Baader Meinhof Komplex

Čekala jsem politicky zaujatý film a dočkala jsem se neidealizovaného pohledu na Německo let sedmdesátých, kde ti levicově orientovaní v zájmu boje za lepší svět činí ostatním to, co sami nedokáží od jiných zkousnout, a ti pravicoví prosazují proti těm levicovým až lehce autoritářské postupy. A já? Fandila jsem těm druhým a ty první bych pod vlivem Johna Stuarta Milla prlsazujícího názor, že nemáme lidi chránit před nimi samými, nechala klidně zemřít na hladovku. Nicméně jeden menší problém bych s tímto filmem měla. Zkrácení by mu rozhodně neškodilo. (25.08.2011)

Jak to, že právě intelektuálově jsou tak často schopni propadat těm nejhorším formám kolektivního šílenství? Ho-ho-Ho-Či-Min... skandovalo se na německých univerzitách konce šedesátých let. Mládí se hněvali na imperialistickou Ameriku, na pokrytecký Západ, na upjaté mravy svých rodičů. Revoluční opojení květinových dětí však skončilo v následující dekádě vystřízlivěním a kocovinou, anebo jako v případě RAF zoufalým příklonem k násilí. O teroristických činech páchaných v Západním Německu rudými ratolestmi převážně buržoazních rodičů se u nás, myslím, málo píše a málo ví. Tento film mapuje osudy radikální levice s téměř dokumentaristickým puntičkářstvím. Nesoudí, spíš ukazuje. Jeho největší klad je však i největším záporem - jak postupně přibývá výbuchů, únosů a vražd, ztrácí se v proudech krve vedle dramatického náboje i to, co by mě jako diváka zajímalo nejvíce: totiž odpověď na otázku, jak vlastně vzniká revolucionář, co se asi děje v jeho hlavě, k jakému přerodu dochází na cestě od idealismu k politické vraždě. Nicméně i s touto výhradou se jedná o dobře natočený snímek se značnou vypovídací hodnotou. (21.04.2009)

Velké plátno, přítmí kina, nikdo kolem. Fascinující. Provokativní. Dokumentárně laděné. Syrové. Nesmlouvavé. Maximálně autentické. Moderní demokracie trochu jinak.. Podobně jako u nás se i Němci četně vezou na vlnách nostalgie, nicméně je nutno přiznat, že kvalitativně jejich projekty zásadně převyšují naše výlety do minulého režimu. Režisér (překvapivě třeba Madonnino Tělo jako důkaz) Uli Edel nám velmi uceleně poskytnul pohled na sedmdesátá léta našich západních sousedů, nesympatizuje, nemanipuluje jedním směrem. Až to někdy vypadá, že si ukrojil příliš velký krajíc. Nicméně zvolená forma je úchvatná, celistvost filmového materiálu zrovna tak. Jednou ze zásadních postav je levicová novinářka a váhavá intelektuálka Ulrike Meinhof, která slovní cestou pomáhá těm ušlapovaným. Pojem terorismus je pro ni teoretický koncept, nicméně vlastní odhodlání ilustruje dobrovolná ztráta svých malých dětí. Toho času totiž potká radikální „psychopatický“ pár Andreas Baader – Gudrun Ensslin a její život se otočí o stoosmdesát stupňů. Hlasité násilí podle nich vyvolá zájem těch na druhé straně. A až je chytí, přijdou další – mnohem údernější. „Odbojová“ nacistická skupina RAF (Rote Armee Fraktion) hýbala Evropou v 70. letech (Frakce Rudé armády oficiálně ukončila svoji teroristickou činnost až roku 1998), bojovala proti kapitalismu, policejní brutalitě a zasadila se o velmi smutnou kapitolu moderních dějin západního Německa. Ač je Baader Meinhof Komplex dosti syrovou a odtažitou záležitostí, tak má neuvěřitelný vnitřní náboj. S nesmírnou pečlivostí se vedle jednání vyšetřovatelů soustředí převážně na dění uvnitř teroristických buněk a na vztahové peripetie jednotlivých postav. Nejprve vnímáme zpočátku trochu zmatenou a neukotvenou aktivistickou skupinu, po svém řešící sexualitu, posléze sebevědomou teroristickou buňku, která výrazně promlouvá do veřejného dění. Atraktivní filmový materiál se tak natáhnul až na úctyhodných 150 minut, ale litovat jich nebudete. V prvních desítkách minut jsem se sice trochu ztrácel, ale následně jsem hltal průřez atmosférou let minulých, stejně jako herecké výkony všech zúčastněných. Z paměti jen tak nedostanu Moritze Bleibtreua (ano, toho, co o život běhal s Lolou) a Johannu Wokalek (ano, ta, co Naboso cestovala s Tilem Schweigerem) coby odhodlané bojovníky za svoje pravdy a sexy osobnosti dané éry v jednom. Klobouk dolů.. Vynikající studie fanatismu.. 90%. (21.04.2009)

Precizně udělanej film. Přestřelky a bitky si neberou servítky a hrozně se mi líbily ty teroristický akce. Hodně mi to připomínalo Mnichov s Ericem Banou. Ten masakr na olympiádě tam je dokonce i zmíněn. Skvělé jsou i prostřihy z dobových médií, které přibližují náladu doby a diváka vtahují do "aktuálního" dění. Herci jsou do jednoho perfektní. Bohužel ten soudní proces na konci mě už tolik neoslovil. A hlavně mne neoslovila ideologie RAF. Fandil jsem Bruno Ganzovi, aby je všechny pochytal. Například k mafiánům mám takovou jakousi úctu a respekt, kdyžto tyhlety teoristi ať už mají jakoukoli ideologii mě prostě serou. Vždycky plná huba keců vznešenejch cílů a stejně pak vražděj civilisty. (09.04.2009)

Mam radost, ze stejne jako film si drzi i komentare ostatnich zdejsich kolegu az profesionalni odstup a nezaujatost. Ano nemecke filmy poslednich let rozhodne patri k tomu nejlepsimu ve svetove kinematografii a to jak se pres sve snimky vyrovnavaji se svou bolestivou minulosti plnou slepych cest je uctihodne. Vsak si za to vysluhuji po svete nemale uznani - prave pro ten pocit autentickeho prezentovani historie, ktere dokazou s takovou bravurou vytvorit. Baader Meinhof Komplex je ovsem navzdory vetsine reflexi o moc vice nez dokumentarne pojatym retro dramatem, filmem ktery vychazi ze soucasnosti, je o soucasnosti a rafinovane na soucasnost odkazuje. V tom podle meho tkvi jeho genialita. Od pusobiveho vykresleni hlavich postav, jejich motivu a nalad, pres uzasne spolecenske teze z ust bravurniho Bruno Ganze az po autenticke dobove zabery, to vse reziserovi slouzi k tomu ziskat divaka na svou stranu, nikoli na stranu hlavnich protagonistu (a ani ne jejich odpurcu), ale na stranu sveho "nezaujateho" pohledu. Rad ctu skvele komentare ke skvelim filmum: Radek99, castor, flanker.27. A jen tak mimochodem odpoved na otazku 'jak vznika revolucionar' film nabizi prave podrobnou studii zivota novinarky Ulriky Meinhofove. V momente, kdyz jeji kolegove zpovidaji u soudu rodice Gudrun Ensslinove (tatinek evangelicky farar), zacina byt ,take diky jejich prekvapivemu priklonu k dcerine nasilnemu cinu, radikalizaci formy protestu dost facinovana. V tento moment tvurci zabrousili prekvapive k silne filmove psychologii. (29.04.2009)