Jezero smrti

Ostrované vrací úder frantíkům, kteří na poli exploitation v poslední době neměli konkurenci. Děje se tak v tradičních kulisách hlubokého lesa, kam si vyrazí mladý pár na romantický víkend, přičemž neterorizuje upocený buran, nýbrž parta nevychovaných spratků. Děj podle jasného mustru narušuje několik působivých zlomů, výborná dvojice hrdinů, zvrácený šéf party s visáží hokejisty Jiřího Hudlera a hlavně neskutečný závěr, který celou beznaděj posouvá ještě dále. Některé momenty (trn, hrátky s ohněm, závěr) mě nutí jít na plný počet, ale mírná pachuť z mixu Frontiére(s) a Ils mě drží na čtyřce, byť hodně razantní. Jen tak dále! (04.01.2009)

No, s filmy totoho typu (laicky je označím za "vyvražďovačky") nemám moc zkušeností, protože je obecně považuju za ztrátu času. Ale jak vidím, možná nebude na škodu nějaký takový občas vyzkoušet. Ne, nebál jsem se, ale napětí a atmosféra plná zoufalství a beznaděje, diváka čeká. Realičnost a naturalismus mě rozhodně zaujaly, zvláště s ohledem na žánr (ale dlouho jsem vydejchával "běh" ženy po jejím zranění nohy, když jak laň vyklusala kopec od "ohně", přestože se jen chvíli předtím ani nemohla vyplazit do stráně; ikdyž se to pak snažila maskovat pajdáním). Sociální a morální podtext by zde rozhodně měl být cítit (že je chování těch puberťáků přehnané? a jak dlouho si ještě budeme říkat, že tohohle přece nejsou schopní, vždyť jsou to jen děti?!). Docela mě ale zaráží v řadě komentářů slova "nelogičnost chování postav" (ok, zřemě tu jsou jedinci, kteří by si dokázali zachovat chladnou hlavu, když by jim šli po krku nevyzpitatelní spratci, ale já sám si nedokážu odpovědět na otázku, jak bych se asi choval v té a v té situaci být v jejich kůži). No, závěr byl docela síla, ale nemůžu jednoznačně říct, jestli jsem s ním byl spokojen nebo ne (akorát ty sluneční brejle si už mohli tvůrci odpustit). Původně jsem přemýšlel jen o průměru, ale tenhle film si zaslouží 4* pozornosti. (12.02.2010)

A co děti, mají si kde hrát? V navozování bezvýchodné atmosféry naprosto nekompromisní horor, který činí oběti i ze svých diváků. To řezání, bodání, noření do neskutečně odporných sraček (a myslím tím opravdu neskutečně odporných) je podáváno tak sugestivně, že jsem se cítil jako přímý aktér veškerého dění. Ohrožován partou pubertálních výrostků s nulovým, nebo příliš tvrdým rodinným zázemím. Film usiluje o určitou věrohodnost také z hlediska sociologického a neopomíjí poukázat na vliv násilných snímků (Tony Montana, Bonnie a Clyde), případně na potřebu vše zaznamenat. Co není natočeno, nikdy se nestalo, z kteréhož předpokladu vychází sadisticky neuspokojivý závěr. Je špatné, že lidi jsou hovada, je dobré, že filmaři mají odvahu natáčet o tom čím dál méně příjemné filmy. Tento nelze sledovat s tím, že se vás ani trochu netýká. Bude. 85% Zajímavé komentáře: Rogue, Nick Tow (13.11.2008)

Šokující žaloba chování dospívajících a lhostejnost jejich rodičů. Snímek debutujícího Brita Jamese Watkinse nedává divákovi pranic zadarmo. Prodlužuje utrpení obětí a na nějaké ohlédnutí či lepší rozhodnutí není čas – je třeba to s hlavní dvojicí protrpět až do závěrečných titulků. Totální bezmoc a beznaděj dvakrát podtrhuje neskutečná finální pointa. Eden Lake je ukázkovým příkladem vývoje dnešní společnosti, ve které mladí lidé prakticky neodlišují virtuální a skutečný svět – reprodukce vlastních negativních zážitků z dětství, vliv televize, internetu, extrémně násilných počítačových her (téměř každý třetí patnáctiletý školák stráví nejméně tři hodiny denně právě hraním počítačových her – březen 2009) a pak jsou z toho masakry ve školách jako již nedílná součást dnešního dění. Ale k ději... Sympatický mladý pár si vyrazí na víkendový výlet k jezeru, kde vedle utajených zásnub půjde doslova o holý život. Skupinka nevychovaných smradů nejen, že nereaguje na „přátelské“ domluvy, nýbrž svým budoucím chováním nahlodává doposud tabuizované otázky!! O přehnanosti bych rozhodně nemluvil, i když netvrdím, že se to děje den co den. Nicméně pár zádrhelů se tu najde (i sebevětší strašpytel by jen tak nesledoval bodající „rituál“ svého milého, ale vzal by cokoliv do ruky a začal by se bít hlava nehlava). Klasické kulisy nekonečného lesa tu fungují (kamera tu pracuje lépe než rovněž „zalesněné“, španělské Chvění), herecké výkony – zejména dle mého brzy velmi vyhledávané Kelly Reilly – směle nakukují do slušné nadprůměru. Sociologicky nekompromisní thriller, který filmařsky nikterak neoslní, ale tématem je doslova alarmující. Nebojte se podívat pravdě do očí. Nebojím se ocejchovat coby žánrovou událost roku 2008!! (03.04.2009)

Spíše než horor mi to přijde jako zdařilé soukromé drama osamělých lidí kdesi v lesích. Místo drsné přírody, s kterou by si neporadil ani Bear Grylls, ale mají co dočinění s partičkou vycválaných spratků. Situace je takříkajíc nezáviděníhodná a je nesmysl čekat happyend. Snímek je jinak filmařsky dobře zvládnutou podívanou. (22.05.2012)