Baader Meinhof Komplex

Pomalu už jsem málem zcela podlehl nechutně mylné představě, že politické drama natočené na motivy skutečných událostí a s délkou hodně přes dvě hodiny musí být zákonitě ušlechtilá nuda (přinejlepším). Jenže pak přišel Baader Meinhof Komplex a všechny moje dosavadní předsudky vzaly za své hned po pár úvodních minutách (především scéna demonstrace, která se zvrhne v masakr, je vynikající a mrazivá). Vážný, realistický a velmi důležitý film, který má koule, výtečné tempo, spád, několik skvělých pasáží (mj. spousta sugestivně a syrově nasnímané a ozvučené akce a teroristických útoků) a jehož síla a působivost naléhavým ambiciózním tématem nekončí, ale teprve začíná. Lahůdka a rozhodně jeden z vrcholů roku 2008. Co bych dal za to, aby něco takového vzniklo i u nás… 90 % (22.07.2009)

Chladných, promyšlených a precizních 5*. Po hodně dlouhé době mě dokázal film přikovat do sedačky, nepustit a do hlavy mi vnutit otázky a diskuze o idejích. Uli Edel i přes svou německou krev natočil film fungující jako švýcarské hodinky. Vše padne dokonale a dává koncepčně dokonalý politický film o období, které by nejen v Německu nemělo být nikdy ignorováno a zapomenuto. Herci nejsou příliš známí, ale odvádí vynikající práci a své postavy prakticky prožívají. Jejich postavy se chovají, tak jak by jste čekali a podtext typu "každá revoluce je správná revoluce" nebo "jedině s pistolí je člověk svobodný" se dají cítit i v dnešním světě... Přes všechny kvality a myšlenky, které filmem vznikají, není Baader Meinhof komplex lehkým filmem pro každého, protože někoho bude nudit historická preciznost nebo politický podtext. Přesto nebo spíše právě proto je tohle jeden ze snímků poslední doby, který by neměl uniknout nikomu. Úchvatný film plný informací ve stylovém retro balení střílející přesně mířené rány s chladnou působivostí. Vedle Životů těch druhých další ukázka stoupající kvality německých filmů... . Co na to Češi? Radši nechci vědět... (18.07.2009)

Skutečně dokonalý filmový pokus o reflexi jedné z (četných) bolavých kapitol německých novodobých dějin, o které se obecně příliš neví a která je v povědomí spíše jen nás, pamětníků. Tahle studie podstaty levicového (analogicky by se dalo dosadit i pravicového, což by byl ovšem už jiný film) extremismu a terorismu je na jedné straně čistě konkrétní (skupina kolem Baadera a Meinhofové), ale z obecného úhlu pohledu i nadčasová, stačí se dnes podívat na antiglobalizační hnutí a jejich ,,odpor", např. při setkání států G7. Baader Meinhof Komplex je hodně analytický a (jak jen se to dá) neutrálně se tvářící snímek, svými konkrétními dopady autentických činů konkrétních lidí mrazivě ilustrující zvrhlou podstatu násilí vydávaného za politický boj. Vražda není politickým činem, i když šikovná propaganda řadu lidí bohužel dokáže přesvědčit o opaku. Komplex z Baadera a Meinhofové je skutečně strhující film, i když jeho historická objektivita je samozřejmě do jisté míry sporná, jak už je to u podobných snímků mapujících dodnes nejednoznačně interpretované události (Stoneův JFK, Nixon...) běžné, myslím tím např. jednoznačný výklad smrti Ulriky Meinhofové, která je tu prezentována jako nezpochybnitelná sebevražda, i když později ustavená nezávislá mezinárodní komise se přikláněla spíše k vraždě a tezi, že na oprátku Meinhofovou někdo pověsil už mrtvou. Poučné je také napojení tzv. ,,Frakce Rudé armády" na palestinské hnutí odporu Fatah a na další arabské extremistické organizace, které by se dali zjednodušeně označit jako pre-Al-Kajda (všimněte si analogických video nahrávek s unesenými čtoucími pod nátlakem ideologicky motivovaný text, popravy unesených atd.). Nevím, jestli si sílu syndromu dovedeme vůbec v plné míře představit, ale stačí si jen uvědomit, že RAF existovala v Německu celkem 28 let a byla rozpuštěna až roku 1993! Jestli je nějaký snímek, který ukazuje slabiny podstaty fungování demokracie, pak je to právě tenhle - nevinní doplácejí na neetické jednání, které je záměrně interpretováno jako politikum, jemuž je nakloněna část veřejnosti... Podobné filmy: Mnichov (09.04.2009)

Jak to, že právě intelektuálově jsou tak často schopni propadat těm nejhorším formám kolektivního šílenství? Ho-ho-Ho-Či-Min... skandovalo se na německých univerzitách konce šedesátých let. Mládí se hněvali na imperialistickou Ameriku, na pokrytecký Západ, na upjaté mravy svých rodičů. Revoluční opojení květinových dětí však skončilo v následující dekádě vystřízlivěním a kocovinou, anebo jako v případě RAF zoufalým příklonem k násilí. O teroristických činech páchaných v Západním Německu rudými ratolestmi převážně buržoazních rodičů se u nás, myslím, málo píše a málo ví. Tento film mapuje osudy radikální levice s téměř dokumentaristickým puntičkářstvím. Nesoudí, spíš ukazuje. Jeho největší klad je však i největším záporem - jak postupně přibývá výbuchů, únosů a vražd, ztrácí se v proudech krve vedle dramatického náboje i to, co by mě jako diváka zajímalo nejvíce: totiž odpověď na otázku, jak vlastně vzniká revolucionář, co se asi děje v jeho hlavě, k jakému přerodu dochází na cestě od idealismu k politické vraždě. Nicméně i s touto výhradou se jedná o dobře natočený snímek se značnou vypovídací hodnotou. (21.04.2009)

Velké plátno, přítmí kina, nikdo kolem. Fascinující. Provokativní. Dokumentárně laděné. Syrové. Nesmlouvavé. Maximálně autentické. Moderní demokracie trochu jinak.. Podobně jako u nás se i Němci četně vezou na vlnách nostalgie, nicméně je nutno přiznat, že kvalitativně jejich projekty zásadně převyšují naše výlety do minulého režimu. Režisér (překvapivě třeba Madonnino Tělo jako důkaz) Uli Edel nám velmi uceleně poskytnul pohled na sedmdesátá léta našich západních sousedů, nesympatizuje, nemanipuluje jedním směrem. Až to někdy vypadá, že si ukrojil příliš velký krajíc. Nicméně zvolená forma je úchvatná, celistvost filmového materiálu zrovna tak. Jednou ze zásadních postav je levicová novinářka a váhavá intelektuálka Ulrike Meinhof, která slovní cestou pomáhá těm ušlapovaným. Pojem terorismus je pro ni teoretický koncept, nicméně vlastní odhodlání ilustruje dobrovolná ztráta svých malých dětí. Toho času totiž potká radikální „psychopatický“ pár Andreas Baader – Gudrun Ensslin a její život se otočí o stoosmdesát stupňů. Hlasité násilí podle nich vyvolá zájem těch na druhé straně. A až je chytí, přijdou další – mnohem údernější. „Odbojová“ nacistická skupina RAF (Rote Armee Fraktion) hýbala Evropou v 70. letech (Frakce Rudé armády oficiálně ukončila svoji teroristickou činnost až roku 1998), bojovala proti kapitalismu, policejní brutalitě a zasadila se o velmi smutnou kapitolu moderních dějin západního Německa. Ač je Baader Meinhof Komplex dosti syrovou a odtažitou záležitostí, tak má neuvěřitelný vnitřní náboj. S nesmírnou pečlivostí se vedle jednání vyšetřovatelů soustředí převážně na dění uvnitř teroristických buněk a na vztahové peripetie jednotlivých postav. Nejprve vnímáme zpočátku trochu zmatenou a neukotvenou aktivistickou skupinu, po svém řešící sexualitu, posléze sebevědomou teroristickou buňku, která výrazně promlouvá do veřejného dění. Atraktivní filmový materiál se tak natáhnul až na úctyhodných 150 minut, ale litovat jich nebudete. V prvních desítkách minut jsem se sice trochu ztrácel, ale následně jsem hltal průřez atmosférou let minulých, stejně jako herecké výkony všech zúčastněných. Z paměti jen tak nedostanu Moritze Bleibtreua (ano, toho, co o život běhal s Lolou) a Johannu Wokalek (ano, ta, co Naboso cestovala s Tilem Schweigerem) coby odhodlané bojovníky za svoje pravdy a sexy osobnosti dané éry v jednom. Klobouk dolů.. Vynikající studie fanatismu.. 90%. (21.04.2009)