Režie:
Uli EdelScénář:
Bernd EichingerKamera:
Rainer KlausmannHrají:
Martina Gedeck, Moritz Bleibtreu, Johanna Wokalek, Nadja Uhl, Stipe Erceg, Niels Bruno Schmidt, Vinzenz Kiefer, Simon Licht, Alexandra Maria Lara (více)Obsahy(3)
Německo, 70. léta 20. století. Vražedné bombové útoky, strach z terorismu a z vnitřního nepřítele otřásají základy křehké demokracie poválečného Německa. Radikální “děti” nacistické generace v čele s Andreasem Baaderem (Moritz Bleibtreu), Ulrikou Meinhofovou (Martina Gedeck) a Gudrun Ensslinovou (Johanna Wokalek) vedou násilnou válku proti tomu, co považují za novou tvář fašismu: americký imperialismus podporovaný německou vládou, jejíž členové mají nacistickou minulost. Cílem mladých radikálů je “lidštější” společnost. Bohužel používáním nehumánních prostředků nejenže šíří teror a krveprolití, ale sami svoji lidskost ztrácejí. Šéf německé policie Horst Herold (Bruno Ganz) je muž, který jim je v patách, ale zároveň jejich konání velmi dobře chápe. Nakonec v honu na mladé teroristy slaví úspěchy, ale je si vědom, že oni jsou jen špičkou ledovce. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (486)
Nulový přínos k narativním filmům faktu, který (mírně) nadprůměrně hodnotím především proto, že oceňuji schopnost vyrovnat se s minulostí, což je něco, co naše kinematografie zatím nedokázala. Mám s tím ale vážné ideologické problémy: tváří se to celou dobu jako precizní rekonstrukce na základě archivních záznamů, ať již videí či textu, ale přitom se užívá rétorika ultralevicových skupin, která prostupuje i syžetem. Komplexnost v názvu klame, protože vznik druhé a třetí odbojové frakce není zmapován a o vykořisťovatelském americkém imperialismu říká něco německý mainstreamový film plný hvězd, jehož tučná stopáž neznačí tučná léta, ale snahu vyrovnat se západu. Nedá se ale něčemu vyrovnat, zatímco se vůči tomu vymezuju. 7/10 ()
Příběh založení a krvavého teroristického boje RAF (Rote Armee Fraktion, nikoliv Royal Air Force) v Západním Německu v německém filmu z nedávné historie. Snímek je plný ultralevicových protikapitalistických hesel a levičáckého myšlení vůdců RAF. A to mi jako divákovi nebylo vůbec blízké, takže jsem na jejich ideje nahlížel poněkud spatra. O to větší negatrivní překvapení bylo, když jsem se z filmu dozvěděl, že u 25% mladých lidí do 30 let byly k akcím RAF sympatie a tichá podpora. Film je precizní, ale díky polodokumentární formě a četnému násilí náročný a divácky obtížněji stravitelný. Trailer: http://www.csfd.cz/film/246076-baader-meinhof-komplex/videa/ ()
Problém je, že tu chybí kladný hrdina. Mám stát na straně militantních levičáckých vzbouřenců nebo na straně systému, který je při demonstraci zmlátí jak na Národní třídě? V tom je to jiné např. proti Argo – taky lehce dokumentární (rád jsem se poučil o něčem co jsem vůbec neznal), příběh ok, hudba ok, herci ok, i lehce akční, trocha napětí, a byť mě to dokáže vtáhnou do děje, chybí mi emoce. Maximálně mě napadá „dobře jim tak“, ať už jde o jedny či druhé. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 7 | hudba 7 | humor 0 | akce 4 | napětí 3 | pustil bych si znovu 5 ()
Famózně natočené a myšlenkově neobyčejné závažné drama, které z mého pohledu občas doplácí až na přílišnou snahu položit si všechny otázky naráz. Odvážné řešení nechat diváka proniknout k samotnému zdroji terorismu a naslouchat názorům těch "zlých" v konvenčním slova smyslu je výborné, ale nevyvaruje se průniku bolševických frází do samotné myšlenkové struktury filmu. Přesto neotráví tak jako Soderberghův Che, lidé z filmu Uliho Edela zůstávají především lidmi, nikoli mýty z rudých plakátů. Při šíři problematiky, jakou Baader Meinhof Komplex otevírá, se občasné lavírování a rozpaky daly očekávat. Nakonec převládne pocit z opravdu vydařeného a provokativního filmu, který se pokouší vidět věc i z druhé strany – ze strany RAF. A zpochybnit, zda se všechno zlé na tomto světě dá svalit pouze na stranu těch pomatených aktivistických myslí... Slabších 5*. P.S. Hlavní melodie je vskutku kulervoucí, něco tak dobrého jsem už dlouho neslyšel. ()
Mam radost, ze stejne jako film si drzi i komentare ostatnich zdejsich kolegu az profesionalni odstup a nezaujatost. Ano nemecke filmy poslednich let rozhodne patri k tomu nejlepsimu ve svetove kinematografii a to jak se pres sve snimky vyrovnavaji se svou bolestivou minulosti plnou slepych cest je uctihodne. Vsak si za to vysluhuji po svete nemale uznani - prave pro ten pocit autentickeho prezentovani historie, ktere dokazou s takovou bravurou vytvorit. Baader Meinhof Komplex je ovsem navzdory vetsine reflexi o moc vice nez dokumentarne pojatym retro dramatem, filmem ktery vychazi ze soucasnosti, je o soucasnosti a rafinovane na soucasnost odkazuje. V tom podle meho tkvi jeho genialita. Od pusobiveho vykresleni hlavich postav, jejich motivu a nalad, pres uzasne spolecenske teze z ust bravurniho Bruno Ganze az po autenticke dobove zabery, to vse reziserovi slouzi k tomu ziskat divaka na svou stranu, nikoli na stranu hlavnich protagonistu (a ani ne jejich odpurcu), ale na stranu sveho "nezaujateho" pohledu. Rad ctu skvele komentare ke skvelim filmum: Radek99, castor, flanker.27. A jen tak mimochodem odpoved na otazku 'jak vznika revolucionar' film nabizi prave podrobnou studii zivota novinarky Ulriky Meinhofove. V momente, kdyz jeji kolegove zpovidaji u soudu rodice Gudrun Ensslinove (tatinek evangelicky farar), zacina byt ,take diky jejich prekvapivemu priklonu k dcerine nasilnemu cinu, radikalizaci formy protestu dost facinovana. V tento moment tvurci zabrousili prekvapive k silne filmove psychologii. ()
Galerie (81)
Zajímavosti (14)
- Kdekoliv to bylo možné, jsou ve filmu použity původní dialogy, tak jak je zachytily originální dokumenty (proslovy, psané texty) nebo na základě vyprávění očitých svědků. Hovory mezi uvězněnými vůdci RAF se odehrávaly pomocí tajných zpráv, které si mezi sebou vyměňovali. Stejně maximálně byly využity původní fotografie, dokumenty a novinové články. (POMO)
- Scénárista Bernd Eichinger a režisér Uli Edel za sebou mají dvě úspěšné spolupráce: My děti ze stanice ZOO (1981), příběh podle skutečné události o mladistvé dívce závislé na heroinu a Poslední útěk do Brooklynu (1989) s Jennifer Jason Leigh a Burt Youngem v hlavních rolích. (POMO)
- Píseň od Deep Purple "Child In Time" zazní, když se děj filmu odehrává v roce 1969. "Child In Time" je z alba "In Rock", které ale vyšlo až v roce 1970. (FilmFan24)
Reklama