Veřejný nepřítel č. 1

Po řemeslné stránce naprosto výborné, akce parádní (hlavně útěk a následný útok na věznici neměl chybu) a některé scény správně silné. Jenže to má také klasický neduh životopisných filmů, kdy se někdy přesunete až hodně vpřed a člověku chvilku trvá, než mu docvakne kdo je zase tahle nová postava a kam se sakra poděli ty lidé co tam byli předtím. Mesrinovi jsem se taky moc pod kůži nedostal a pořád jsem nechápal jeho vyjímečnost a oblibu u médií. Vincent Cassel je ale naprosto bezchybný. 70% (23.08.2010)

Když jsem tu viděl taková vysoká hodnocení, říkal jsem si, že to bude zase nadhodnocené a já z toho budu zase zklamaný, jak se mi to už bohužel poslední dobou stává zvykem. Ovšem chyba lávky přátelé, tentokrát je 82% plně zasloužených. Nejenom parádní režií a scénářem tento snímek oplývá, ale i hereckými výkony, výtečně prokresleným příběhem či chytlavými dialogy. No prostě po dlouhé době zase paráda. (20.12.2008)

Nádhera, nejednou jsem plesal nad tím, že se konečně vrátila zpět, stará poctivá francouzská škola. Například při scéně útěku Mesrina z kanadského vězení jsem si okousal nehet na prostředníčku i s nášupem, tedy nehtem na malíčku. Nebo po skončení telefonického rozhovoru mezi Jacquesem a Jeanne se rozpůlí obraz a kamera ponechá dlouhý záběr za naprostého ticha do tváří Vincenta Cassela a Cécile De France a přesně tyhle "detaily" dělají ze zapomenutelného filmu, film nezapomenutelný a z obyčejných herců, herce neobyčejné. Když už jsem u těch herců, to je paráda, když se umí hrát, to je žrádlo sledovat Cassela, co? Nechat na sebe působit jeho charisma a současně se nechat ovládat strachem, který on dokáže vyvolat pouhým pohledem či jedním jediným slovem. Zkrátka zase jedna pořádně tvrdá, ale vyníkající dávka filmového umění. Tady to došlo tak daleko, že sám před sebou si musím dokola zdůvodňovat proč jsem ZATÍM nedal pátou hvězdu. Musím se přiznat, že jsem se, se sebou pěkně pohádal, protože film mám v palici, trailoš sjíždím donekonečna a přitom sem plácnu 4* jen proto, že mě děj přijde přilíš zkrátkovitej. Hold někdy jsou chvíle, kdy se citím jako ženská říkám NE, ale myslím ANO. Nikdy jsem si nepotrpěl na oslavu silvestra a vítání novýho roku, nebyl důvod. Zdraží sociálku, zdravotní, kabelovku, plyn, elektřinu, další holky mě opustěj, další vlasy mě opustěj, další úspory mě opustěj a přibudou mě snad jen další kila, ale konečně ten důvod mám !! V roce 2009 mě čeká finále o Jacquesovi Mesrinovi a to je přece pořádnej důvod se zlejt jako dobytek a uvítat tak nový rok strhujícím výkonem na záchodě. 6.1. 2008 - Po shlednutí druhého dílu přidávám poslední, pátou hvězdičku. (16.12.2008)

Podle mého v sobě Veřejný nepřítel č. 1 zručně míchá to nejlepší z tradice francouzských kriminálek a zároveň přidává něco ze Scorseseho mafiánských filmů. Výsledkem je film natočený tak svižným způsobem, že celé bez mála 2 hodiny uteče jako efektní videoklip. Režisér Richet zvládnul provedení na jedničku. Vicnent Cassel je také úžasný. Vytvořil postavu, ze které vyzařuje negativní energie a se kterou bych se rozhodně nechtěl setkat. Zároveň však nepřehrává a ponechává svému hrdinovi i trochu té lidskosti. Scénář je také bravurní, nenechává diváka dlouho čekat na jednom místě a tlačí Mesrina neustále dopředu. Pro mě je to jasná pětihvězdičková záležitost. (14.09.2009)

Francie vyrukovala takřka s tím nejlepším co v současnosti může ze svého filmového skladu nabídnout (snad jen Daniel Auteil chybí). "Jednička" je dynamická, stylová, syrová a ve své strohé zkratkovitosti naprosto strhující. Dvojka je sice také syrová, ale jinak až na úvodní eskapády je poklidnější, rozhodně více sevřenější, atmosférou většinu času všechny nervy do mrtě drásající, ale zároveň i popisnější (nikoli však doslovná). Dohromady jsou to dvě spojené nádoby tvořící jeden čtyřhodinový dokonalý celek, který se v mých očích stává novým referenčním standardem kvality pro poměřování zločineckých ság. ♫ Hodnocení OST: 5/5 (29.01.2009)