavu Kowalského v Gran Torinu. Je tomu tak proto, že normální život podléhá konformním tlakům, kdežto stařecký život je apriori non-konformní; je vyňat z dosahu působení norem a konformity. Znovunalezení vztahu s vlastní perverzní stránkou tedy může být paradoxně cestou k regeneraci duševního zdraví. Radikální potenciál stařectví konečně leží v obnažení lživé otázky „Kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme?“ a v nastolení hrozivě pravdivé „Proč jednou nebudeme, sotva někam patříme a jaktěživ nikam nedojdeme?“ A platí to pro nás všechny bez výjimky: V jakémsi vzdáleném koutu vesmíru byla jednou jedna hvězda, na které zvířata nabyla rozumu. Jen co se příroda několikrát nadechla, hvězda ztuhla a rozumná zvířata musela zemřít. Tak by si mohl každý vymyslet nějakou bajku, a přesto by tím dostatečně nevyjádřil, jak ubohým, prchlavým, prázdným, bezúčelným a svévolným se ve vesmíru jeví lidský život. Je na stařectví, aby nám klam života připomínalo, neboť mladická duše toho schopna není. Člověk je prostá, dětinská mysl, ale stařecká moudrost je nám tajemným zjevením nejvyšších poznatků, bohoslužbou, a poctivé naslouchání seniorům je úřadem kněžským. (01.01.2010)

Opat neuveritelne padnute na hlavu, ale tak neskutocne podmanive. Pre mna asi jeden z Woodyho najstravitelnejsich filmov, ktore som zatial od neho videla. Smiala som sa skoro stale, ci uz na Dr.Houseovi v o dost starsom vydani, Boris Yellnikoffovi alebo na kazdej jednej postavicke, ktora zavitala z Juhu do New Yorku a zaklopala Borisovi na dvere :) (15.11.2009)