Vřískot 4

Příjemné setkání se starými známými a mnohem lepší film, než by člověk po My Soul to Take čekal, v podstatě se mi to líbilo stejně jako první díl. Cravenovi s Williamsonem se celkem úspěšně podařilo reflektovat uplynulé hororové desetiletí, aniž by se duch této série jakkoli změnil. Pořád se jedná o sympatickou hříčku přeplněnou žánrovými popkulturními odkazy, která sem tam pobaví a sem tam napne. A navíc je to poměrně smysluplné a s malou špetkou sociální satiry. Musím říct, že kdyby nebylo toho "alternativního konce", bych byl mírně v šoku a obdivoval bych odvahu tvůrců sérii nejenom rebootovat, ale opravdu aktualizovat na verzi 2.0. V této podobě jsem "jenom" spokojeným divákem. (14.04.2011)

Scénář: Kevin Williamson .. Lehce zábavná, veselá a hravá variace na původní díl s důraznou a důslednou aktualizací pro online věky 21 století. Není to kupodivu hloupé, vnitřně film funguje, ovšem nemocniční konec tomu nepřidává, spíše naopak a celek místy dojíždí na přehnané sliby o nových pravidlech či rezignace být alespoň trochu SCARY (zato té MOVIE komedii se přiblížil až až). Užil jsem si jako divák se slušným přehledem na přijatelných 70%, které budou fanoušky upravovány dle velikosti zainteresovanosti. Zas tak v tom nelítám (anebo tomu chyběl pár tradičních půllitrů před..;-))!?). (26.04.2011)

To zas byla slátanina, nechápu co se na tom může hororovým fandům líbit. Že Hayden Panettire vyjmenuje v jednom zátahu asi 20 hororů je fajn, že se tu neustále připomínají jiné horory je poměrně zajímavé, že tam jsou pěkný holky je samozřejmost, že tam jsou staré známé postavy je velmi důležité, ale co ten samotný film? Hrozný slepenec nejrůznějších hororových klišé. Já vím, že to je tak udělaný naschvál a že to má působit spíš jako parodie než vážný horor, ale tohle se mi prostě nelíbí. Už to tu jednou bylo, tak proč dělat to samé znovu a znovu. První díl měl aspoň nějakou atmosféru, tady ty napínavější scény vůbec nefungují, protože si z toho v ostatních scénách dělaj spíš prdel nebo to tak rozhodně vyznívá. Tohle já neberu, tohle mě nebaví. Nutno dodat, že některé momenty byly povedené a daly vzpomenout na předchozí díly a chvilkové napětí se taky dostavilo. 50% (25.08.2011)

Čtvrté píchání silikonových barbín dvaceticentimetrovým žabikuchem je, až na dynamické vyvrcholení, unylým pokusem vetchého starce o znovuztopoření jeho dávno zvadlých ambicí. Následkem je pouze předávkování viagrou a tenisový loket režiséra a na světě je další sériová Cravina. Ač se Wes snaží vřískat sebevíc, žánrová vyčpělost a zoufalé vykrádání sebe sama jsou znát v každém zaboření čepele do sexy těl tupých, šestnáctiletých figurantek, které se v "hereckých" rychlokurzech bezesporu naučily daleko lépe předstírat orgasmus, než vlastní smrt. A moc tomu nepomůže ani exhumace těch několika "přeživších" ze staré gardy. Napatlat takové Courtney Cocks obličej natolik, aby vzhledem unikla blížící se padesátce, muselo stát minimálně kamion botoxu a smrt únavou několika balzamovačů a výsledek je natolik rozpačitý, že jeden místy žasne, jak nenuceně se povedlo z teenagerské vybíjené udělat zombie flick. (20.07.2011)

Statistický úřad v městečku Woodsboro musí mít asi hodně trpělivé vedení, protože tyhle neustále klesající počty obyvatel musí neuvěřitelně vytáčet.. Jedno je ale jisté, feeling prvních dvou pokračování je nenávratně pryč. Tedy alespoň ten feeling z druhé poloviny devadesátých let, kdy ještě tak náramně fungoval. Třetí zadýchané pokračování už bylo solidním krokem vedle, čtyřka je sice viditelně lepší, ale na staré dobré časy rozhodně nemá. Tehdy se Craven rozhodl, že nás nejen vyděsí, ale i pobaví. Natočil poctu žánru, plnou odkazů a stylových hlášek pro znalé. U čtvrtého Vřískotu je tu jeden velký problém – už ničím nedokáže překvapit!! Hlavní hrdinové jdou víc s dobou, ale výsledek vypadá … unaveně, řekl bych. I když tvůrci nabízejí hned několik potencionálních vrahů, nakonec nepřekvapí. Člověk by si řekl, že po deseti letech pořádně promažou divákovy závity a začnou přepisovat hororovou historii, ale oni si jen jedou v tom svém a opisují to, co jsme milovali v roce 1996. A to není dobrá cesta.. scénář se tváří býti vychytralým, má řadu poznámek k dnešnímu stavu žánru, ale sám jen lenivě postává a.. pak jen v klidu odkráčí do zapomnění. A divák už (i kvůli nevyváženému tempu) pomalu zívá.. stejné pocity má i s ohledem na vyšeptalou ústřední trojku, která nemá absolutně co hrát. Nadsázka, nenadsázka, já se prostě nudil a s nostalgií vzpomínal na výše zmíněná léta páně 1996.. (29.05.2011)