3 sezóny v pekle

Zpravidla patřím mezi tu menšinu, která nové české filmy nezatracuje jako jiní již z principu, ale v tomhle případě musím bohužel udělat výjimku. Tak velké zklamání jsem nečekal. Prvním kamenem úrazu je totálně nesympatický hlavní hrdina, drzý spratek, exhibicionista, nefachčenko, rádoby básník s hloupými (ne) verši, neustále žvýkající to své žváro, snažící se žít nekonvenčním a nezávislým stylem života umělce (ale bez pomoci ostatních by si ani neškrtl). Po celou dobu filmu jsem se k němu snažil najít cestu, ale nepodařilo se mi to. Ani jeho nespoutaná milenka mi k srdci příliš nepřirostla. Alespoň, že zde byli ve vedlejších rolích solidní Kraus, Krobot, Huba a Pauhofová, kteří mě jako herci nezklamali. Příběh také nebyl nic moc, až směrem ke konci začal být trochu zajímavější, ale mnohdy mi přišel docela mimo realitu (ti 2 ptáčci měli z pekla štěstí, že je nezavřeli do klícky hned ze začátku). Technická stránka špatná nebyla, ovšem ta občas lehce zamžená kamera mě docela rušila. A jestliže někomu smrdí přemíra hoven v Menzelově filmu Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, tady by se jimi měl udusit. Dělám to nerad, ale víc než na 2* tenhle film opravdu nemá. (09.07.2012)

Po řemeslné stránce vynikající a patřící skoro k evropské špičce. Jenže výborné kulisy,kostýmy, kamera atd. vám ještě automaticky neudělají dobrý film. Na to potřebujete také dobrý scénář, který tady chyběl. Příběhově mi to přišlo dost slabé a hlavní hrdina mi přišel dost nesympatický, i když hrál talentovaný Hádek. Režijně je to také celkem nevyvážené a celé se to dost vleče. Celkově tedy spíš průměr zabalený do pěkného hávu. (01.10.2010)

"Všechno je v prdeli, ve všední den i v neděli. Jenom ty filmy sovětský, ty jsou vědecký". Egon Bondy, vlastní menom Zbyněk Fišer, básnik, marxista, burič. Proti režimu, proti antisemitizmu, proti všednosti. Ivan Heinz/Emanuel Bonn tomuto aktivizmu prisluhuje, ale hlaholí vláčne a tie jeho provokatérske pózy mu nehltám. Okrem toho, že ide o nikotínové zrkadlenie "noir movies" či (nenačechraný) dostihový šprint za protektorským šťavnatým bulletinom, si "3 sezóny" predpovedajúce peklo nezastrešia. Tomáš Mašín v reklamnej brandži vie, odráža sa to aj tu v pečlivom svietení, snímaní a európsky štramáckom zakuklení. Čo mu nanešťastie schádza je nezabehnutá story rozhnevaného muža/umelca, ktorá jebe na konformitu, nešanuje konvenčnosť a rajcuje nie len zovňajškom, ale aj snahou nastoliť konštruktívny inotaj. Nič to, skoro v každej strofe hovno je, no toto mladícke vytriezvenie hovnom nie je. Nebolo by však pravdou, keby som tvrdil, že som sa posral. (22.04.2010)

Hovno rozběh, hovno postsynchrony, hovno příběh, hovno sex i hovno krev, hovno odvaha a hovno česká povaha. Hovno umění? 3 sezóny jsou nekonfliktní a bez konfliktu. Po většinu času. Teprve v poslední třetině se skrze všechny ty samoúčelné provokace a letmé náhledy do života poválečných umělců začne prodírat jakási zápletka. Dramatická v neošizeném smyslu onoho slova je nanejvýš sekvence „poslíček pohřebního ústavu“. Navzdory promyšlené práci s kamerou a barevností záběrů (výborně je vizualizovaná Janina ztracenost v temnotě) by ale mnoho podobných scén vyznělo bez hudby do ztracena. Pěkný zevnějšek prozrazuje schopného reklamního režiséra. Minimální důraz kladený na obsah taky. Práce s psychologií postav žádná. Z Hádkových činů a výroků jsem, v rozporu s tím, co se nám film snaží sdělit, cítil pozérství, neupřímnost. Z filmu vlastně taky. Jakoby snaha vyhovět všem koprodukujícím zemím (a nejlépe celé Evropské unii) tvůrcům znemožňovala vyřknout něco na plnou hubu. Hovno hovno. 65% Zajímavé komentáře: Marigold, triatlet, Botič, fuckme (03.12.2009)

Lyrická báseň o vystřízlivění z mladické naivity a o ztrátě pochybných ideálů. Divácky poměrně nevděčné, tak jako u většiny filmů, v nichž se klade důraz na abstraktnější dějovou linii. Vizuální stránka pěkná, herci nad očekávání dobří. Každopádně udělat hlavního hrdinu z člověka, kterého si divák zaprvé oblíbit nemůže, a za druhé si ho z logiky filmu ani oblíbit nemá, je poměrně hodně odvážný krok. Vzít si Ivana Heinze za vzor je totiž možné pouze při špatném čtení snímku. Naprosto špatném. Zajímavý a nevšední přístup, proto tentokrát 7/10 zaokrouhlím nahoru. (21.12.2009)