Duch ve stroji

Tak skořápka by tu byla, ale kde je ta duše? Ghost in the Shell je výpravný akční letní blockbuster určený pro diváka s mentalitou 14letého chlapce odkojeného počítačovými hrami. Kyberpunková vizáž ale neskrývá kyberpunkovou filozofii. Název vyvolává představu velké konspirace, tajemství, které bude na konci překvapivě odhaleno. Jenže děj je triviální a předvídatelný. Navíc, a tohle opravdu nemám rád, tvůrci se snaží vyvolávat pocit něčeho chytřejšího, co má filozofickou nadstavbu. Naštěstí pro Sandersův snímek, obě dvě pokračování Matrixu, které jsou asi nekřiklavějším příkladem tohohle nešvaru, byla ještě o dvě třídy blbější než Ghost in the Shell. Dokonce ani ten vizuál na mě nepůsobil, jak by tvůrčí tým chtěl. Je to přeplácané a ne dost temně depresivní, jak by se na kyberpunk slušelo. Akce je příliš zběsilá, zkrátka uzpůsobená generaci počítačových dětí. Dvě hvězdičky to ode mě obdrží jen s chlupem a s ohledem na Scarlett. Celkový dojem: 35 %. (22.04.2018)

Rupert Sanders to věru neměl lehké, protože navzdory své kultovnosti není Ošiiho Ghost in the Shell vhodnou látkou pro hollywoodský remake. Chybí mu totiž silný a poutavý příběh (tedy základní kámen remakovacího potenciálu i hollywoodské tvorby jako takové) a jeho kouzlo spočívá hlavně v precizní práci s prostředky filmového stylu, která z něj dělá mimořádně náladotvorné a evokativní dílo. Není tedy divu, že američtí tvůrci svůj film postavili hlavně na vizuálních citacích a odkazech, přičemž příběh výrazně pozměnili (vypomohli si u toho prvky z Innocence a Stand Alone Complex). Sandersově odlišnému stylistickému uchopení se podařilo zůstat na úrovni originálu co do čistě estetické působivosti jednotlivých obrazů, ale vytratil se z nich právě onen "duch". A s ním i jedna z ústředních myšlenek celého cyberpunku, kterou je stírání hranice mezi lidským a technologickým. Bohužel se filmu tyto ztráty oproti svému předobrazu nedaří ničím kompenzovat. Výraznější dramatický oblouk nic nespasí, pokud je samotný příběh poměrně otřepaný a významově banální - z Majorky se zde stává tak trochu RoboCop s kozi, který je ovšem očesaný o širší satirický rozměr odkazující na konkrétní společensko-politické reálie v žitém světě. Výsledek tedy není vyloženě špatný, nepovedený či jakkoli urážející, jen bohužel poněkud prázdný. Silná trojhvězda. (05.04.2017)

Není to tak, že bych se vůbec nebavil. Ale vnitřně mi to přišlo hrozně vyprázdněné, hlavní hrdinka ze všech postav nejméně zajímavá (jednoznačně kraluje legendární Takeshi Kitano) a vize budoucnosti byla podstatně méně propracovaná, než bych od podobného typu filmu čekal. Nemluvě o obvyklém neduhu současných blockbusterů, kdy se finální akce utopí v CGI bordelu. (09.07.2017)

Viděl jsem x-tý výluh z předlohy. A ne, že bych si skoro prodojil jégry, což by odpovídalo čtyřem hvězdám, ale nadhodnocuji. Protože jsem se konečně dočkal téměř čistého ztvárnění příběhu, osekaného o všechny ty orientální krávoviny, kterými si cizozemci z míst tam někde za Pardubkami koření jakýkoliv film nebo seriál. Zbytečné obrooké postavy, předvádějící ,,humory" na úrovni Laurela s Hardym, filozofické záseky v ději, které mají za cíl přivést diváka k úžasným a neopakovatelným zjištěním, kupř. že čas hojí rány, není vše černé nebo bílé etc., a další extempore. (30.01.2018)

„My mind is human. My body is manufactured.“ Řekla to Cher? Kdepak, za tímhle citátem stojí majorka ze Sekce 9 potírající kybernetickou zločinnost! Vybělená manga, která se může opřít o mizanscénu, audiovizuální vjemy, scénografii a tradičně hovorného Kitana s účesem Cruelly de Vil. Akorát ten Ghost nepřiShell.. Stejně jako v Under the Skin se mi zdálo, že Scarlettka není ve své kůži.. (08.03.2021)