Baader Meinhof Komplex

„Drážďany! Hirošima! Vietnam!“ I tohle je cesta. Dobré vědět. Hodně víme zásluhou médií, jež by v ideálním případě měla sloužit oběma stranám (což v případě Meinhofové nejenže platilo, ale navíc to v sobě má špetku ironie). Kamery, foťáky, štosy papírů – zkuste dnes bez nich rozpoutat revoluci. Jakákoliv inspirace pány Che Guevarou, Mao Ce-tungem a Ho (ho ho) Či Minem budí na území ČR právem znepokojení. Bez onoho pochybného ideologického podloží bych, oddělen ovšem od „té“ doby bezpečnou časovou propastí, k aktivitám první generace RAF snad i choval nějaké skryté sympatie. A stejná skupina dnes? Dokázali by někomu otevřít oči, vytrhnou jej z nerušeného vegetování? „Co je to za blbou buržoazní otázku?“ nechávám za sebe odpovědět nepochybujícího Baadera a přecházím zbaběle k filmu samému. Jedním slovem „paráda“! Není pochyb, kde a ve které době jsme. Známé tváře, známá jména (Pahlaví, Dutschke). Poznávání hrdinů skrze činy. Historie přihrála filmařům pro vyprávěni velmi užitečnou pomůcku: Meinhofová, člověk zvenčí, se dostává „dovnitř“ a my máme pro začátek společníka. V zachovávání racionálního odstupu nejsme sami. Později přejímá analytický přístup vyšetřující Bruno Ganz, jehož ledový klid a schopnost vidět věci v širších souvislostech připomíná postavu Tommyho Lee Jonese v No Country For Old Men. Dost přes dvě hodiny délky u faktograficky „pünktlich“ filmu budí obavy zcela liché. Diváckou rozkoš skýtají nádherně přehledné akční scény, „pojištěné“ navíc faktem, že většina teroristek ráda krátké sukně. Sexy zpracování, dané také výběrem hudby (po Watchmenech další nečekané využití profláklého Dylana), události nijak nezlehčuje. Z vrahů mučedníky nikdo nedělá. Kontroverzní (sebe)vraždy zůstávají moudře skryty za vězeňskými zdmi. Třeba právě resuscitovaná snaha dobrat se pravdy (odhalit pachatele) donutí lidi přemýšlet. Doba už pomalu přezrává. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, castor, flanker.27, Aidan, curfew77 (25.04.2009)

Dalo by se říci něměcký velkofilm. Nesmírně zajímavý a co do počtu informací vyčerpávající dokument, který přesně popisuje události ke kterým došlo ve Spolkové Republice Německo v 70. letech. V té době přešly studentské protesty proti vietnamské válce až k vytvoření hnutí RAF (Frakce Rudé Armády). Tato teroristická organizace si rozhodně nebrala žádné servítky a člověk jen s otevřenou pusou může sledovat její zápolení s kapitalistickým státem. Proč zde mluvím o těchto historických faktech? Protože film opravdu o ničem jiném není, je to naprosto přesná rekonstrukce. Autoři ponechali ve filmu automobilové espézetky, počty nábojů, počtu obětí, snad i rozmístění vlajek na manifestech autentické. Snímek je naprosto nestranný. A je pouze na divákovi, na kterou stranu se přidá. (24.08.2010)

Precizně udělanej film. Přestřelky a bitky si neberou servítky a hrozně se mi líbily ty teroristický akce. Hodně mi to připomínalo Mnichov s Ericem Banou. Ten masakr na olympiádě tam je dokonce i zmíněn. Skvělé jsou i prostřihy z dobových médií, které přibližují náladu doby a diváka vtahují do "aktuálního" dění. Herci jsou do jednoho perfektní. Bohužel ten soudní proces na konci mě už tolik neoslovil. A hlavně mne neoslovila ideologie RAF. Fandil jsem Bruno Ganzovi, aby je všechny pochytal. Například k mafiánům mám takovou jakousi úctu a respekt, kdyžto tyhlety teoristi ať už mají jakoukoli ideologii mě prostě serou. Vždycky plná huba keců vznešenejch cílů a stejně pak vražděj civilisty. (09.04.2009)

Jak to, že právě intelektuálově jsou tak často schopni propadat těm nejhorším formám kolektivního šílenství? Ho-ho-Ho-Či-Min... skandovalo se na německých univerzitách konce šedesátých let. Mládí se hněvali na imperialistickou Ameriku, na pokrytecký Západ, na upjaté mravy svých rodičů. Revoluční opojení květinových dětí však skončilo v následující dekádě vystřízlivěním a kocovinou, anebo jako v případě RAF zoufalým příklonem k násilí. O teroristických činech páchaných v Západním Německu rudými ratolestmi převážně buržoazních rodičů se u nás, myslím, málo píše a málo ví. Tento film mapuje osudy radikální levice s téměř dokumentaristickým puntičkářstvím. Nesoudí, spíš ukazuje. Jeho největší klad je však i největším záporem - jak postupně přibývá výbuchů, únosů a vražd, ztrácí se v proudech krve vedle dramatického náboje i to, co by mě jako diváka zajímalo nejvíce: totiž odpověď na otázku, jak vlastně vzniká revolucionář, co se asi děje v jeho hlavě, k jakému přerodu dochází na cestě od idealismu k politické vraždě. Nicméně i s touto výhradou se jedná o dobře natočený snímek se značnou vypovídací hodnotou. (21.04.2009)

Pomalu už jsem málem zcela podlehl nechutně mylné představě, že politické drama natočené na motivy skutečných událostí a s délkou hodně přes dvě hodiny musí být zákonitě ušlechtilá nuda (přinejlepším). Jenže pak přišel Baader Meinhof Komplex a všechny moje dosavadní předsudky vzaly za své hned po pár úvodních minutách (především scéna demonstrace, která se zvrhne v masakr, je vynikající a mrazivá). Vážný, realistický a velmi důležitý film, který má koule, výtečné tempo, spád, několik skvělých pasáží (mj. spousta sugestivně a syrově nasnímané a ozvučené akce a teroristických útoků) a jehož síla a působivost naléhavým ambiciózním tématem nekončí, ale teprve začíná. Lahůdka a rozhodně jeden z vrcholů roku 2008. Co bych dal za to, aby něco takového vzniklo i u nás… 90 % (22.07.2009)