Sister
Režie:
Vít PancířScénář:
Vít PancířKamera:
Martin ČihákHrají:
Verica Nedeska, Jakub Zich, Perla Kotmelová, Ivana Stejskalová, Přemysl Bureš, Jáchym Topol, Filip Topol, Kristýna JohanesováVOD (1)
Obsahy(1)
Film na motivy románu Jáchyma Topola s hudbou Psích vojáků. Hlavní hrdina Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není místo pro velkou lásku a temnou romantiku. Oproti stejnojmenné literární předloze Jáchyma Topola, která se odehrává během tří let po roce 1989, film časové určení opomíjí. Soustředí se na vnitřní konflikty hrdiny, které jsou nadčasové.
Vít Pancíř, experimentální filmař, animátor a tvůrce videoklipů kapely Psí vojáci, začal před pěti lety pracovat na scénáři k filmu Sestra podle románové předlohy Jáchyma Topola. Samotné natáčení trvalo rok a vznikalo podle přesného scénáře, který prozrazuje jasný tvůrčí záměr režiséra. Bratři Topolové měli k Pancířově práci důvěru díky předchozí spolupráci. Vít Pancíř se nechtěl pokoušet o přesnou rekonstrukci. Důležitější bylo zachovat ducha a celé vyznění románové Sestry, což předpokládalo vhled do Topolova myšlení a přitom vlastní autorský přístup filmaře. Nejen generační spřízněnost, ale jak říká Jáchym Topol i určité „zvichřené vnímání“ Víta Pancíře stojí za vznikem svébytného filmového díla, které přijímá jak autor předlohy, tak autor hudební složky Filip Topol. Vít Pancíř vybral z knihy jen básně a čtyři sny, které si navzájem vyprávějí Potokovi přátele (Potokův sen o Osvětimi, Sen o Bohlerovi a bezprizorních dětech, Žralokův sen o Cikánech a Potokův Vlčí sen). Exaltovanost textu vyvážil civilními obrazy, takže divák není zahlcen přemírou symbolů a odkazů. Zdůrazněním milostné zápletky a upozaděním dobového kontextu je filmová Sestra sdělná i pro ty diváky, kteří nepatří k „topolovské“ generaci. Ve stejném duchu byl i počet postav omezen v podstatě na ústřední dvojici, kterou ztvárnil Pancířův spolužák z VŠUP Jakub Zich a herečka Verica Nedeska, která na sebe výrazně upozornila ve filmu Ivo Trajkova Velká voda nebo Náhradní díly Damjana Kozoleho. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (4)
Recenze (90)
Obrazy ze života trosky? Nevím, nepochopil jsem. Musíte to vidět, aby jste mohli říct: nic mi to neřeklo, nic mi to nedalo. Celé je to spíš mentální, než experimentální, přesto ale nechci, aby ten experiment dělali na mě. Už jsem viděl mnohem nudnější filmy, které mě bavily víc. Myslím, že Pancířovi muselo být jasné, že se to strašně moc lidem nebude líbit. No, tak tady jsem. Hudebně dobré kvůli Psím vojákům, ale jako film to je prostě sračka. Teda alespoň pro mě. ()
Pancíř má působivou filmovou řeč. Hodně se mi líbí ten jeho styl "sbírky", kdy prostě točí různé věci a pak je buď nějak sestříhá za sebe a z detailů tvoří určitý prostor nehledě na čas, kdy byly natáčeny, nebo dělá montáž určitých záběrů, třeba výhledů z okna ať už Potokova bytu, tak třeba z cesty vlakem. Má to své kouzlo a ačkoli jsem o předloze jen četl, než abych ji přímo četl, přijde mi, že jsem pochopil, oč tam šlo. Jen se Pancířova nápaditost začne postupem času opakovat a bohužel ani nemůžu říct, že by mě nadchlo, co reprezentuje, jelikož je to typický intelektuální pohled na život spodiny společnosti, který je místy podivně idylický, místy vzhlíživý, místy opovrhující a místy přehnaně filozofující, ale v každém případě poněkud mimo, krátkozraký z určité sociální bubliny. Sice mě to nalákalo aspoň na rozečtení předlohy, ale jestli z ní plyne to stejné, co z Pancířova filmu, asi s ní společnou řeč nenajdu. Filmová verze Sestry ale má některými postupy určité staromódní kouzlo, tudíž ji nepovažuji za nepovednou, jen jsem se s tím minul víc, než jsem si ze začátku (který mě upřímně bavilo sledovat) myslel. Slabé 3* ()
Sfilmování pro mě zásadního románu, jsem si představoval poněkud jinak. Z tohoto ,,pokusu" jsem neměl vůbec nic. Kdo je David, kdo Bohler, Potok atd? Útržkovitě a nepochopitelně slepené útržky z románu bez jasné souvislosti a dějové linky. Nezávislost a tím i levnost filmu neprospěla vůbec. Je mě jasný, že román patří do kategorie ,,nesfilmovatelných", ale to byl například Pán prstenů před pár lety taky. Lepší scénář a delší minutáž a o pár korun víc na výpravu, ještě jenou přečíst a půjde to. Tohleto mě jen přimělo vytáhnout a oprášit starý desky Psích Vojáků a opět si je dostat do hlavy. Takže to vlastně smysl mělo :-). ()
Klasické téma /Nechala mě, jsem smutný./ zabalené do přesně takových slov, jaká se mi líbí. V několika scénách byl princip koláže využit takovým způsobem, že mě to vyloženě nadchlo. Fascinace oknem mi má co říct. Zároveň se mi dost líbila "bledá" scéna v zrcadle, výmluvněji v tak málo gestech a beze slov snad lásku ani popsat nelze. Hudební složka a hlas rovněž velmi autentické, tedy sžíravé. Jsem spokojena. ()
Díky bohu, že čtení Sestry nemá s touhle statickou ilustrací vybraných pasáží nic společného. Mrtvý film, zatuchlý svými postupy, svou plytkostí, svým klouzáním po výjevech z knihy bez jakéhokoliv kontextu. Ukázka toho, jak neadaptovat postmoderní literaturu. PS: K pobavení ze zajímavostí: "Sám režisér přirovnává snímek s dvěma filmy Alaina Resnaise Loni v Marienbadu (1961) a Hirošima, má láska (1959)." Ha-ha-ha. ()
Galerie (9)
Photo © Artcam
Reklama