Sex ve městě 2

Navstevu prvniho SATC v kine dodnes povazuji za nejodvaznejsi akci sve kino kariery, takze je ma povinnost zanalyozvat i dvojku. Jedna se o v podstate stejny material v blede ruzovem jen s exotictejsim nadechem luxusni dovolene v Arabskych emiratech, diky kteremu je i cely film ve finale o neco atraktivnejsi a dobrodruznejsi, nez jednicka. Stale vsak plati, ze Carrie ma neskutecne otravny hlas, coz rozhodne neni sexy a Dior ani Louis Vuitton ji to nezachrani. "Can this wedding get any gayer?" 6/10 (13.11.2010)

Prokletí pokračování udeřilo i na Sex ve městě 2. Milá dámská čtveřice mi už nepřišla tak atraktivní a zábavná jako tehdy v jedničce a to je opravdu velký zásah do celkového hodnocení. Ale opět to byla skvělá podívaná, co se týká všemožných barev, v podobě krásných šatů hlavních hrdinek. Jednička mi přišla taková víc ze života (proto se mi líbila více), za to dvojka je až příliš neskutečná (stejně jako platit za pokoj 22 tisíc dolarů za den :-o). A malou výtkou by byla ještě trochu přepálená stopáž (u jedničky mi nevadila) - přeci jenom dvě a čtvrt hodiny je na romantickou komedii moc. Zkrátka slabší pokračování skvělé jedničky, které si zachovalo skvělou audiovizuální atmosféru, kdežto příběh už tolik zajímavý nebyl. (18.08.2010)

Vzpomínám si na Carrina záda v kožichu (byl brzký podzim) jak mizí v davu na 5th Avenue. U toho hrála vypalovačka „You’ve got the love“. Hezký závěr pro seriál, který bavil přesných šest sezón. Pak si producenti řekli, že by bylo záhodno udělat film - a po několika peripetiích se tak stalo. Obavy byly na místě, ale naštěstí to nedopadlo tak špatně. Sex ve městě 1 má schéma podobné romantické komedii a čtyři hlavní hrdinky řeší problémy, které se nezdají tak malicherné. Bavila jsem se a myslím, že ne sama. Sex ve městě 2 je už ale bohužel pouhou agonií. Jeden scénáristicky velmi plytký díl roztáhlý na stočtyřicet (!) minut. Carrie - hlavní postava - má největší problém (účty za hadry a boty už ji zřejmě platí manžel) s tím, že si její Božský dává obuté nohy na gauč, k výročí jim do ložnice pořídí televizi, aby se spolu mohli dívat na romantické černobílé filmy (ten hajzl…) a odmítá se každý večer strojit někam na večeři. Čtyři charismatické hrdinky se stávají loutkami a věšáky na mnohdy odpudivé módní kreace, ječí a piští kdykoliv se jim k tomu naskytne příležitost a vůbec dělají všechno to, co zapřísáhlé odpůrce seriálu a filmů dostatečně utvrdí v jejich nenávisti. Nic moc se vlastně jen neřeší tak o čem tedy ten film je? O třpytkách? O botech za dvacet dolarů? Je to sled scének - více či méně trapných - které mají simulovat něco jako příběh. Nevím, jestli bych fanoušky seriálu raději neměla odradit, ale jsem si jistá, že svou diváckou základnu si i „dvojka“ najde snadno. Je to pořád pohádka. Pohádka o panenkách Barbie v kouzelně třpytivých šatečkách s „opravdovými“ životními problémy a Keny co řeší jejich potencionální nevěru tím, že jim věnují diamantový prsten, aby si uvědomili, že jsou vdané. (30.05.2010)

Najlepšie to vystihol Ricky Gervais na Zlatých Glóboch: "There were a lot of big films that didn't get nominated this year. Nothing for Sex And The City 2. I was sure the Golden Globe for special effects would go to the team that airbrushed that poster. Girls, we know how old you are. I saw one of you in an episode of Bonanza." :D (24.12.2015)

Vařila myšička kašičku na svým zeleným rendlíčku a pro lepší šmak přidala extra velkou porci houbiček. Pak to dobrodějka zanesla filmovým distributorům t.č. na odvyku do jejich kantýny. Ti se pořádně naštouchli a v jejich slastném opojení pak vyslali toto veledílo na velká plátna asi v domnění, že si na odumírající vlně dávných úspěchů ještě naposled namastí kapsu. Jiné vysvětlení, jak se v kinech cosi tak zoufalého mohlo zjevit nenalézám. Tam by mě na to nedostal nikdo ani heverem a neměla jsem záměr to zhlídnout vůbec, protože jsem byla znuděná už při prvním díle. Ale jelikož se to znenadání objevilo na našem včerejším dámském sedánku, nechtěla jsem být za prudičku a doufala, že jako kulisa v pohodlí gaučíku a se skleničkou vínka v ruce se to přežít dá. No, bylo to vo fous. Při projekci jsem měla hrůzou mžitky před očima, mé srdce filmového gurmána se párkrát utrpením zastavilo a lahvinky přede mnou mizely tempem přímo bleskovým. Když se teď zamyslím, tak už ani nevím, jak to vlastně dopadlo. A jsem za to vděčná. (09.08.2010)