Veřejný nepřítel č. 1

Nádhera, nejednou jsem plesal nad tím, že se konečně vrátila zpět, stará poctivá francouzská škola. Například při scéně útěku Mesrina z kanadského vězení jsem si okousal nehet na prostředníčku i s nášupem, tedy nehtem na malíčku. Nebo po skončení telefonického rozhovoru mezi Jacquesem a Jeanne se rozpůlí obraz a kamera ponechá dlouhý záběr za naprostého ticha do tváří Vincenta Cassela a Cécile De France a přesně tyhle "detaily" dělají ze zapomenutelného filmu, film nezapomenutelný a z obyčejných herců, herce neobyčejné. Když už jsem u těch herců, to je paráda, když se umí hrát, to je žrádlo sledovat Cassela, co? Nechat na sebe působit jeho charisma a současně se nechat ovládat strachem, který on dokáže vyvolat pouhým pohledem či jedním jediným slovem. Zkrátka zase jedna pořádně tvrdá, ale vyníkající dávka filmového umění. Tady to došlo tak daleko, že sám před sebou si musím dokola zdůvodňovat proč jsem ZATÍM nedal pátou hvězdu. Musím se přiznat, že jsem se, se sebou pěkně pohádal, protože film mám v palici, trailoš sjíždím donekonečna a přitom sem plácnu 4* jen proto, že mě děj přijde přilíš zkrátkovitej. Hold někdy jsou chvíle, kdy se citím jako ženská říkám NE, ale myslím ANO. Nikdy jsem si nepotrpěl na oslavu silvestra a vítání novýho roku, nebyl důvod. Zdraží sociálku, zdravotní, kabelovku, plyn, elektřinu, další holky mě opustěj, další vlasy mě opustěj, další úspory mě opustěj a přibudou mě snad jen další kila, ale konečně ten důvod mám !! V roce 2009 mě čeká finále o Jacquesovi Mesrinovi a to je přece pořádnej důvod se zlejt jako dobytek a uvítat tak nový rok strhujícím výkonem na záchodě. 6.1. 2008 - Po shlednutí druhého dílu přidávám poslední, pátou hvězdičku. (16.12.2008)

Gangsterky moc nemusím, ale tahle stála za to. Klady: perfektní režijní vedení, mnohovrstevnost hlavní postavy gangstera a její dokonalé ztvárnění Vincentem Casselem, výborné střídání vypjatých a klidných pasáží, nápaditý scénář, propracovaná akce, strhující děj, kvalitní kamera. Zápory: Gérard Depardieu se sem moc nehodil. 100% (28.01.2013)

// Tvrdé, nekompromisní, zkratkovité a přesto plné emocí a napětí. Tahle francouzská odysea jednoho neobyčejného muže má v sobě vše, co by si člověk mohl přát a ještě to neidentifikovatelné "cosi", které film posouvá nad hranice nadprůměrnosti a cpe ho do říše "oh my fucking god, that was good!". První část přináší hrubší seznámení se s hl. hrdinou, nabízí pohled do jeho minulosti ale i budoucnosti, přestože se odehrává v jeho přítomnosti - mindfucked already? Není se čeho bát, tento snímek není o cestování v čase. Spíše o cestování v duši a mysli, podáno s noblesou a zároveň upřímností. Jednoznačně jeden z nejsilnějších kousků v žánru. (12.01.2013)

Jacques Mesrine. Osoba neuznávající zákony, sebevědomý gangster závislý na popularitě, bezcitný násilník. Hrdina? První část sleduje Mesrina po návratu z Alžírska, jeho přičichnutí k bandě zlodějíčků kolem bosse Guida a přerod ve velkou rybu nejen pařížského podsvětí. Byl to skutečně francouzský veřejný nepřítel č. 1, na film o něm ale Francie může být pyšná. Ukázat celý Mesrinův charakter, přiblížit jeho motivace, nebyl lehký úkol, tvůrci ale hrají na jistotu a jeho příběh proměňují ve velkolepé, vrcholně profesionální, stylové krimi, které však ve své epičnosti rozhodně nezastiňuje ústřední postavu. L'instinct de mort v jednu chvíli překvapí neskrývanou brutalitou (likvidace arabského pasáka v první části, novináře v části druhé), vzápětí z Mesrina udělá bezmála vtipem sršícího sympaťáka, neschopného ublížit mouše. Veřejný nepřítel je takřka dokonale vybroušený, přitom ne chladný. Nabízí spoustu silných scén a momentů (konflikt s manželkou, s rodiči, kanadské vězení…), pravým esem v rukávu je ovšem vynikající Vincent Cassel, který dostal životní roli… Veřejný nepřítel č. 1 je přiznaná předehra, bez Epilogu tak dobře nepůsobí – přesto se jedná o nevšední filmový zážitek. 80% (FFF 2008) (21.11.2008)

Rozhodně nepovažují první díl za předehru před výtečným a završujícím epilogem. Už první díl je úžasný; od první do poslední minuty. ____ Překvapivé je zejména nasazení filmu. Vyprávění se u ničeho nezastavuje, nikdy se neohlíží zpět a neustále spěje kupředu, přitom u četných zkratek a elips nemáte pocit, že by vás režisér se střihačem o něco ochuzovali. Konflikt mezi krátkými scénami a ostrým střihem řeší film velice mazaně – nesourodé scény spojuje postava Vincenta Cassela (pohledem na něj se končí i začíná) a naopak „střih" provází i scény samotné, to když Vincent „bouchne“ a takříkajíc rozdělí scénu na před a potom. Důrazem na jednu postavu se blíží diptychon Veřejný nepřítel č. 1 De Palmovým opusům Zjizvená tvář a Carlitova cesta s podobně dominantní figurou, Al Pacinem, a vzdaluje kolektivním mafiánkám Scorseseho nebo Coppoly. Mimochodem, Vincent Cassel, vezmeme-li to z fyziognomického hlediska, je sexy proto, že má podlouhlý obličej, ale daleko od sebe posazené oči. (06.04.2009)