Přežít svůj život

"Psychoanalyticka komedie". Tohle jsem jeste nevidel. Fotografie hercu, ktere Svankmajer animuje.Uvidite chodici domy, detskeho medvidka s obrim penisem, mile tvare na bankovkach, pohovku uprostred ulice nebo kosti v kocarku. Urednik pendluje mezu prisnou manzelkou doma a nudou kancelare a unika do sneni. Vysvetleji snu hleda u psychoanaliticky, u niz na sebe utoci Freud s Jungem. Je zde nadsazka a vytvarno vzbuzuje pocit neskutecna. Hrdinova manzelka se za nim vyda za tajemstvim jeho snu. (14.01.2024)

Víc než film mi to celou dobu připomínalo trochu ozvláštněný PC výukový program o psychoanalýze snů, avšak jen podle Junga a Freuda. (Výzkum snů šel samozřejmě dál, neskončil u těchto dvou. Třeba lucidní snění ve filmu vůbec není zmíněné.) V podstatě jednoduchá prvoplánová ukázková historka, a k tomu pár zbytečných surrealistických fekálností jak z americké komedie. Tohle že natočil člověk, který je autorem Něco z Alenky? Vypadá to spíše jako parodie na něho. (10.06.2011)

Být originální v našich končinách se asi málo komu poštěstí. Těžko objektivně posoudit, zda-li je to v případě Švankmajera dobře nebo ne. Jedná se o hodnotné dílo, které může být přijaté veřejností téměř jakkoliv. Pokud filmu odpustíte že vás někdy bude irititovat a budete vnímaví, tak zažijete poměrné zajímavý a netradiční výlet do duše jednoho zvláštního režiséra. Příjdou scénky, které vás zaručené pobaví. Abych filmu nějak nekřivdil volím zlatou střední cestu. (05.12.2011)

Všimli jste si, kolik toho ve Švankmajerových filmech vypoví o člověku ústa a hlavně zuby? Třeba v tomhle snímku - psycholožka s výhružně trčícím špičákem, doktor s arogantně zlatým zubem, manželka s dominantním předkusem, který se zmenšuje s jejím narůstajícím zoufalstvím, perfektní bílý chrup Evy Animy Evženie, bezzubá žebračka Superego Bůh a Freud výsměšně vyplazující jazyk. Anebo zbavení se malého Petříčka zobrazené právě drastickým trháním stoliček. Detailů právě na spodní čelist je ve filmu nespočet, jsou součástí jak reálného, tak i snového světa. Jenže právě v rozlišování těchto světů to Švankmajerovi docela dře, vždyť on všechny výtvarné hrátky a infantilní úchylnosti využívá úplně kdykoliv, takže svět spících naprosto zaniká a ani zdaleka se nevyrovná Gondryho poetické piplačce s celofánem nebo Nolanovým geniálním propletencům. A pak ten příběh. I kdyby Švankmajer vydoloval ze svého výtvarného nevědomí sebevíc, nikdy to neodvede pozornost od opravdu hloupého příběhu o pánovi, který vlastně celý život toužil být dobrým manželem své matky a správným otcem sama sebe. Přežít sto pět minut v kině pak může být těžší než přežít celý svůj život... (26.06.2011)

S filmy Jana Svankmajera je potiz a s nekterymi obzvlast.Ani tenhle neni vyjimkou.Ke svemu vypraveni tentokrat pouzil techniku rozpohybovani fotek,coz nemusi kazdy skousnout.Film je jakousi psychoanalitickou sondou nasich zivotu a nasich snu.Psychoanalyza a jeji nastroje jsou dost zjednodusene,aby byli stravitelne pro co nejsirsi okruh divaku.Originalitu ani vtip"ala"Svankmajer snimku nelze uprit.Potiz je v tom,ze u filmu Jana Svankmajera si clovek mysli,ze neco pochopil hned-ono se pak ukaze,ze je to uplne jinak,neco ze pochopil pozdeji a neco nepochopi vubec.Zalezi do jake kategorie proste spadate.Ja dlouho s hodnocenim vahal,protoze psychareni snimku je patricne psychoticke a misty vtipne.Technika celeho snimku a vypraveni mi nejdrive vadila,pak jsem si na ni zvyknul.Herci se snazili a animatori tez,takze jsem nakonec skoncil u slusnych 55%. (04.11.2010)