Mission: Impossible - Ghost Protocol

Všechno, co žádám od akčního filmu. Dobře napsané dialogy, detailisticky vypiplané scény, které si klidně půl hodiny počkají, než zapojí některých z naznačených elementů, vybroušený vizuál, soundtrack, který zrcadlí jemnou ironii a nadsázku celé podívané. Dvě hodiny našlapané dynamikou, invencí a infiltracemi, z nichž každá má víc nápadů, než kterákoli předchozí MI jako celek. Konečně si to nadměrně nehraje na vážnost a sází to jedinou velkou devizu - špionskou zábavu. Nejlepší MI a úhrnem jeden z nejlepších a nejsvéráznějších blockbusterů posledních let. Thumbs up for Brad Bird - vidí akci jinak. Tam, kde by jiní sázeli na monumetalitu a množství, si režisér hraje s dokonalým provedením de facto poměrně sevřených scén, jejichž spektakulárnost nespočívá v množství explozí, ale v inteligentním použití měřítka a vytěžení prostředí. Bird prostě vidí líp. (09.05.2013)

Jak příznačné, že potřebný svěží vítr do akčního žánru propadajícího post-bourneovskému stylu kinematografie chaosu, přinesl režisér, který předtím působil na poli animace. Birdovy pixarovky oplývají úžasnými akčními sekvencemi, které staví na přehlednosti scény, dlouhých záběrech a provázání akce s prostředím a jeho elementy. Stejné kvality Bird přináší i do "Ghost Protocol". Vystřídání animace za hraný film pak vede jen k umocnění předností média, což znamená navrat atrakce fyzické akce. V době, kdy blockbustery představují spíš animáky s naklíčovanými tvářemi živých herců, tak Bird nechal Toma Cruise lézt po průčelí nejvyšší budovy světa. Podobně zdejší bravurně rozvržená a neustále prostorově přehledná honička v písečné bouři představuje výmluvný protipól vůči nepřehlednému bordelu scén skládaných z enormně krátkých záběrů roztřesených kamer, které v posledních letech zaplavily vysokorozpočtovou akční produkci. Navíc oproti potemnělosti, vypjatosti a sofistikovanosti konkurence v čele s komiksovými bijáky, přináší "Ghost Protocol" kýženou velkou dávku nadsázky a odlehčení. Bird navíc všechny řečené elementy dokáže spojit do bravurních sekvencí hýřících nápaditostí, šarmantním humorem, fyzickou akcí, hravou interakcí herců i nevážným nadreálným upgradem technologických hračiček. Jestliže ze třetí "Mission Impossible" v paměti diváků zůstaly hrátky s očekáváními a budování napětí, ale naopak žádné akční sekvence, čtvrtý díl se sice neuchytí svými zvraty či peripetiemi, ale všechny jeho akční pasáže (nejen Burj Dubai a robotické parkoviště, ale i sekvence z vězení či chodby v Kremlu) náleží k naprostým špičkám žánru. (27.08.2015)

Stal se zázrak, Ghost Protocol začíná patřit mezi mé velmi oblíbené filmy. Určitě za to může Simon Pegg a Jeremy Renner, ale i Paula Patton mě přesvědčila o svých kvalitách, a obdiv Léy Seydoux a jejího kamenného výrazu je samozřejmostí. Zdejší soundtrack je určitě můj nejoblíbenější ze všech MI filmů. Úvodní vězeňská sekvence je skvělá, a když si film pouštím, tak se na ni vždycky dívám několikrát, protože jednou to nestačí. Infiltrace "Kremlinu" je taky děsně boží, tady jsem speciálně chtěla pochválit Simona Pegga, ale nenese on náhodou celý film na svých zádech? Bradu Birdovi se povedlo vztahy mezi postavami, komedii, akčnost a popkornovost namíchat v tak správném poměru, jako žádnému jinému režisérovi ze série. Dokonce i Tom Cruise, o kterém jsem přesvědčená, že nemá žádný smysl pro humor, tady působí jako docela vtipný týpek a ne jako intenzivní arogantní blázen jako obvykle. Ačkoliv to, jakým způsobem se občas dělá "neškodný idiot" z postavy Jeremyho Rennera, pořád zavání preventivní ochranou Cruisova ega. Líbí se mi i takové jemné detaily jakože jak film Ethana představuje, aniž by ukázal jeho tvář, a na kameru se plně ukáže teprve až učiní své první samostatné rozhodnutí, jak konečky prstů pohladí kamennou zeď, když opouští svou celu... No a že se některé pasáže natáčely doslova pár metrů od mého tehdejšího bydliště, takže jsem se mezi záběry mohla procházet po place, to už je jen taková třešnička na dortu. (08.01.2022)

Mission: Accomplished. Nějakou dobu jsem s Birdovým pohledem bojoval, ale obzvlášť v sevřeném opakování celé ságy vyniknou jeho kvality. Tempo je občas téměř překotné, vyrovnává ho překvapivá kadence hlášek, výtečná pasáž v Dubaji a hravě špionážní nálada, umně kombinovaná s Abramsem nastolenými trendy. Na své si mohou s radostí přijít i fanoušci nejrůznějších sousedních sérií, protože Ethan v zachmuřených chvílích připomíná Jacka Bauera a ve finálním souboji zase Jamese Bonda. A právě tenhle průřez žánry i náladami nakonec Ghost Protocol vytahuje na pozici silného hráče. (16.12.2011)

Cruise na to pořád má a Brad Bird by měl točit hrané superdrahé akční blockbustery častěji. Zaměnitelnou špionskou historku totiž vyšperkoval spoustou svěžích nápadů (dubajská výměna identit? ou jé!) a akci pojal jako jeden velký eye-candy koncert. Dokonalé to není ani zdaleka (tempo je až příliš zběsilé na to, aby se nedostavila jistá otupělost), Birdovu misi si ale dám kdykoliv znovu. (pozn. Pražský hrad tu vydávají za moskevský Kreml? jak příznačné...) 70% (12.12.2011)