Rec 2

Jestliže jsem se u jedničky moc nebála, tak nejen, že jsem se u dvojky nebála vůbec, ale co hůř, ani jsem se u ní nebavila. Kde se stala chyba si nejsem jistá. Snad v tom, že třesavá kamera na mě spíš než jako adrenalinový spouštěč působí jako uspávač. Taky mi vadilo, že nebyly lépe představeny postavy, dost mi splývaly dohromady (snad až na kněze). Možná se dá říct, že u takového filmu to není to hlavní, ale určitě by mě to bavilo víc, kdybych se o postavy bála. Takhle mi bylo celkem fuk co se komu stane. A pointa na konci mě dost zklamala. Pořád jsem ale zvědavá, co tvůrci vyvedou s trojkou. (08.02.2011)

Mucho gusto! Jednička byla povedený El Tréning a podruhé už to šlo tak krásně lehce, jako stáhnout kastaňety ze ztuhlých prstů mrtvé tanečnice flamenca. DOKONALÉ !!! Doufejme, že zmáčknou to červené tlačítko i potřetí. Hlavně žádné další zámořské plagiáty!! Dívat se na tu obludu z Dextera byl fuckt horor. (27.03.2010)

First-person shooter počítačová hra "Catalan Mayhem", kde se nakažené posedlostí snaží likvidovat španělský otec Merrin s brokovnicí a policejní specialisté z Útvaru jednoho nasazení. Kamerové hrátky s úhly vskutku nápadité, ale co je to platné, když královská emoce žánru Strach je postupně přidušena polštářem Lhostejnosti. Třetí nahrávaní z barcelonského činžáku, kde dělat domovníka není žádný med, už nejspíše vynechám a slovy mafiánského bosse Nicka Valentiho z Bullets Over Broadway volám: „Zapalte to tam a ať to vypadá jako nehoda…“ (28.05.2012)

Často se objevující srovnání obou dílů "REC" s dvojicí "Vetřelec" (1979) a "Vetřelci" (1986) se ukázalo překvapivě nosné a to nejen z hlediska totožných motivů a konceptů (první díl – stísněnost, napětí, neznámé omezené ohrožení, hrstka postav, civilisté; druhý díl – adrenalin, akce, známá zmnožená hrozba, více postav, speciální ozbrojená jednotka), ale především co do přístupu. Tvůrci se vyhnuli klasickému neduhu sequelů, kde se pouze mechanicky vrší osvědčené věci prvního dílu v nastavovaném vyprávění. "REC 2" je naopak ukázkový příklad ideálního modelu pro pokračování – přijmout úspěch jako hozenou rukavici a pokusit se předchozí film překonat. První pohled kamery tentokráte místo ideálního pohledu na akci převzatého ze senzacechtivé dikce televizních reportáží příznačného pro předchozí díl přejímá styl videoherních stříleček. Ataky se tak mění na frenetickou změť vypjatých bleskových vjemů s několika protichůdnými plány pohybu (kamera, postavy před ní a útočníci). "REC 2" ale především vyrazí dech geniálním a dramaturgicky precizním scénářem. Jestliže první díl pomalu směřoval od přízemí zamořeného domu po podkroví, zde si to speciální jednotka na začátku namíří rovnou nahoru. Děj najede na tematickou linii, kterou přineslo závěrečné, a tehdy lehce absurdně působící, odhalení prvního dílu a drží se ho s takovou nekompromisní vervou, že rázně smázne jakékoli nevěřícné pochybnosti na straně diváků. Vpravdě grandiózní je pak způsob, jakým vyprávění využívá pohledy několika kamer – každá změna hlediska dává vyprávění novou množinu motivů a také nový rozměr napětí. Po adrenalinové třetině s policisty přichází úchvatně absurdní, černohumorná, ale také emotivně vypjatá část z pohledu druhé kamery a jejích nositelů, přičemž příchod třetí kamery film směřuje do ryze hororových nadpřirozených končin. Při tom všem je "REC 2" vynikající divácký film, který napíná i atakuje, střídá sarkasmus, kritiku i radostnou zlomyslnost z nekorektní zábavy a hlavně v rapidním tempu neustále valí chytré a neprvoplánové atrakce. V kině to byl vskutku fenomenálně intenzivní zážitek. [Festival otrlého diváka 2010] (10.02.2010)

„Chcem tým povedať, že ak sa to dostane von a budete musieť streliť do hlavy vlastné deti, bolo by fajn mať protijed.“ Komentár obsahuje spoilery. Prvý [REC] sa mi páčil (o trápnom americkom remake KARANTÉNA pomlčme) a na dvojku som sa tešil, nie riadne, ale tešil. Tvorcovia pokračujú v tom, čo sa páčilo minule (bleskové útoky, infikovanie telesnými tekutinami, nočné videnie, činžiak) a zároveň príbeh posúvajú originálnym smerom – kým prvý diel sa 90% času tváril ako „čistokrvná“ zombíčina, aby sme sa na konci dozvedeli, že „postihnutí“ boli v skutočnosti posadnutí diablom (!), dvojka s touto informáciou už začína, takže hoci sme v rovnakej budove (doslova PÁR minút po „jednotke“), dostáva príbeh vďaka nepríjemnému „satanskému motívu“ iný rozmer. Zároveň je to po dlhom čase prvý krvák, ktorý šikovne (v porovnaní s DOOMOM) vykráda mojich milovaných VOTRELCOV. Všetko sa samozrejme zvrtne v boj o holý život a hoci to má veľa logických lapsusov (ak kňaz vedel, o čo ide, prečo si so sebou nezobral o 20 chlapov viac?). Ale ani teraz mi to vďaka rozumnej dĺžke, drsnej akcii, dravej réžii a atmosfére neprekážalo. Kým prvý diel bol dráždivý originálnou myšlienkou „posadnutosť sa prenáša pohryznutím“, druhý diel (viď. retrospektíva „ako došlo k prenosu nákazy na moderátorku“) provokatívne ukazuje onoho „diabla“ ako slizkého červa (!). Prekážalo mi asi len to, že dej sa nikam dopredu neposunul a (takmer) sme skončili tam, kde minule, čo je troška neférové. P.S. Pre poriadok – nejedná sa o jednotku S.W.A.T. (jednotku S.W.A.T. majú len Američania, Španieli nie, je to podobná „zásahová jednotka“, ale prekladať ju ako S.W.A.T. je zavádzajúce) a to, že sa nejedná o zombíkov, sa prevalilo už na konci „jednotky“. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/satanske-horory-666/469-rec-2-8o- (24.01.2011)